Kočky máme rádi. Je to čtyřnohé chlupaté štěstí, vrnící spokojeností. Tedy, když jsou spokojené. Jinak umí být pořádně protivné a nebojí se to dát najevo. Na zvíře, které se s člověkem sžilo před přibližně 10 000 lety, vcelku pozoruhodný výkon. „Sžilo“ je mimochodem správný termín, protože kočky si člověk nikdy úplně nedomestikoval, ne podobně jako psy. Jen pro ně bylo výhodnější vyskytovat se po boku lidí, protože z toho koukala faktická blízkost příhodné potravy, nejrůznějších hlodavců, a k tomu nádavkem nějaké to pohlazení a krmení, když se přirozené potravy nedostávalo. Jenže kočky zůstaly, generacím života po boku lidí navzdory, pořád do značné míry oněmi nezkrocenými šelmami. I vaše hravé kotě je pořád víc tygrem (tedy, spíše povahou), než váš pes vlkem. Ze svých ambicí šelem ztratily jen málo, a jejich schopnost aktivně lovit zůstala nezměněná. A na to rádi zapomínáme, bohužel. Kočky tak zůstávají, v kulturní a člověkem pozměněné krajině, na vesnicích i ve městech, jedněmi z nejnebezpečnějších predátorů. S krajně negativním dopadem na okolní faunu. Na populace zvířat řekněme synantropních (která se rovněž adaptovala na lidmi vytvořené prostředí), od kosa, vrabce po nenechavého potkana, i těch ostatních. Je to problém? Ano. Velký a dlouhodobě podceňovaný. Stačí se zamyslet nad otázkou, kolik ptáků a z jakých příčin ročně zbytečně zahyne. Myslivci, organizovaní lovci, nejrůznější plátci střeleckých licencí. Jen v Evropě ročně odrovnají 52 milionů ptáků. Zní to na první pohled děsivě, ale má to jakýsi řád a systém. I díky němu také máme ona přesná milionová čísla. A druhy, které evropští lovci postřílí: čejky, sluky a nejrůznější kachny, jsou při nastavených kvótách legálně lovitelné (v Evropě existuje 82 druhů ptáků, které je možné při splnění podmínek lovit). Na řád, podmínky a nějakou dobu hájení ovšem naprosto kašlou lovci nelegální. Ne nutně pytláci. Jih Evropy si z nějakého blíže nevysvětlitelného důvodu zakládá na čižbě, chytání ptáků, jako na osobité historické tradici. Poněkud modifikované. Už je neprodávají v proutěných klecích na tržištích, případně si jimi ani nevylepšují jídelníček. Jen je lapají, chytají do sítí a na vábničky, zabíjí elektrickým proudem a střílí. Proč? Řekněme, že pro zábavu, ale je to spíš projev barbarství. Ročně je počet takto ubitých ptáků odhadován na 25 milionů. Čísla jsou to nepřesná, protože nelegální lovci si žádné statistiky nevedou. Itálie, Sardinie, Malta, Korsika, Kypr jsou ale povšechně černými děrami na ornitologických mapách. Vyšetřování se nevedou, postihy jsou minimální. Tím ale se středomořským regionem (v tomhle případě tedy hlavně se Španělskem) nekončíme: jsou tu ještě plantáže olivovníků, které se strojově sklízí s pomocí velkých vysavačů. I v noci, kdy v jejich větvích odpočívají práci. Abychom to zkrátili, to že v turbíně takové česačky skončí spící pták, se stane v průměru 6,4x na hektar. A těch hektarů je 2,1 milionů. Takže dalších 13 milionů ptáků takříkajíc plave v olivovém oleji. Evropské zemědělství jako celek pak ptáky hubí ve velkém, ale spíše nepřímo. Pesticidní aplikované přípravky, nejrůznější insekticidy, totiž podle očekávání a svého názvu hubí většinou hmyz.A hmyz je potravou řady druhů ptáků, kteří pak mají prostě smůlu. Buď zemřou nedostatkem potravy, anebo otravou, po sezobnutí otráveného hmyzáka. Přesné vyčíslení nám chybí, můžeme jen konstatovat dlouhodobý pokles populací ptáků „zemědělské krajiny“. Ten se dá také vysvětlit intenzifikací zemědělství a tím, jak pole dnes vypadají. Jsou to monokulturní plantáže, v podstatě neúživná poušť. A protože pokrývají 45 % rozlohy EU, nemůžeme se divit, že ptáky (strnady, konopky, bramborníčky, chřástaly) takové obdělávané plochy zrovna nepodporují, a proto je u nás těch obyčejných ptáků stále méně. Co Evropu ještě spojuje? Čistě technicky, dráty. Tedy nejrůznější vedení vysokého napětí. A i když se v tomhle ohledu snažíme ptákům usnadnit život, pořád jsou příčinou častých ptačích úmrtí. Zhruba 3 miliony ročně v Německu, milion v Belgii, 5-10 milionů ve Francii. Když ty hrubé průměry roznásobíte počtem států evropské sedmadvacítky, jsou v součtu dráty větším zabijákem ptáků, než registrovaní lovci. Pokud nefandíte větrným elektrárnám a jejich rotujícím turbínám, nepotěšíme. Jsou sice také příčinou smrtících kolizí, ale ani ty nejextrémnější odhady nesunou počty ptačích obětí nad půl milionu ptáků v Evropě ročně. Ve srovnání s ostatními počty je to jen kapička v moři, kterou vydatně ředí dvě nejvýraznější příčiny. Naše živé kočky a dočista neživé