Rod sněženka (Galanthus) sice zahrnuje 20 různých druzích a tisíce odrůd, ovšem v našich zahradách a parcích, stejně jako v přírodě, nejčastěji narazíme na jediný, totiž na sněženku podsněžník (Galanthus nivalis). Prostě nejsme Britové, jejichž slavnosti sněženek jsou pověstné po celém světě. V Anglii se totiž stala tajnou rostlinnou favoritkou právě sněženka, i když nefiguruje v oficiálních seznamech oblíbenosti. Ovšem narazíme u nás i na sněženku Elwésovu (Galanthus elwesii), byť jen okrajově anebo na sněženku Woronowou (Galanthus Woronowi), která pochází z Turecka a Kavkazu. Platí přitom, že sněženky jsou v naší přírodě silně ohroženým druhem, zahrady a parky to však bohatě vynahrazují. Jestliže toužíte spatřit sněženky v naší přírodě, navštivte třeba lužní lesy v Poodří. Zde vykvétá každé jaro tisíce sněženek přibližně na konci března až začátku dubna. Vyhledávané jsou také sněženky sedlnické, které vykvétají na několika lokalitách území obce Sedlnice, jde zde o významnou přírodní památku. Sněženky spatříme také v ramenech řeky Moravy a v Boukalovém, tedy v lužních lesích u Litovle, a na území přírodní památky Dobříňský háj, který se rozkládá v nivě řeky Labe porostlé lužním lesem. Sněženky jsou v Anglii veřejným fenoménem a často i hodně drahocenným. Třeba nejdražší sněženkou na světě se dosud stala odrůda Elizabeth Harrison (Galanthus Woronowi), za kterou zaplatil v únoru 2012 jeden ze sběratelů neuvěřitelných 725 liber. Zdvojnásobil tak předchozí rekord, kdy bylo za jedinou cibulku sněženky odrůdy Green Tear (Galanthus nivalis) zaplaceno 360 liber. Slavnosti sněženek (The Snowdrop Festival) jsou skutečnou slavností, kdy jste zváni do mnoha anglických zahrad, tedy těch sněženkových, a že jich je. Slavnost začíná v závislosti na aktuálním počasí přibližně od 3. lednového týdne. V zahradách si můžete sněženky prohlédnout za dne, v jiných za tmy, kdy jsou sněženky nasvícené. Obzvláště působivé jsou koberce rozkvetlých sněženek v zahradách viktoriánských okolo starobylých hradů a zámků, ale třeba i na volných prostranstvích u hřbitovů. Přitom sněženky vůbec nejsou na britských ostrovech původním druhem. Dostaly se sem buďto jako kořist z bojišť Krymské války (1853-1856) anebo jsou památkou na Římany, kteří si ovšem na ostrovech vylámali zuby. Sněženky patří k druhům, které jsou proměnlivé především ve velikosti, tvaru a zbarvení květů, byť se na první pohled zdá, že je každý stejný. Bělostná krása však mate. Nejčastější bývá rozdílné umístění, tvar a intenzita zbarvení drobné skvrnky na okvětním lístku. Rozdíly jsou také v počtu vnějších a vnitřních okvětních lístků. Jenže prostě platí, že při větším objemu, kdy vidíme celé sněženkové koberce, se nám zdají všechny kvítky stejné, ale není tomu tak. Když se na kvítky podíváte detailně, pořádně se k nim skloníte a ještě s lupou, najdete tak jemné rozdíly jako jemné tahy tenkým štětečkem. Přirovnat je lze i k k východnímu obrazovému písmu. Sněženky jsou drobné a něžné a stejně tak i nenáročné. Většinou nevyžadují žádnou zvláštní péči, přitom se jejich první drobné bílé kvítky derou ještě zpod sněhu. Sněženky preferují vlhčí výživnou půdu nejlépe pod listnatými stromy a keři. Hovoříme o takzvaném nízkém bylinném patru (podrostu). Na stanoviště sněženky sesazujeme do skupin, které se pak kobercovitě rozrůstají. Pokud hned na začátku zvolíme vhodné stanoviště s vlhčí, lehčí a trochu kyselejší zahradní zeminou, kam svítí probouzející se jarní sluníčko, bude se sněženkám dařit. A proč pod stromy a vyššími keři? Protože po odkvětu sněženky preferují stín. A v tu dobu se stromy začínají olisťovat. Cibulky sázíme do země nejlépe na podzim (v září až říjnu) do hloubky 5 až 7 cm a ve vzdálenosti 7 až 10 cm od sebe. To zcela stačí. Vykvetou nám hned následující rok na jaře. Množit pak sněženky můžeme právě dělením trsů, ale i dceřinými cibulkami. Sněženky na jejich stanovišti nikdy nehnojíme, jelikož by pak měly velkou masu listů a o to méně by nám kvetly. V žádném případě cibulky nevyjímáme ze země na zimu, problematická je i suchá a vápenitá půda. Sněženky tvoří dceřiné cibulky, ovšem největší podíl na šíření sněženek až do podoby kvetoucích koberců mají mravenci, kteří roznášejí jejich plody. Šíření však můžeme i uspíšit právě dělením trsů. To provádíme krátce po odkvětu, dokud sněženky ještě mají zelené listy. Totéž platí i pro přesazování sněženek z květináčů do zahrady. Prostě a jednoduše cca dva až tři týdny po odkvětu sněženek, kdy se rostliny začínají zatahovat a žloutnou jim listy, přitom jsou však stále ještě pevné, vyrýpneme rostliny rýčem či rycími vidlemi z půdy. Půdu v žádném případě neoklepáváme z kořínků, mohli bychom poškodit kořínky i samotné cibulky. Trsy velice jemně a opatrně rozebereme na jednotlivé rostliny, které hned přesadíme, aby zbytečně nevysychaly. Na původním místě nějaké sněženky necháme a další přesuneme dál. Postupujeme přitom podobně jako při prvním výsevu cibulek co se týká vzdálenosti a hloubky, jen jdeme trochu hlouběji s kořínky. Rostlinky přitiskneme do půdy a důkladně zalijeme. Dělení trsů je dokonce často mnohem úspěšnější než podzimní výsadba cibulek, proto je lepší cibulky neodebírat a neuschovávat je ve vlhku do podzimu, ale prostě rozsadit celé trsy. Prodávané cibule sněženek v obalech navíc rychle vysychají a to samé se může stát i našim cibulkám.Zdroj: ekolist.cz, zahradnickakucharka.cz, denik.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz
