Rekonstrukce staré šumavské chalupy vlastně nezačala vůbec šťastně. Nejprve se o ni majitel pokusil svépomocí, šťastné řešení ale nezvolil. Nakonec se raději rozhodl pro odbornou pomoc a obrátil se proto na architektonické studio Archport. V době, kdy byl dům vlastně ve stavu nedokončené a velmi nevhodné rekonstrukce. Šlo totiž o snahu udělat z domu na první pohled novodobou stavbu se žlutou omítkou a plastovými okny. A právě takový zásah vlastně popřel drtivou většinu autentických prvků původní budovy. V Archportu ale přistoupili k rekonstrukci jinak. Zvolili přístup empatický a vkusný, kterým právě starou šumavskou chalupu zachránili. Dokonce se rekonstrukce vydařila natolik, že se dům dostal i na short list Grand Prix architektů. Zhruba 150 let starý dům stojí v malebné obci na pozemku s mimořádným výhledem do šumavských kopců. Archport byl k projektu přizván v roce 2021. A architekti si stanovili cíl znovu objevit a přiznat zásadní staré prvky budovy, přitom je ale doplnit o další dobové i současné stavební prvky. Jednoduše řečeno stavba byla očištěna doslova až na cihlu a kámen. A právě to se stalo nosným výtvarným “tahákem“ rekonstrukce. Na fasádách kamenné šumavské chalupy jsou vidět jednotlivé vrstvy dobových rekonstrukcí a přístaveb z kamene a cihel. Právě většinu těchto vrstev architekti zachovali a přiznali. Štítové stěny v podkroví, které byly vyzděné z novodobých tvárnic, se architekti rozhodli omítnout ručně taženou štukovou omítkou. Mezi omítanou a odkrytou fasádu navíc vrátili na štítové stěny charakteristickou dělící římsu. Konkrétně v podobě subtilní linky z pohledového betonu. Římsa je přitom zasazena do stávající skladby lícových cihel. V interiéru pak architekti zachovali pouze původní stěny a stropní klenby. Ostatní novodobé stavební prvky byly nemilosrdně odstraněny. Ponecháním původních konstrukcí tak vznikly určité mantinely, které generovaly variabilitu prostoru. Vytvořeny byly různé výškové úrovně podlah a stropů, což bylo ještě podpořeno doplněním starých kamenných schodů v interiéru. Podobné kamenné prvky vznikly i u hlavního vstupu pomocí schodů a dlažby z plzeňských desek. Ostatní dlažby okolo domu byly provedeny z totožného kamene, ze kterého byl vyzděn původní dům. Vznikl tak pozvolný přechod mezi domem a okolními plochami. V hlavní společenské obytné části navíc architekti odstranili původní zchátralý trámový strop, díky čemuž vznikl otevřený velkorysý prostor. Nejdůležitější součástí tohoto prostoru se však stalo velkoformátové bezrámové okno. A právě z tohoto okna je vidět to nejkrásnější – nádherná šumavská krajina, do které byla chalupa kdysi zasazena. Investor, čili majitel chalupy, toužil po útočišti před rušným a stresujícím městským životem. Za cíl si po vlastním prvotním nezdaru stanovil autentickou, přitom však novodobou rekonstrukci, která bere ohled na okolní krajinu, ale i takzvanou udržitelnost. A architekti nakonec přiznali, že toho dosáhli především s pomocí místních zručných a trpělivých řemeslníků. Právě tak vznikl přátelský dialog mezi řemeslníky a architekty, který zformoval výsledek přestavby. A to vůbec není málo! Navíc došlo i k dialogu mezi chalupou a okolní krajinou a také dialogu současnosti s historií.Zdroj: ArchportFoto: Archport
