Pochopitelně záleží i na kondici jednotlivých vašich exemplářů, ale k mrazuvzdorným se většinou počítá dobromysl obecná (Origanum vulgare), šalvěj lékařská (Salvia officinalis), meduňka lékařská (Melissa officinalis), máta peprná (Mentha piperita), libeček lékařský (Levisticum officinale), tymián obecný (Thymus vulgaris), pelyněk estragon (Artemisia dracunculus), dvouletka petržel (Petroselinum sp.), saturejka horská (Satureja montana) a šnytlík neboli pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum). Ve výčtu se tu sešlo poměrně dost rostlinek, které pochází z teplých krajů a od pobřeží Středozemního moře, ale tím se nenechejte zmást. Sníh a 15-20°C pod nulou zvládnou. K zimování venku mají dobře nakročeno i další druhy, které během svého víceletého růstu postupně dřevnatí. Například levandule lékařská (Lavandula angustifolia). Zrovna na ní se dá dobře demonstrovat jeden potřebných kroků, které k úspěšnému zimování bylinek povede. Tím je redukce nadzemních částí, prostříhání. Rostliny, které si pro jejich mimořádné léčivé, aromatické nebo chuťové vlastnosti tolik považujeme, totiž většinou přežívají zimní čas díky tomu, že jsou přisedlé, malé, kompaktní. Že jsou po svém průběhu nadzemních částí vystavěny stejně chladivé teplotě (a samozřejmě, že kořeny mají „v teple“). Když jim ubereme na výšce, trochu je protrháme – aby se vzájemně nepřetlačovaly - prospějeme jim. Zrovna u levandule je to zastřihávání přibližně třetiny celkové výšky, v částech, jež už počínají dřevnatět. Ale přímo „do dřeva“ keříku nejdeme. Zastřihávání je přitom úkon, který si žádá ten správný čas. Proto s ním taky zahradníci neotálí, a většinou se mu věnují už z kraje září. Teploty nám zatím přejí a čas na něj ještě je, ale příchod mrazu by čerstvě ostříhané mohl ranit. Takže raději opatrně. Protrhání docení hlavně ty, které rostou nahusto – máta, majoránka, libeček. Prostřihávání a zkracování nám vynese pěknou hromádku voňavých větviček. Vyhodit by je byla škoda. Můžete je tedy s přehledem nařízkovat, a pokusit se je takhle namnožit. Je to vlastně dobrá škola, pokud se do tajů řízkování pokoušíte proniknout. Pracujete s „odpadem“, takže neúspěch vás mrzet nebude a úspěch nově nabytou dovedností jen potěší.Týká se to i tymiánu, rozmarýnu, estragonu, ale z výběžků kořenů, odkopků můžete namnožit i mátu, meduňku, pažitku. A jinak nadbytečné zelené části můžete zpracovat doma – nasušit, zamrazit, připravit pesto. To se ale týká i těch bylinek, kterým není dáno přežít zimu venku. Druhy, které považujete za méně odolné (i kvůli jejich umístění, kondici) – máta, majoránka, pažitka, rozmarýn - a obáváte se, že to v záhonu nedají, můžete přesadit do květináčů. A podle situace je buď přesunout „do tepla“, na okenní parapet v nevytápěné, ale prosvětlené místnosti. Anebo je – v objemově trochu větších květináčích – můžete ochránit před zimou tím, že jim dopřejete „zábal“ ze silnější vrstvy mulče, a pojistíte si jejich přežití proti promrzání ze stran i odspodu.Mulčovat, chránit netkanou textilií nebo zimovat můžete i bylinky v záhoncích volně rostoucí, ale většinou je to jen práce navíc. Pracné, ale efektivní řešení je ponechat většinu bylinek na záhoncích, a jen vzorky z nich si přesadit do nějaké větší a dobře zazimované nádoby (kterou máte třeba na balkoně). Máte tak jistotu, že aspoň někde zimu přežijí. Na voňavé parádičky - fenykl, koriandr, yzop, libeček – nemusíme každou sezónu kupovat nové osivo. Stačí jen vyprášit ty, které už máme. A pokud semínka budeme uchovávat v chladnu a suchu, na jaro je můžete znovu vysít.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
