Proti hygienické keramice dlaždiček do koupelny neřekneme křivého slova, byly a jsou řešením plně funkčním, tradičním. Proto se také na špici udržely tak dlouho. Ani se nedá říct, že by je současná materiálová konkurence z pomyslného vrcholu nějak výhradně sesazovala. Spíš jde o to, že širší nabídka přináší takové možnosti, kterých keramická dlažba schopná nebyla. Někomu prostě jen nesedí vyšší lesk, tvrdost povrchu, vizuální a dotykový chlad, a tak hledá smysluplné alternativy. I ty ale musí vycházet z toho, co se od podlahy v koupelně očekává. Vezmeme to postupně. Tedy to, aby podlaha byla voděodolná. Ať už vodním už občasným cákancům z vany nebo sprchy, zkondenzované vodní páře nebo malé katastrofě s domácí povodní, když se vám třeba ze zdi vytrhne pračka. Koupelna je místem očisty, a proto by i její podlaha měla být z principu hygienická a snadno čistitelná. Prostor koupelny si můžeme charakterizovat vysokou vzdušnou vlhkostí, často nižší cirkulací vzduchu a výrazným střídáním teplot. Ani tohle každý povrch automaticky neustojí. Od podlahy v koupelně očekáváme jistou bezpečnost. To, aby se nezměnila na riskantní kluziště. A nakonec je tu estetické hledisko, vzhledná a vzletná krása, kterou každý může vnímat subjektivně. Uvedená očekávání mají své pořadí, a kdo dá ve výběru přednost estetice nad voděodolností (čistotou, bezpečností), dočká se brzy nákladného zklamání. A na co ještě se vyplatí koukat, když už přemýšlíte „o něčem jiném…“, než o dlaždičkách na podlaze v koupelně? Zajímat by vás měla nosnost/odolnost alternativních materiálů. Že snesou pochoz lidí se tak nějak předpokládá, ale nebude se podlahová krytina deformovat, když na ní necháte pár let stát tancující pračku a sušičku? Nakolik trvanlivé a barevně stálé, s jakou životnosti to jiné řešení vlastně bude? Když na dlaždičky nenastoupíte s kladivem, anebo vám na ně nespadne květináč, přežijí vás. Bude to platit i o jejich alternativě? A jak to vlastně bude s její údržbou? Bude výhledově zapotřebí nějaké dodatečné lepení, spárování? Co čistota – budete moci onu nedlážděnou podlahu šúrovat dočista běžnými saponáty, nebo by mohlo hrozit její poškrábání, znehodnocení a poleptání? Nebo budete potřebovat nějakou speciální sadu čističů, jen na koupelnu v podlaze? Jak snadno se do onoho nového povrchu může zažrat špína, a jak dobře asi půjde odstranit? Co s jejím povrchem udělá například barva na vlasy, peroxid vodíku, líh, louhy k čištění odpadů, fosforečnanové nálože z prášků na praní? Nabízí výrobce oné alternativy nějaké bezpečnější, protiskluzové verze? Jak moc drahá legrace to asi bude, když dlaždičky začínají u 250 korun za metr čtvereční? A zvládnete pokládku alternativy dlaždiček sami, anebo se to neobejde bez čety montérů? A nakonec, budete si moci vybrat z dostatečně široké nabídky provedení, designu, vzorů, barevných ladění a povrchových úprav, abyste byli spokojení? Pokud znáte odpovědi na tyhle záludné otázky, a jste s nimi spokojení, můžete klidně nechat dlaždičky být. Je tu pravda ještě jedna maličkost, která by mohla vaše nadšení pro alternativy zvrátit. Řešení podlahového vytápění, bez kterého si někdo neumí moderní koupelnu představit. Ne každá z níže uvedených alternativ si s ním dobře rozumí. Jaké možnosti se nabízí? Dřevo s povrchovou úpravou, které je uzpůsobené na pobyt ve vlhku a horku. Nebo dražší dřevo exotické, tvrdé a těžké, s nímž vlhkost nehne. Z hlediska bezpečnosti je fajn, že mokré dřevo neklouže. Úplně bez odvětrávání by to v koupelně s dřevěnou podlahou asi nešlo. Nicméně dřevo svou kresbou přírodně laděné koupelně sluší. Je to ztělesněná elegance. Nevěříte ošetření dřevěného masivu? Zkuste lepené a skládané CLT podlahy, u kterých je životnost garantovaná. Toužíte hlavně po měkkém a teplém doteku? Pak můžete vsadit na korek. Není z nejlevnějších, ale z hlediska údržby (je třeba lakovat) nebo čistoty mu těžko co vytknout. Snad jen náchylnost k mechanickému poškození. Perfektně izoluje a vytváří velmi komfortní prostředí. Snadnou pokládkou zase vynikají laminátové podlahy. Pochopitelně berte ty s voděodolnou vrstvou. O co snadněji se pokládají, o to více vás asi potrápí s tmelením. Ale vypadají perfektně. Nedůvěra vůči dřevu v koupelně není úplně neopodstatněná, takže byste možná raději vsadili na „dřevěný vzor“ PVC podlahy. Lina jsou trochu neosobní, ale univerzální a nabízí se v bezpočtu variant. Snadno se čistí, s vlhkostí nemají problém, pokládka je instantní. K dostání jsou i kousky s vyrovnávacím podkladem. Lépe izolují, nestudí. Na vedoucí pozice v trendech podlahových krytin koupelen se proto rychle propracovává pokročilejší verze PVC, vinyl. Od svého předchůdce si bere šíři možných dekorů a nabídku možných provedení (samolepící, samoležný, lepený). Jsou přitom měkké, snadno čistitelné, poměrně odolné. Nebo pokud na to máte, vyzkoušejte kamennou dlažbu. Buď z klasických dlaždic, anebo - když už experimentujeme – z obkladových kamenů. Je to krása se vším všudy. Ano, pokládka a vyspárování je dřina, ale výsledek stojí za to. Navíc se jedná o velmi odolný podklad. Láká vás spíš industriální design, minimalistické provedení? Pak můžete sáhnout po vyhlazené betonové stěrce. Po stránce odolnosti nic lepšího není. Klouzavost je nižší, než u PVC, čištění drobet složitější. Obecně se nabízí jako epoxidové a polyuretanové stěrky (kde jsou pryskyřice), nebo stěrky cementové. Oba typy si zaslouží ještě povrchovou úpravu zvyšující voděodolnost.Podlaha v koupelně dnes opravdu nemusí být jen o dlaždicích.