Interiér našich obydlí slouží jako přirozený lapač i zdroj prachu, občasný průvan napomáhá k jeho šíření a usazování. Podlaha, omítka, koberec a jiné tkaniny a textilie chytají (a také uvolňují) do svého okolí drobné prachové částice a mikrovlákna. Čím sušší klima v domácnosti je, tím větší je i jeho prašnost. S vyšší vzdušnou vlhkostí to ale také nevyhrajeme. Tu mají v oblibě zase plísně a bakterie, které našemu zdraví rovněž neprospívají. Zdrojem znečištění mohou být nejrůznější nátěry, impregnace a ochranné vrstvy, ze kterých unikají do ovzduší těkavé látky. Hodně záleží i na sporáku a procesech spalování, a zapomenout bychom určitě neměli ani na to, že zdrojem znečištění, ve smyslu vydechovaného vzduchu, jsme hlavně mi sami, obyvatelé. O kuřácích ani nemluvě. První řešení je prosté, ale trochu dvousečné. Je třeba větrat. Pravidelně byť krátce, ale za to intenzivně. Několikrát za den, i v zimním období. Minimálně 3x až 5x, řekněme v tříminutovém cyklu průvanu. Mimo topnou sezónu pak déle. Není od věci přizpůsobit režim větrání každodenním situacím: větrat při vaření v kuchyni, ráno po spaní (a před spaním) v ložnici, průběžně po koupeli nebo praní prádla v koupelně. Jde hlavně o to vyměnit objem vydýchaného vzduchu, aby nás z něj nebolela hlava. A také vyrovnat vlhkost. Háček je samozřejmě v tom, jak si stojí kvalita ovzduší za vašimi okny. Ve smogové špičce a bytu s okny nad magistrálou to zrovna šťastné není. Na druhé straně, v nevětrané domácnosti jsou koncentrace znečišťujících látek v ovzduší až 5x vyšší, než u silnice. I minimální vyvětrání je tedy vždycky lepší, než pobyt ve vydýchaném skleníku uzavřené domácnosti. Paradoxem větrání je, že 50 % znečišťujících látek se dovnitř dostane – při větrání. Třeba další prachové částice, pyl, někdy oxidy dusíku a síry z okolních lokálních topenišť. Což nepotěší, ale i tak je větrání drtivé většiny domů nezbytností. Jsou pochopitelně i jiné, alternativní cesty. Jde o to, jestli budeme řešit následek anebo příčinu. Panské rady – pořiďte si jiný koberec, vyměňte přilepené lino, zbavte se nábytku, vařte na elektrickém sporáku, odstraňte potahy, utírejte pravidelně prach – u srdce zrovna nezahřejí. Záleží na tom, jaké mikroklima (a jaký problém) konkrétně řešíme. Trápit nás může odérové mikroklima, tedy zdroje zápachu. Třeba psí pelech nebo kočičí záchod, potažmo zapáchající odpad toalety nebo odtok výlevky. Tady se nabízí spektrum řešení (zakrytí, omezení zdroje, vyčištění, aromatizace), které bychom asi nevyužili pro řešení mikroklimatu mikrobiálního, aerosolového nebo toxického. Takže? Čistit vzduch květinami? Dobrý nápad, pokud řešíte suchý vzduch. Květiny mu dodají vlhkost a zlepší celkovou pohodu. Komplikací je to, že rostliny stejně jako vy dýchají. Ano, nebudeme se navážet do fotosyntézy, jen doplníme, že celý ten koncept rostlin jako univerzálního čističe vzduchu má své mezery. Pokud byste chtěli květinami v dorovnat efekt regenerace vzduchu srovnatelný s vyvětráním, museli byste jich mít stovky v každé místnosti. A to asi nebude vás případ. Květiny, nebo celé zelené vertikální stěny, jsou dobrými lapači prachu a řešením suchého vzduchu. Ale nejsou samospasitelným řešením. Vlastně, pokud je vaším problémem vyšší vzdušná vlhkost, jsou rostliny na závadu. Řešíte problém s roztoči? Vysávejte a pak vyvětrejte. Potřebovat k tomu ale budete vysavač s HEPA filtrem, abyste prach jen nevířili. Pomůže vlhké vysávání, utírání prachu. Zasáhnout musíte zdroj, a tím je podlaha, koberce, tkaniny a nábytek. Astmatici, alergici? Ti musí jít také ke svému spouštěči. Tím může být třeba agresivní chemie na čištění.Poměrně slibné se jeví nejrůznější polo-technické hračky. Třeba vnitřní závěsy se speciální povrchovou úpravou na bázi minerálů, které lapají běžné nečistoty v ovzduší domácnosti. Nečistoty lapající povrchový film na stěně? Prozařování domácnosti UV lampou? Jsou to zajímavé věci, které ale nepatří k nejlevnějším, a jejich využití je omezené. Čištění vzduchu klimatizací nebo rekuperací je taky docela hříčka. Teoreticky to smysl dává: odčerpáte vzduch v místnosti (a plynule do ní dodáváte další). Vzduch se mění, teplota zůstává zachována. Jde o to, jestli jen stále točíte vzduch dokola v interiéru, anebo k němu přidáváte i ten čerstvý, zvenčí. A jestli je v některé fázi tohoto cirkulačního procesu přečišťován. Protože pokud nikoliv, tak si moc nepomůžete. To už můžete rovnou sáhnout po čističce vzduchu. Levné to není, a pokud ji instalujete na špatné místo, je k ničemu. A když na to správné? Čistička nasaje ventilátorem vzduch (umí i lákat prach s pomocí elektrostatického náboje) a prožene ho sérií filtrů. Odstraní hrubé nečistoty, disponuje uhlíkovým filtrem pohlcujícím zápach, HEPA filtrem pro mikrometrické nečistoty, UV lampou likvidující choroboplodné zárodky, případně filtrem s vrstvou oxidu titaničitého a ionizátorem. Chce to samozřejmě nějako tu údržbu a jednou za čas výměnu filtrů, ale jinak jsou čističky vzduchu považovány za poměrně solidní a hlavně komplexní řešení čistoty vzduchu v domácnostech. Aby se vám dobře dýchaloPro zachování čistoty ovzduší a optimálního klimatu v domácnosti rozhodně platí, že je třeba pravidelně větrat a zbytečně nepřetápět. Vyvarovat se zdrojů nadbytečné vlhkosti (třeba sušit prádlo jinde a jinak), ale držet relativní vzdušnou vlhkost mezi 40-60 %. Pokud možno nesytit domácí klima těkavými látkami (syntetické barvy, spreje a lepidla) a držet se spíše přírodních materiálů. A rozhodně se vyplatí čistotu ovzduší v domácnostech nepodceňovat. Trávíme tam nejvíc času a prostředí, ve kterém žijeme, je pro naše zdraví zásadní.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
