Ze zámoří importovaný styl designu domácností, který je v Evropě nepůvodní, až hrůza? Jak se to vezme. Historie vzniku country se sice pojí s postupnou kolonizací severu Ameriky - plání středo-východu a kdysi „divokého“ západu – totiž odráží stavební prvky starého kontinentu, Evropy, mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Jak to? Domy jsou vždy budovány s ohledem na dostupný materiál, místní klima a geografii. Westernové filmy nám v tomhle nelžou, zachycují neromantickou realitu. Někdy prašnou a suchou, jindy vymrzle zasněženou. Domy osadníků vznikaly jako reakce na lokální podmínky v nové domovině. Ale odkud že ti osadníci pocházeli? Z Evropy, a přitom se často jednalo o první nebo druhou generaci imigrantů. Do svých obydlí tak stavebně promítali zkušenosti a řešení, tradiční pro jejich někdejší vlasti. Jen upravené na americké klima. V prvotním country stylu tak narazíte na mnohem víc německé, irské, staroanglické viktoriánské nebo nizozemské, severské nebo třeba slovenské stavební školy. A z nich tu postupem času a zažitím místních zvyklostí vznikla volná směs stylů, country, jako výběr toho nejlepšího. I tady pochopitelně byly určité regionální rozdíly: krátké, zúžené, kompaktní „boudy“, kde bylo více kamene než dřeva, byly typické třeba zasněžené kraje středozápadu. V městečcích pak tyto stavby vyrážely do patra. Na suchém jihozápadě zase byly populární rozlezlé a do zastavěné plochy široce budované nízké ranče. Jako útočiště před sluncem. Společné oběma country stylům bylo, že uvnitř jejich interiéru nedocházelo k výraznému členění osobního obytného a pracovního prostoru. Dům byl současně zázemím pro život i pracovištěm: farmou, kovárnou, dílnou, obchodem, skladem, barem. Proto byla obydlí budována velmi pragmaticky, řekněme multifunkčně, s důrazem na střídání uživatelských programů a vysokou využitelnost interiéru za všech ročních období. Což nás vede k tomu, co vlastně činí country styl tak nezaměnitelný. Široce otevřené místnosti a vzájemně propojené místnosti, plné denního světla (protože olej do lamp byl drahý); okna s okenicemi, proti nepohodě, vánicím a bouřím; centrální krb, vyhřívající prostor (nahrazující lokální vytápění), široký a zužitkovatelný i pro vaření; nábytek, hlavně stůl a židle, vyvedené z přírodních materiálů (protože jiné k dostání nebyly). Stavba vyvedená ze dřeva a kamene, se střízlivým zapracováním keramických a umělých prvků, ale zato s přiznanými trámy, patinou dřevěné podlahy. Vyvážené proporce společenských místností v interiéru, které mohou posloužit třeba jako dočasné ubytování hostům. Dřevěná fasáda, hřejivá a izolující. Střešní štíty s vikýři, zajišťujícími světlo v půdním prostoru; kamenné obložení základů… Úpravnost a čistota tu nevycházela z místností jako celku, ale spíš z kompozice jednotlivých koutů. Vybavená kuchyně v jednom rohu, jídelna s nějakou nástěnnou dekorací v druhém, a ve třetím pak třeba zázemí malé dílny, kde tesař nebo truhlář pracoval. Napříč jednou prostorou tak běžně vidíte projevy vícera činností a aktivit obyvatel, není to o strohém dělení místností k jednomu účelu. Každý kout vyniká svým vlastním programem a urovnaností, ale dohromady je to až přeplácané. Jako v muzeu. A protože příborníky/skříně/truhly a lodní kufry byly povšechně drahým zbožím, násobila se tu úložná kapacita stěnami. Věšáky, skoby a háky, trámoví, to vše zvyšovalo přehlednost poněkud přeplněného místa. Kabát, sedlové brašny, flinta, sekera, bič, džbery na vodu, kuchyňské náčiní, hrníčky na kávu, fotky a zarámované obrazy, vycpaná losí hlava, kožešina, lucerny… to vše je tu obvykle upevněno na stěnách, hezky po ruce. Přestože místnosti měly spojitý charakter, jejich vizuální „členění“ se tu odehrávalo většinou s pomocí podlahy. U vstupu, dveří (obvykle se zvýšeným prahem) jste narazili spíš na ušlapanou hlínu. Čtverec, ve kterém jste určitě nemuseli zouvat boty, když jste přišli zvenku. Pracovní úseky – kuchyně a dílna – ale měla obvykle podlahu kamennou/dlážděnou, zatímco „komfortní“ části, jídelna, postel, dřevěnou podlahu. A funkční nezbytností exteriéru byla veranda, zastřešená terasa. Buď jen kolem