Konstrukce roštůPodlahový terč se skládá z několika polypropylenových dílů (PP). Ze základny, šnekového šroubení, spojky šnekových šroubení a hlavy. Hlava T4 nahoře disponuje čtyřmi kolíky a používá se ke kladení do kříže. Pokud na horním dílu odstraníme 1 kolík, můžeme vytvořit spáru ve tvaru písmene "T". Hlava T2 se používá u krajů dlažby, nebo když chceme na terče klást podélné části (třeba latě či fošny). Hlava T0 je nahoře hladká (nemá žádné kolíky) a využívá se v rozích dlažby nebo pro pokládku velkých desek.Plocha šnekového šroubení je vyboulená nahoru, spodní část hlav je zase vyboulená dovnitř a obě plochy na sebe pouze „volně dosedají“ na způsob kloubu. Hlava se sama naklopí do potřebného úhlu v rozsahu 0 až 5%, jakmile je zatížena. Podlahové rošty mají dostatečně tuhou konstrukci a stabilní podložku o průměru 20 cm s možností připevnění k upevňovacím otvorům. Kloubové uložení umožňuje samonivelaci horního dílu 0 až 5%, rošt je navíc aretován proti samovolnému otáčení šroubení. Výšku lze regulovat i dodatečně po pokládce bez potřeby demontáže dlaždice (šroubovákem v místě křížení spár). Podlahový rošt ART 1122 má stavební výšku regulovatelnou v rozmezí 3,5 až 5,5 cm, ART 1123 5,5 až 20 cm. Kombinací jednotlivých dílů z více výrobků je možné dosáhnout stavební výšky až 30 cm. Přitom je zachována dostatečná stabilita a pevnost, díly však musí být do sebe dostatečnězašroubované. Jedno otočení šroubením o 90o (5 kliknutí aretace) představuje změnu výšky 1,5 mm (jedno kliknutí aretace představuje změnu výšky 0,3 mm).Dodávku roštů je nutné skladovat při teplotě -20 až +40 oC. Stavební připravenost a pokládkaDoporučuje se pokládat dlažbu na podlahové rošty pouze na stabilních a pevných površích s maximálním sklonem 5%. Na plochých střechách (střešních pláštích) a terasách musí sklon splňovat požadavky normy ČSN 73 1901 (Navrhování střech).Vhodnými povrchy pro kladení jsou hladké a soudržné silikátové vrstvy (betony nebo hladké potěry s pevností odpovídající alespoň třídě B 10, respektive C 8 dle ČSN 731205); tepelně izolační desky s pevností v tlaku vyšší než 100 kPa (při 10% stlačení); hydroizolační souvrství tvořená povlakovými hydroizolacemi z asfaltu nebo syntetických folií, chráněná před mechanickým poškozením geotextilií z nehnijících syntetických vláken; štěrkové hydroizolace s vhodnou ochranou proti mechanickému poškození a všechny další stabilní a pevné povrchy.Maximální přípustné nerovnosti jakéhokoli povrchu jsou 2,0 mm. Povrch musí být zbaven ostrých hran, nečistot a nesoudržných částí. Pokud jsou nerovnosti větší jak 2,0 mm, zvyšuje se riziko přenesení výškových rozdílů do roviny finálního povrchu. Nejčastěji se pokládka do plastových terčů provádí na pochozích plochých střechách a terasách. Především na ploché střeše je pak důležitá příprava podkladu. Nejčastěji jsou ploché střechy vytvořené železobetonovou stropní deskou, která je vyspádována betonem do okapního žlabu či odvodního potrubí dešťové kanalizace. Povrch je nutné natřít penetrací, opatřit (pokrýt) parozábranou, uložit vrstvu tepelné izolace (dostatečně pevné na působení tlaku), na ni položit syntetickou geotextilii a nakonec vrstvu hydroizolace. Na tento podklad ukládáme dlaždice tak, že rohy 4 sousedních dlaždic vždy podložíme jedním terčem. Terč je rozdělen na 4 segmenty „distančními mezerníky“ a my tak nemusíme hlídat šířku spáry. Plastové terče umožňují souosé zapadnutí více terčů do sebe, spáry jsou pak nevyplněné a umožňují odtékání vody. Na povrchu dlažby se netvoří kaluže. Voda stéká na vrstvu hydroizolace a spádem je odváděna ze střechy. Pokládkou na terče se nesmíme zbavit možnosti snadné demontáže, proto terče nelepíme k podkladu ani do betonu. Volně ložené terče jsou navíc ideálně odolné i vůči působení dilatace. Pokládku provádíme za sucha (nedeštivého počasí) a při teplotě ne nižší jak 5 oC.