Tevécie peruánská (Thevetia peruviana) je nenáročný okrasný keř tropického původu. Ve své jihoamerické domovině je tato dřevina schopna dorůst až devíti metrové výšky, stejně jako jinde v tropech světa, kde se dovede chovat invazně. V našich podmínkách však můžeme hovořit nejvýše o dvou až čtyřech metrech výšky a o možném invazním působení v přírodě nelze hovořit vůbec. Tevécie peruánská u nás nepřežije zimy ve venkovním prostředí, proto musí být pěstována výhradně v mobilních nádobách. Kromě působivých květů je tevécie peruánská vzhledná i svým košatým vzrůstem. Větví se opravdu bohatě, listy má přitom velmi úzké. Ze všech částí rostliny vytéká při poškození mléčná šťáva a pozor, tento rostlinný druh je sice jen vzdáleně příbuzný jedovatému středomořskému oleandru, jedovatý je však podobně. Glykosid obsažený obzvláště v plodech je smrtelný i v malých dávkách. Pro podobnost s oleandry se tevéciím dokonce říká žlutý oleandr ve smyslu žlutě kvetoucí. Tevécie peruánská (Thevetia peruviana) patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae), což je jedna z deseti nejširších rostlinných čeledí. V literatuře bývá tento rostlinný druh známý i pod rodovým zařazením Cascabela peruviana. Z jihu Ameriky se tevécie peruánská rozšířila po tropech a subtropech celého světa. Na jihu Evropy na ni třeba dnes narazíme téměř podobně často jako na oleandr. Naši pozornost si získá především svými velkými žlutými květy, které mohou mít u některých rostlin odstín až oranžový. Tevécie je stálezelený keř až menší a nižší stromek dorůstající výšky 4 až 9 metrů. Bohatě se větví a listy má střídavé, úzce kopinaté a zašpičatělé, dlouhé přibližně 15 cm a široké jen cca 1 cm. Nápadné a nejčastěji žluté květy se tvoří na 5 cm dlouhých stopkách. Celkem bývají květy dlouhé přibližně 8 cm. Při péči o tevécii peruánskou musíme být opatrní, jedovatá mléčná šťáva, kterou roní z každé rány, může zanechat stopy na pokožce. Velice jedovatá jsou pak semena obsažená v plodech, která se však při pěstování v našich podmínkách téměř netvoří. Rostlina je ale nebezpečně jedovatá celá. Letnění tevécií v zahradách pod širým nebem můžeme provádět jen za nejteplejších měsíců v roce. Dříve jak po polovině května to nemá smysl dělat, stejně tak na podzim musí rostliny včas zpátky do tepla. Na podzim prostě tevécie uklízíme mezi prvními. A teploty jim po celou zimu udržujeme ne nižší jak 15 °C. I běžná pokojová teplota není problém, musíme na ni však reagovat zvýšenou zálivkou. Hnojení stačí pouze ve vegetačním období, ideální jsou komplexní hnojiva s obsahem stopových prvků. Zálivku přizpůsobíme pravidlu, že tevécie peruánská snese spíše přísušek než přemokření. Rozmnožování tevécie peruánské není vůbec obtížné, během vegetační sezóny jednoduše odebíráme polodřevité řízky, které bez větších problémů zakoření i v nádobě s nízkou hladinou vody. I při odebírání řízků si však musíme dát pozor na mléčnou tekutinu, která poteče z každého místa řezu. Nejlepší bude použít latexové rukavice. Zakoupit lze i semena, případně vzrostlejší sazenice. Při pěstování ze semene je třeba počítat s tím, že nové semenáče pokvetou nejdříve třetím rokem. Určitě je právě tevécie peruánská zajímavým tipem, jak si rozšířit paletu pěstovaných přenosných teplomilných rostlin tropického původu. A proč by nemohla stát zrovna vedle oleandru?Zdroj: izahradkar.cz, Wikipedia, atlasrostlin.cz, databaze.dendrologie.cz, ČESKÉSTAVBY.cz