vstupní části, nebo kolem celého domu. Násobila životní prostor a chránila obyvatele, když počasí nestálo za nic. To vše k původnímu country stylu neodlučně patřilo, a teprve další evolucí se propracovalo k dalším rysům, z nichž byly odvozeny umělejší styly koloniální, které se dnes různě snaží architekti a designéři ve Státech emulovat. Prapůvodní country styl domácnosti je velmi důstojnou a praktickou záležitostí. Přitažlivou, pro svůj rustikální charakter, prosvětlenost, přehlednost a pohodu harmonie lehce neuspořádaného prostoru, příjemného nepořádku, jakéhosi protikladu vyprázdněného minimalismu. Na country stylu domácností je milé to, jak nic neskrývají a mají tendenci své vybavení prezentovat, s upřímností užívaných prvků a ne jako dekoraci. Dnes, a v Evropě, určitě ne. Je to vlastně re-import, zpětný dovoz z místa vývozu, navíc už historií vlastního vývoje silně ovlivněný. Ale vytýkat country stylu neautentičnost znamená „shodit“ kritikou i všechny další proslavené styly a způsoby ladění designu domácností. Doma u nás není ani provensálský styl nebo skandinávský design, a přesto je zbožňujeme. Rustikální pohodu bychom tak nejspíš, odkázání jen na naše tradiční zdroje, museli udržovat jen v parametrech venkovských selských stavení a podhorských roubenek. Takže můžete být v klidu: pokud se vám country líbí, není důvod se o něj nepokusit. Jak na něj? Vzdušnost a otevřenost prostoru jsou zásadní. Barevné schéma? Jednoznačně světlé, s důrazem na spíše neutrální barvy (bílá, šedá, krémová), doplněné o barevné tóny přírodních materiálů (dřevo, kámen, jednoduchá keramika dlaždic). Doplněné třeba o akcent kovového lesku cínových konvic nebo bronzového kuchyňského náčiní. Monochromatické vyznění učiňte plastičtější přidanou texturou: zvrásněný povrch kresby dřevěných podlah, panelových obkladů kolem stěn a pracovních ploch, členitých kamenů kolem krbu nebo linky. Vytvářené linie jsou vedeny neuměle, nemají geometrickou přesnost a je z nich patrná práce lidské ruky, řemeslná dovednost. Pravidelnou geometrií vzorů ale vynikají koberce. Přidané prvky nejsou primárně nové, ale „obnošené“, s patinou užívání, historií. Každý kout místnosti má svou dominantu, přirozeně se tíhne ke specifickému provedení oken, rámů dveří a jejich výplní. Nejlepší jsou pochopitelně přiznané a ze zdí vystupující trámy, které celkový efekt zdůrazňují. Nábytek? Pochopitelně nejlépe ze dřeva, klidně i s nějakou řezbou nebo zdobením. Starší bytelné exempláře jsou preferovány. Police a poličky místo skříněk, a když už kryté úložné prostory, tak spíš pod úrovní pasu. Stůl v jídelně masivní, stejně jako židle. Ty ale dost dobře může nahradit klasická nebo rohová lavice. Duch country vynikne všude tam, kde můžete začlenit nejrůznější renovované a archivní kousky: staré skleněné láhve, unikátně vyvedenou tepanou lampu (upravenou na elektřinu), sbírku starých plechovek od cikorky. Étos znovu-používání je s tímhle stylem těsně spjatý. Takže v modernistickém duchu můžete zužitkovat staré rámy oken jako rám obrazu, nebo ze starých dřevěných dveřích vyrobit polici na knihy, věšák. Ostatně, závěsných prvků a úchytů tu můžete využít dosyta. Klidně i jako polic zavěšených „na řetězech“ ze stropu. Vystupující cihly nejsou problém, ale výhoda. Hrubé zrno povrchu se zjemní nějakou tkaninou. Přitom se u country nezapomíná na praktičnost a užitečnost. Věci mají být po ruce, a proto jsou vyloženy viditelně, jen málo jich ve skutečnosti je jen tak, na parádu. Není to o nahloučení muzejních exponátů. Dekorativní a atmosféru dokreslující prvky? Proutěné košíčky, tkané a vyšívané ubrousky, dečky a překlady, černobílé fotografie v rámečcích na zdech, jednoduché květinové vzory, jednobarevné „režné“ záclony. Rostliny? Ano, zeleň v country interiéru nechybí. Má spíš podobu lemů, doplňků. Neodminuje. Country vypadá krásně v kuchyni (kde se realizuje asi nejsnadněji), jídelně a obývacím pokoji. Drobet složitější je v ložnici (protože máme určité nároky na pohodlí) a v koupelně, kde už je trochu přežitým stylem. Jinak je ale synonymem rodinné pohody a inspirativního prostoru k obývání, který je zabydlený a mile hřejivý.