Mlatové cesty a pěšiny (resp. obecně řečeno zpevněné povrchy) jsou v Evropě budovány již od středověku. Nejprve jsme se z nich mohli těšit v zámeckých zahradách a parcích, později se z nich začaly budovat veřejné cesty. Svůj název si mlatové povrchy nejprve získaly tím, že skutečně vznikly na mlatech, kde se cepy mlátilo obilí. To bylo totiž možné mlátit jen na takovém povrchu, který umožňoval snadný sběr zrn. Lidé proto přišli na to, že když mechanicky zhutní povrch hlinitých podlah stodol, je problém vyřešen. Později se pak začaly budovat mlatové pěší cesty a nakonec i cesty pro koňské povozy. Dnes se s mlatovými cestami setkáme nejčastěji tam, kde to všechno začalo – v zámeckých zahradách a parcích. V městském prostředí bývají v parcích upřednostňovány různé typy dlažeb, případně i asfalt, což není zrovna šťastné řešení. Obecně lze říci, že zachování mlatových cest na pozemcích s historickými památkami garantuje památková péče, stejně jako zachování různých parterů.Zajímavostí je, že první akademická zmínka o mlatových cestách pochází až z roku 1983. Tehdy se totiž začala akademická obec zajímat o kvalitu výroby mlatového povrchu. A právě od této doby se mlatové povrchy začaly uznávat jako neoddělitelné součásti ekosystému. Popsány přitom byly jako komunikační prvky pro jízdu a chůzi, ale též jako osnovy půdorysného členění a prostorového uspořádání. Mlatové cesty jsou vlastně tvořené dvěma či třemi vrstvami z přírodního a nebo umělého kameniva a hlinitopísčité půdy. Při realizacích mlatových cest se nepoužívá žádné pojivo, přípustné jsou pouze materiály zvyšující vlhkost a tedy zároveň snižující prašnost mlatových cest. Každá z vrstev se přitom realizuje zvlášť, postupně a musí být mechanicky zhutněna. Pouze díky zhutnění je mlatová cesta soudržná, kompaktní a dostatečně únosná. Mlatovou cestu přitom můžeme doplnit tzv. odvodňovací svážnicí, která zvýší její životnost (zabrání nadměrnému odnášení materiálu vlivem eroze). Po dešti se pak povrch mlatové cesty zbytečně nerozbahňuje. Z boků je zároveň dobré mlatovou cestu opatřit ocelovou pásovinou, trámy z tvrdého dřeva a nebo betonovými obrubníky, prostě "nějakou" obrubou. Důležitá je při budování mlatové cesty také svažitost terénu a jeho případné odvodnění. Ohled musíme také brát na kořeny stromů. Při realizaci mlatové cesty se začíná odebráním zeminy a hlušiny a dokonalým zhutněním podkladu. Poté je třeba dokonale zhutnit každou následující vrstvu. Před realizací mlatu také nesmíme zapomenout, že je určen především k chůzi, a že je ze všech zpevněných povrchů nejméně odolný. Pokud pak neutužíme (nezhutníme) materiál dokonale, budou nám dělat vrásky na čele vrypy a eroze o to více a časem dojde k vytvoření větších nerovností. Realizace mlatové cesty prostě není i přes její jednoduchost vůbec snadná a je lepší ji svěřit odborníkům. Určitě platí, že běžné mlatové povrchy jsou určené výhradně pro pěší, jelikož mají poměrně nízkou odolnost vůči vrypům, erozi a smyku. Pomocí speciálních přídavných materiálů se však také realizují mlatové povrchy vhodné pro cyklisty, obslužnou techniku, ale i automobily, ovšem předpokládá se jen nižší frekvence pojezdu. Nosnost takových povrchů je obvykle až 7,5 tuny. Využít lze tyto povrchy i pro sportoviště, soukromé příjezdové cesty, chodníky a parkoviště. Použít se však musí materiál s výbornými regeneračními vlastnostmi a materiál udržující si vlhkost, aby povrch neprášil. Ideální je také schopnost materiálu nezadržovat vodu v zimě. Nabízeny jsou přitom materiály různých odstínů, od antracitu a barvy červené až po šedou, žlutou a nebo bílou. Tyto moderní materiály postupně nahrazují původní mlatové povrchy, respektive jejich kamenivo, načež eliminují některé jejich nevýhody. Nevyžadují tak častou údržbu, více odolávají všem mechanickým vlivům a vlivům počasí a nabízí různou barevnost. Původní maltové povrchy jsou velmi náročné na precizní realizaci, především pak postupné hutnění, jinak povrch prostě nevydrží. Kvůli požadavkům na konkrétní barevnost povrchu pak nemusíme hledat konkrétní kamenolom. Kámen navíc stárne a přitom postupně mění svou barvu. Běžné provozní poškození se navíc u moderních materiálů časem samo vyrovná. Odebrání zeminy: Nejprve je třeba odbagrovat zeminu do potřebné hloubky, což zahrnuje svrchní vrstvu ornice a hlušinu.Vyrovnaní a zhutnění podloží: Povrch podloží se poté urovná a důkladně zhutní. Pokud by podloží nebylo dostatečně vyrovnané a zhutněné, mlatový povrch by se začal časem bortit, jelikož kopíruje svůj podklad.Položení geotextilie: Poté je třeba položit geotextilii, která brání vzniku nepropustného jílu smísením kameniva a hlíny. V případě potřeby na ni uložíme ochrannou kamennou vrstvu, takzvanou štěrkodrť.Ohraničení prostoru: Zároveň se prostor budoucího povrchu ohraničuje například úzkými betonovými obrubami (použít lze i obruby kamenné, dřevěné trámy či ocelovou pásovinu). Obruby zamezí erozi sypkého materiálu a jeho vysypávání do okolní půdy.Zhutnění podkladní dynamické vrstvy: Poté se ukládá podkladní dynamická vrstva a ta se opět urovná a zhutní.Pokládání finální vrstvy: Nakonec se pokládá finální vrstva a i ta se důkladně urovná a zhutní. Tato vrchní, takzvaná obrusná vrstva, se provádí v případě tradičních mlatových povrchů z lomové prosívky frakce 0-4 mm. Vrstva by měla mít tloušťku nejlépe 4 cm.Před realizací mlatových povrchů je též třeba vytipovat si kamenolom podle potřebných vlastností materiálu. Někdy není třeba příliš jílové příměsi, jindy materiál obsahuje více jílu. Skladba mlatové cesty je tvořena několika vrstvami, které spolu pracují, aby vytvořily stabilní a odolný povrch:Podloží: Toto je základní vrstva, která je tvořena přirozeným terénem. Před pokládáním dalších vrstev je třeba podloží důkladně vyrovnat a zhutnit.Geotextilie: Na vyrovnané a zhutněné podloží se pokládá geotextilie. Tato vrstva brání vzniku nepropustného jílu smísením kameniva a hlíny.Ochranná kamenná vrstva (štěrkodrť): Tato vrstva se pokládá na geotextilii v případě potřeby. Slouží jako další ochrana a základ pro další vrstvy.Podkladní dynamická vrstva: Tato vrstva je tvořena kamenivem a slouží jako základ pro finální vrstvu. Musí být rovněž důkladně zhutněna.Obrusná vrstva: Toto je finální vrstva, která je viditelná na povrchu cesty. V případě tradičních mlatových povrchů je tvořena lomovou prosívkou frakce 0-4 mm. Tato vrstva by měla mít tloušťku nejlépe 4 cm.Každá z těchto vrstev musí být pečlivě položena a zhutněna, aby byla mlatová cesta stabilní a odolná.