Klasické obklady zná každý a vůbec již ani nepřekvapí různé formáty dlaždic. Pokud byste ale chtěli v současnosti sehnat 3 mm silnou klasiku, bude to zřejmě hledání v kupce sena, tloušťka dlaždic se zvětšila prakticky až na na dřívější běžné tloušťky dlažby, výjimku přitom představují pouze některé typy mozaiky. Mozaiky jsou vůbec zajímavým fenoménem, chvíli jsou v módě, pak zase nikoli, chvíli ji v oblibě jejich kombinace s většími formáty, pak opět, ale ve skutečnosti jsou nesmrtelné. Prodávají se na „mřížkách“ větších formátů, které se spolu s jednotlivými řadami dlaždiček snadno stříhají. Lepí se pak v celku, snadno se ohýbají do oblouku a na dílcích najdeme například i dlaždičky kruhové či oválné. Mozaiky jsou prostě fenomén. Co je však opravdovým hitem posledních let, to jsou 3D obklady. Tyto obklady nevytváří pouze iluze 3D dlaždic, ale skutečně vystupují do prostoru. Jde vlastně o modernější verzi dřívějších typů listel, i ty se však nadále prodávají. O klasických dlaždicích by v každém případě mohla být napsána kniha, přičemž kromě dříve tradiční keramiky si můžeme pořídit i dlaždice skleněné, kamenné, z umělého kamene, tedy z betonu v dekoru kamene, plastové apod. Stačí si jen vybrat a většina z nás k tomu zřejmě bude potřebovat poradit od bytového designera, jinak budeme jen zmateně bloudit oddělením v obchoďáku, mezi obchody a v katalozích. V kuchyni však v každém případě hledáme řešení co nejméně údržbové a co nejsnáze udržovatelné. Spáry se proto kvůli prskajícímu oleji a jiným nečistotám, nejen mastnotám, zcela minimalizují, povrchy požadujeme pokud možno co nejhladší a také velice odolné. Formáty dlaždic se stále zvětšují, čímž je samozřejmě obtížnější precizní pokládka a hlavně řez drahých dílců. Bez profesionála se při obkládání prostě obejde málokdo, byť je díky velkému formátu samotné lepení mnohem snadnější. Pokud někdo vsadí na toto řešení, je naprosto obvyklé, že bude mít z kamene i pracovní desku linky. Ovšem ceny jsou závratné a připravte si řádově statisíce. Odolnost vysoké, ale ne taková, jakou by si kámen zasloužil. Potřebuje prostě povrchově upravit a udržovat. Jakmile by se do kamenných ploch dostaly nečistoty, je prakticky nemožné je odstranit. Pokud ale do takového řešení zainvestujete, třeba do luxusního bílého mramoru, vaše návštěvy si doslova „sednou na zadek“ ještě než vůbec překročí práh kuchyně. Stačí jediný pohled. Ono totiž mít v kuchyni na vaření a za linkou nalepený „luxusnější automobil“, to není opravdu obvyklé. Pokud máte hlouběji do kapsy, i pro vás se nabízí funkční řešení, i když s menší životností. Jsou jím omyvatelné nátěry a omyvatelné tapety. V případě nátěru si stačí vybrat barvu, u tapet je to s výběrem složitější, nabídka je široká. V každém případě je ale zásadní kvalitní, dokonalá příprava podkladu, aby byl zcela rovný. Nejsnadnější je aplikace nátěru či tapety na sádrokarton a nebo dřevěné desky, zděné stěny je třeba perfektně omítnout a vyštukovat. Čili jednoduchá aplikace materiálu je zde vykompenzována potřebou perfektní přípravy podkladu. A právě v tomto směru nejsou obklady tolik náročné, stačí rovně omítnuté stěny, přičemž obklady lepíme přímo na hrubou omítku bez štuku. Předností nátěrů a tapet je jejich snadná aplikace svépomocí. V každém případě ale počítejte s tím, že nejdéle za několik let bude potřebná obnova povrchu. Přiznané lícové cihly, cihelné pásky se širšími spárami, dřevěné desky, palubky, kamenné obklady ze štípaného kamene, přiznaný beton, to vše jsou vrchy náročné na údržbu obzvláště na takových místech, jakými jsou kuchyňské linky. Ovšem je mnoho lidí, kteří preferují konkrétní styl a materiály a nad jakoukoli prakticky bezúdržbovou modernou mávnou rukou. A proč také ne. Navíc najdeme i mezi alternativou řešení s minimálními nároky na údržbu, například celoskleněné desky z tvrzeného skla a nebo desky z tvrzeného akrylu. To však již saháme po materiálech celoplošných viz níže. Vlastně jde o to, že použijete ten samý typ desky, který se běžně používá na pracovní plochy kuchyňských linek, právě i za ně. Řešení to není nejlevnější, ale oproti mnohým materiálům nejdražší také ne. Prodávají se běžně desky MDF (dřevovláknité desky potažené laminem) a desky z tvrzeného PVC. Vybírat přitom lze ze široké škály různých dekorů, třeba i dekorů keramických obkladů, ovšem bez potřeby obnovovat spáry a rizika odštípnutí dlaždic. Též řezání těchto desek je mnohem snadnější než řezy dlaždic. Pokud se pak vrátíme k deskám z tvrzeného skla či akrylu, je dlužno dodat, že jsou velmi drahé a instalace svépomocí je zcela vyloučená. V každém případě je však od věci zbavit se nudného, umělého umakartu a nebo socialistických dlaždic po rodičích a vymyslet něco zcela jiného. Tedy vymyslet až tak ne, ale vybrat, vymyšleno již pro nás bylo snad vše.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
