Jídelní stůl a židle? Ne! Ty patří do jídelny. Kuchyňská linka? Ale jistě, stejně jako sporák a trouba, mikrovlnka a lednice s mrazákem. Jenže bez digestoře by se v kuchyni nedalo dýchat, byl by zde příliš horký a vlhký vzduch a také by všude bylo mnohem více mastnoty. Přít se ale můžeme, můžeme s tím i nesouhlasit, ovšem novodobá reinkarnace génia jasně říká, že kuchyň bez digestoře je nefunkční paskvil k nepřežití. Digestoř pohlcuje nepříjemné výpary a pachy, předchází vytváření plísní a pomáhá udržovat v kuchyni čistý a hlavně také méně přehřívaný vzduch. Dříve se říkalo odsavač par a skutečně šlo jaksi o přetrpěného hlučného souseda. Jenže současné digestoře již lze přirovnat k mozkům kuchyní. Navíc takovým, kterým to pořádně sekne. Důležité je ale, jakou digestoř si vybereme, aby nám pobyt v kuchyni naopak neznepříjemňovala. A také aby zde nevypadala jako něco nepatřičného. Staré dobré černé kuchyně měly původně jen díru ve stropě, tudy odcházel dým i pachy z vaření. Pak přišel velký komín, který odváděl zplodiny mnohem bezpečněji až nad střechu, ovšem v kuchyni vlastně takový komín vypadla jako obrovská současná digestoř. A pak až mnohem později přišly odsavače par a digestoře. Proč tyto dva pojmy nepoužíváme jako synonyma? Protože digestoře s recirkulací páry neodvádí, nýbrž mění ve svém těle jejich skupenství z plynného na kapalné (kondenzují) a vrací se digestoří zpět do kuchyně, nebo v digestoři zůstávají a my je musíme vylévat. Přesto však oficiální definice říká, že digestoř, nebo také odsavač par, je domácí kuchyňský či laboratorní stroj, který umožňuje odsávání nežádoucích plynných látek a par. U pojmu digestoř tedy zůstaňme a pře nechme na odbornících všehomíra. Paradoxně však jde ještě více než o páry o odvádění (zachytávání) zápachu. Při smažení se navíc částečně odpařují i tuky, které se pak usazují na nábytku a stěnách. I tento problém vyřeší digestoře a odsavače par. V praxi dnes existují dva typy digestoří. Za prvé ty tradiční s odtahovým potrubím, které vede skrze stěnu (či strop) ven, nebo do komína. Pokud můžete po technické stránce sáhnout po takovém řešení, určitě je nejlepší. Druhým typem jsou pak recirkulační digestoře s aktivním uhlíkovým filtrem. Filtr přefiltruje nasátý vzduch a relativně čistý opět vypustí do kuchyně. Tento typ digestoří je sice méně účinný a dražší než první typ, navíc musíme pravidelně čistit či měnit filtr (lze jej i umýt v myčce), při nízké frekvenci vaření ale v kuchyních stačí. Jde však jen o zbytečně drahé nouzové řešení pro kuchyně, které nemají digestoř na vnější zdi ani poblíž komína. Používají se též v pasivních domech, jelikož odtah vzduchu ven by narušoval energetickou bilanci domu. Při vysoké těsnosti budovy by navíc mohl v kuchyni vznikat podtlak. A aby toho nebylo málo, vyrábí se i digestoře, které kombinují oba způsoby čištění vzduchu. Stačí přepnout. Standardně digestoře (odtahové) obsahují tukové filtry, v případě napojení na recirkulaci jsou nezbytné i uhlíkové filtry. Udržuje kuchyň čistou, zdravou a bezpečnouOdstraňuje zápachSnižuje horko okolo sporákuEliminuje vznik plísní v bytěZabraňuje usazování tukových částic na stěnách a nábytkuSnižuje riziko požáruPoskytuje osvětlení nad sporákemDoladí design (stylový vzhled) kuchyně 1. Velikostí kuchyně: Platí jednoduché pravidlo, že čím větší je objem vzduchu v místnosti, tím výkonnější digestoř je zapotřebí. Logicky je tedy objem vzduchu v kuchyni větší při její větší podlahové ploše a větší výšce stropu. A pokud máte ve stylu moderních trendů kuchyň propojenou s obývákem a jídelním koutem, dokonce s nejméně 3 metry vysokým stropem, musí být digestoř opravdu výkonná. Výkon digestoře se měří v m?/h. 2. Umístěním a velikostí varné desky (varné plochy): Pozice varné plochy ovlivňuje i volbu mezi recirkulační a odtahovou digestoří. Pro varnou plochu u stěny můžeme využít odsavače nástěnné, podvěsné, vestavné, či rohové. Pro varnou plochu ve volném prostoru místnosti vybíráme digestoř lustrovou, či ostrůvkovou. Navíc se poslední dobou digestoře zabudovávají do varné desky, kdy jde o elegantní propojení výkonu a designu. Logicky pak platí, že čím větší varná plocha, tím větší a výkonnější digestoř. 3. Nároky na hlučnost (tichý chod): Hluk zcela eliminují digestoře s externí ventilační jednotkou, kdy se motor digestoře umisťuje mimo kuchyň, třeba do technické místnosti, či na půdu. Tato digestoř může být navíc doplněna tlumičem hluku. Skvělým řešením z hlediska tichého chodu i výkonu jsou digestoře jako součást rekuperačního systému. Hlučnost digestoře se měří v decibelech (dB). Nižší hlučnost je samozřejmě příjemnější, především v otevřených prostorech, kdy máte kuchyň spojenou s obývacím pokojem. 4. Způsobem zabudování: Digestoř lze zabudovat do skříňky kuchyňské linky, zavěsit na stěnu, nebo zavěsit na strop, kdy můžeme využít i zabudování do nízkého podhledu. Speciální typy digestoří se pak prodávají pro domy s rekuperací vzduchu, kdy je digestoř začleněna do rekuperačního systému. V takovém případě digestoř řešíme již ve fázi projektu domu. Dobré je též zvážit, zda bude digestoř designem odpovídat kuchyňské lince, nebo bude samostatným prvkem. 5. Typem vývodu: Při instalaci napojením na odtahové potrubí je zásadní správné nadimenzování průměru trubek. Především u výkonnějších digestoří se doporučuje větší průměr trubek (standardní průměr je 150 mm). Příliš úzké potrubí napojené na výkonnou digestoř způsobuje větší hluk, sání je navíc nedostatečné a trubky se snáze zanáší. Recirkulační digestoře mají pouze vývod pro pročištěný vzduch, který se tímto vývodem vrací zpět do kuchyně. Ovšem tyto digestoře nedovedou zcela odstranit páru z vaření a mají nízký výkon. Pokud je to jen trochu možné, určitě se doporučuje odtah. 6. Funkcemi digestoře: Některé digestoře nabízejí pokročilé funkce, například automatické senzory spuštění, monitorování kvality vzduchu přes mobilní aplikaci, nastavení teploty osvětlení atd.. Energeticky úsporné modely přitom mohou snížit provozní náklady a šetřit životní prostředí.Zdroj: novinky.cz, ČESKÉSTAVBY.cz