budovy. Kolik máme v Evropě koček? Rafinovaná otázka s nesnadnou odpovědí. Protože zájem koček o nějakou registraci je chabý. Jejich majitelé ale připouští, že si jich dohromady drží okolo 74,4 milionů. Jsou to jak ty hodné, domácí, ospalé gaučové, tak i ty, které stráží vaše zápraží a dvůr. Jen pro zajímavost: zemí kočkám zaslíbenou je Německo (14,7 milionů) a Francie (14,2 milionů), Češi jsou v pořadí evropských kočkomilců až čtrnáctí. Koček máme víc, než psů. Vlastně, mnohem víc, když započítáme i odhadovaných až 80 milionů dalších evropských koček. Těch toulavých, zdivočelých, takříkajíc bez stabilní domácnosti.A všechny tyhle kočky - od roztomile chlupatých vrnících polštářků, jež si jen tu a tam protáhnou tlapky po zahradě, až po vypelichané mňoukající příšery za kontejnery – loví. Loví všechno, co se nechá chytit. Pochopitelně i ptáky. Kolik? Celoevropský odhad chybí, protože se zdráháme o našich mazlíčcích přemýšlet jako o dravých šelmách. Ale Britové, kteří takovým kočičím sentimentem netrpí (mají jen kolem 7 milionů koček, a jsou nadšeným národem ptákomilců) spočítali, že jeto 27 milionů ptáků ročně. K tomu ještě 57 milionů malých savců, vesměs hlodavců a taky 5 milionů nejrůznějších ještěrek a plazů. A to máme jen kočky britské.Holanďané (s 2,9 miliony koček) se také nešetří, a připouští, že ročně na jejich území zahyne 144 milionů ptáků. A za dvě třetiny z této děsivé sumy mohou kočky. Francouzi a Belgičané neháží velkými čísly, ale shodují se na tom, že kočky jsou odpovědné za ne méně než 50 % ptačích úmrtí ročně. Polské kočky, a to jen ty „venkovské“, které loví v okolí vesnic a farem, si ročně uloví něco mezi 136 až 583 miliony ptáků. A když si dovolíme malý výhled za oceán, v USA jsou kočky odpovědné za 1,3 – 4,6 miliard ptačích úmrtí ročně, a v Austrálii kolem 400 milionů. Co z toho plyne? Že kočky, domácí i toulavé, jsou druhou nejvýraznější příčinou úmrtí ptáků na světě. A nejen ptáků. Z žebříčku stovky nejhorších nepůvodních/invazních a zavlečených druhů, decimujících faunu po celém světě, jsou kočky na 3. místě. Na svědomí mají 26 % ze všech dosud vyhynulých druhů. Minimálně 2 druhy plazů, 21 druhů savců, 40 druhů ptáků už nikdy neuvidíme, protože je úspěšně zlikvidovaly kočky. A je tu dalších 376 živočišných druhů, které mezitím dostaly až na samotný práh vyhynutí. I když je máme rádi, jsou kočky problém, který prostě nemůžeme dál přehlížet. Už proto, jak silnou nám udělují lekci z pokrytectví.Protože příběhy o „zlých“ lovcích, střílejících ptáky, nás dráždí. A ty o pytlácích a jim podobných, kteří se barbarsky baví vybíjením ptáků, nás rozpalují do běla. Protože nás štve lhostejnost zemědělců, ať už těch nasávajících v olivových hájích spící ptáky, i těch, kteří plošně přetváří zbytky pestré krajiny v jednu velkou, postřiky ošetřenou plantáž. Ale ignorujeme rizika, které pro ptačí populace v Evropě i v celém světě představují kočky. Zatímco v zimě přisypáváme na krmítko a na jaře vyvěšujeme budky, aby se ptáčci měli lépe, přehlížíme, že druhou nejvýraznější příčinou jejich úbytku jsou kočky, jejich lovecké pudy a apetit. Ve výčtu nejvýraznějších příčin úbytku ptáků pochopitelně nesmí chybět první místo. Lidské stavby, budovy. Zvláště pak jejich prosklené části, které se ptákům jeví (ať už odrazem nebo průhledností) jako neexistující bariéry. Proto do nich bourají a houfně umírají. Kolize se skleněnými výplněmi si u ptáků vyžádají kolem 2-3 miliard ptačích obětí ročně. Jen 100 milionů jich hlásí z Velké Británie, a v Evropě, zvlášť tam, kde se k nebi vytahují věžáky a mrakodrapy obložené sklem, je to podobné. Česko se v tomto smutném srovnání drží při zemi, se stovkami tisíc (a maximálně jednotlivými miliony) ptáků ročně. U nás vedou kočky.Kočky ale ve srovnání s výškovými budovami neobstojí. Architekti už totiž čelí kritice, za to, že svými projekty vytváří zrádné skleněné kaňony, v nichž umírají ptáci. Na skla a okenní výplně instalujeme reflexní výplně, odstrašující siluety dravců lepíme i na autobusové zastávky. Snažíme se to dělat jinak a lépe. Ale když přijde na naše kočky? Zapomínáme. Jsou to naši miláčci, mazlíčci. V pořádku to s nimi ale rozhodně není. A stejně tak, jako se snažíme bránit tomu, aby ptáci nebyli hubeni pytláky, lovci a zemědělci, přebujelou architekturou nebo vysokým napětím, bychom měli začít usilovat o to, aby kočky domácí, gaučové i toulavé, nezůstávaly zhoubou veškerého ptactva na celém světě.Zdroje: Nature.com, Birdlife.org, DW.com, CleanEnergyWire.org, Statista.com, RoyalSocietyPublishing.org, News.BBC.co.uk, RealWire.com