Kde se nejlépe daří mechu a co roste na půdách alkalických, kyselých, suchých a písčitých, jílovitých, zhutněných, hlinitých a zamokřených, půdách s vysokým obsahem dusíku, půdách chudých a nebo bohatých na živiny a půdách s vysokým či nízkým obsahem draslíku či vápníku. O to větší výskyt konkrétních bylin v lokalitě pak bude, jestliže se u nich sejdou ideální půdní podmínky ve více směrech, čili když je půda bohatá na živiny (humus) a zároveň na dusík a přitom je alkalická. Pokud je tato kombinace pro konkrétní druh ideální, bude se mu zde extrémně dobře dařit, což prokáže svým nadměrným výskytem. Řeč tedy není o výskytu rostlin jako tokovém, ale o nadměrném výskytu konkrétního rostlinného druhu, který prostor opanuje. Zároveň zde rostou tyto rostliny mnohem větší, mohutnější, s bohatší kořenovou soustavou, než je obvyklé. Mylnou představou je, že mech signalizuje nedostatek vápníku v půdě, hlavní příčinou vysokého výskytu mechu je ve skutečnosti nedostatečná péče o půdu, mezi kterou patří nedostatečné zásobení půdy živinami, především pak dusíkem, který vyžadují travní plochy, ovšem mech se obejde i bez něj, je skromnější. Dále se mechu dobře daří v půdách trpících utužením a podmáčením. Dále se mechu daří na stinných stanovištích. Prostě ty travní plochy, které rostou v trvalém stínu, chřadnou a postupně jsou vytlačovány právě mechem. Přesto se v některých případech při vysokém výskytu mechu stále doporučuje vápnění, má to však smysl, pokud je hodnota pH půdy nižší jak 5. V opačném případě bychom vápněním pouze podporovali zaplevelení trávníku. Alkalické půdyNa alkalických (zásaditých) půdách se daří vojtěšce seté, čekance obecné, kakostu lučnímu, mochně plazivé, chrpě, šalvěji luční, komonici, violce rolní, hořčici polní, konopici, vičenci, pcháči osetu, lnici, kohoutku rolnímu, máku polnímu, měsíčku lékařskému, strožce stračce, podbělu obecnému a svlačci rolnímu.Kyselé půdyNa kyselých půdách (jinak lze též říci půdách chudých na vápník) se daří kromě mechů rdesnu ptačímu, violce skalní, kopretinám, jeteli rolnímu, šťovíku, hasivce orličí, maceškám a kolenci rolnímu. Příliš kyselé půdy je třeba pravidelně (každoročně) na podzim vápnit. Suché a písčité půdyNa suchých a písčitých půdách se daří hlaváčku letnímu, jitroceli prostřednímu, kakostu nízkému, rmenu barvířskému, osívce jarní, konopici a máku vlčímu.Jílovité půdy, zhutněné, hlinité a zamokřené půdyNa jílovitých půdách se daří pryskyřníku rolnímu, podbělu obecnému a svízeli přítulovi. Na zhutněných, hlinitých a zamokřených půdách se daří přesličce rolní, psárce luční, jitroceli kopinatému a většímu, rdesnu hadí kořen, mochně husí, pryskyřníku plazivému, podbělu lékařskému, smetánce (pampelišce) lékařské. Půdy s vysokým obsahem dusíkuNa půdách s vysokým obsahem dusíku se daří kopřivě, ptačinci žabinci, jitroceli většímu, mrkvi obecné, rozrazilu perskému, merlíku bílému, lebedě, svízeli přítulovi, pěťouru maloúbornému, starčeku obecnému, bršlici kozí noze, kerblíku, bolševníku, kokošce pastuší tobolce, zemědýmu, mléči, pryšci okrouhlému, slézu, šťovíku, hluchavce objímavé, drchničce rolní, přesličce rolní, violce rolní, kozlíčku polníčku a máku.Obsah draslíku v půdáchNa půdách s vysokým obsahem draslíku se daří jetelovinám, kerblíku a bolševníku, půdy s nízkým obsahem draslíku indikujeme hromadným výskytem vlčího máku. Na živiny chudé půdyNa živiny chudých půdách se daří zvonku řepkovitému, přesličce rolní, jeteli rolnímu, osívce jarní, třezalce tečkované, poměnkám a pryšeci chvojka.Na živiny bohaté půdyNa živiny (humus) bohatých půdách se daří kopřivě dvoudomé, ptačinci žabinci, kokošce pastuší tobolce, zemědýmu lékařskému, durmanu, blínu černému, mochnám, potměchuti, popenci, pampeliškám, jitrocelům, lebedě, hluchavce a svlačci.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
