Mladý, moderně smýšlející manželský pár, se dvěma dětmi, psy a velkou spoustou přátel. To jsou klienti a vlastně i část jejich motivu. Potřebovali se totiž do nového bydlení vejít všichni. Zabydleli se na původně venkovské farmě, kterou rozsáhlou rekonstrukcí mění a stavebně posouvají kupředu, ke zvýšenému komfortu obývání. Z objektu, který byl původně zázemím pro zemědělce, se díky práci architektů tak v průběhu několika let úprav stala dočista nová, působivá rezidence. Místem se tu rozhodně nešetřilo. Stavba, vedená v jedno podlažní úrovni, postupně pohlcující někdejší zemědělské přístavky (a měnící je na obytné místnosti), pokrývá plochu 820 metrů čtverečních. A to ještě bez započítaných venkovních teras, částí „obytné“ zahrady a bazénu. Zkrátka a dobře, proměnilo se to tu k nepoznání. Princip úprav a rekonstrukcí přitom spočíval v rozčlenění prostoru na soukromé zázemí členů rodiny, společenské sdílené prostory, a k nim jako rozšíření prostory společenské, jež mohou využívat i hosté a přátelé, kteří sem zajedou na návštěvu. S tím, že i oni tu najdou střechu nad hlavou. CS House tedy počítá se čtveřicí stálých obyvatel, a až desítkou těch, kteří se tu mohou někdy zastavit. Ti jsou ubytovaní v šesti ložnicích, situovaných do dvou samostatných připojených bloků. Dům nestojí úplně na samotě, ale od sousedů se profilem stavby izoluje. Společenské prostory, soustředěné kolem dvora a bazénu, jsou z okolí neviditelné. Obyvatelům na soukromí záleží. A zrovna tak i na přírodě, kterou si pouští „blízko k tělu“. Když z ložnice vystoupíte na verandu, je zahrada na dotek. Za ní pak pastviny a řídký les. Exteriér je i přes své velkorysé pojetí nekomplikovaný a přehledný, s jasnou orientací. Vévodí mu velká kovová pergola, kde se sbíhají venkovní aktivity. A podobným ústředním prvkem interiéru pak je společenská místnost: celé jedno asymetricky zalomené sedlové křídlo střechy je tu prosklené skleněnými tabulemi, takže prostor pod ní je nebývale světlý. Dlouhá otevřená místnost je jakousi galerií společenského života: je to současně obývací pokoj, místo k posezení, jídelna i herna s kulečníkovým stolem. Tady se mohou scházet stálí obyvatelé i jejich hosté, když pobytu venku počasí nepřeje. Přitom tu máte pořád pocit, že jste v kontaktu s venkovním prostředím. I když je rezidence co do rozlohy neskromná, nedá se říct, že by její majitelé nějak plýtvali materiálem. Většina rekonstruovaných a dostavěných částí je vyvedena ve zdvojené vrstvě cihel, pocházejících z demolic původních staveb. Recyklovalo se tu, šetřilo. Nově vzniklé části jsou postaveny z betonu, doplněném o kamenné obklady. Rozdílnost charakteru užitých materiálů signalizuje jak odkaz na venkov, tak důraz na současnost. Majitelé sem přišli z města, a očekávají městský standard kvalit. Industriální ocel konzolí a beton na to upomínají, zatímco dřevěné obklady a renovované dveře tento „moderní“ design zjemňují. Okenní rámy byly vyrobeny na zakázku. Jsou strategicky rozmístěny tak, aby rámovaly krajinu. Zajímavým prvkem je „přiznání a viditelnost“ nejrůznějších elektrických a potrubních instalací. Místo toho, aby byly skryty, tu působí jako organizační prvek, který dává místnostem řád a pravidelnost. Zakázkový nábytek a prvky truhlářské práce, společně s několika renovovanými kusy, pak dodávají velkému obydlí domáckost a příjemně harmonickou, zabydlenou atmosféru. Materiály: Estúdio PenhaFoto-kredit: Fran Parente
