S klejotokem se nejčastěji setkáme na kmenech a větvích třešní, višní, švestek, broskvoní a meruněk. A u starších stromů je již vyléčitelný opravdu velice těžko. Vlastně jde o přirozený způsob obrany především peckovin, pokud jsou na svém kmeni či větvích nějak poškozeny. Strom se klejotokem snaží bránit svému vysychání a také napadení infekcemi. Ovšem příčin vzniku klejotoku může být více a vůbec nemusí jít jen o poškození kůry stromu. Jednou z možných příčin bývá například přehnojení půdy dusíkatými hnojivy, dále nesnášenlivost roubu a podnože, neustálé zamokřování půdy vysokou hladinou spodní vody, nedostatkem vápníku v půdě, absencí draslíku nebo kyseliny fosforečné, špatné ošetření mechanických poškození dřeviny, řez provedený v nevhodné době, přestárlá koruna stromu, bakteriální infekce, příliš velké sucho a nebo poškození pupenů listových a květních na jaře mrazem. Klejotokem jsou též doprovázené mrazové trhliny korového pletiva, může však být způsoben i nevhodnou aplikací pesticidu. Z výše uvedeného seznamu příčin je patrné, že stanovit skutečnou příčinu klejotoku na ovocné peckovině není opravdu snadné. Často je prostě třeba vyzkoušet kdeco a podle toho postupně zjistit, o jakou příčinu vlastně šlo. Ideální je samozřejmě oko zkušeného sadaře, který celkově zhodnotí stav stromu, půdu a podmínky lokality, a jehož úsudek bude určitě fundovanější než názor laický. A bohužel často je již dosti pozdě na prevenci a je třeba rovnou zakročit. Například vyfrézováním napadeného dřeva, volbou optimální doby pro řez, případně hnojením apod. V žádném případě ale není řešením pouhé odstranění vytékající hmoty a pečlivé očištění a zamazání ran. Bez odstranění příčin klejotoku to prostě nejde. A pokud není možné příčiny odstranit, například v případě moniliového úžehu (napadení Monilia laxa), klejotok se vůbec nedoporučuje odstraňovat. Klejotok se u ovocných dřevin začíná tvořit v dřevním parenchymu a v cévách chemickou přeměnou buněčných blan a buňkami, které postupně takzvaně zgumovatí. Dochází tedy k rozkladu buněčných blan a nebo částí pletiv. A právě kromě častých příčin mechanických a fyziologických jsou stejně tak časté příčiny parazitické. Například u třešní jsou to bakterie z rodu Pseudomonas a houby z rodů Clasterosporium, Chodroplea, Valsa a jiných. U meruněk může jít pro změnu například o poškození žírem housenkami obaleče meruňkového (Enarmonia formosana) a nebo kůrovci (Skolytidae). Nejsnadněji vyřešíme klejotok u větví, pod je ustřihneme a nebo odřízneme alespoň 20 cm pod napadeným místem. Poté ošetříme ránu po řezu hustým latexem s příměsí Kuprikolu (desinfekční přípravek na bázi mědi). V období růstu (vegetační období) však nikdy neprovádíme řez do staršího dřeva neprovádějte, v tuto dobu můžeme zkracovat pouze mladší výhony. Optimální dobou pro řez peckovin je březen, kdy je zároveň třeba ošetřit otevřené rány sadařským balzámem (voskem). Tato hmota dovede bránit houbovým onemocněním. Pokud je v oblasti klejotoku kůra propadlá a zhnědnutá, většinou to ukazuje na bakteriální onemocnění. Jako prevence se aplikuje postřik 3 krát ročně (srpen, září a říjen). Pokud již však strom prokazuje právě bakteriální onemocnění, je třeba nemocí zasažené části stromu vyříznout a nebo vyfrézovat až na zdravé pletivo.Se zálivkou musíme u peckovin též zacházet opatrně, za vytrvalých dešťů je na těžkých půdách dokonce vhodné zakrýt půdu pod stromem fólií, čímž odvádíme přebytečnou vodu mimo kořeny stromu. Na pozemcích s trvale vysokou hladinou podzemní vody je vhodnější vysazovat peckoviny nejlépe na vyvýšených místech, čili na svažitých pozemcích obvykle výš do svahu. Vhodné je též kypřit ulehlou půdu okolo kmene, odvodňovat ji, pokud je zamokřená, dostatečně zásobovat stromy pomalu rozpustnými hnojivy obsahujícími vápník, draslík a fosfor. Jen opatrně musíme zacházet s hnojivy dusíkatými. A vůbec tím nejzásadnějším je však volba vhodného stanoviště s propustnou a výživnou půdou, které je navíc dobře chráněné. Prevencí klejotoku je též správné provádění řezu stromů ve vhodné době. Klejotok se může dokonce objevovat i na plodech, obzvláště u švestek to bývá patrné. A vyloučená látka se po chemické stránce skládá z polysacharidů, ostatně stejně jako klejotoky na kůře stromů. Pokud pak odřízneme klejotokem napadené větve a jinou dřevní hmotu, je nejlepší bezprostřední spálení, jelikož bývá tento materiál napadán dalšími patogeny.