Záměr, který podchytili profíci z Hutě architektury Martina Rajniše, postihuje 105 metrů čtverečních užitné plochy a dvě zastavěná podlaží. Jenže způsob provedení, ten už takhle snadno vyjádřit nejde. Protože ona přístavba k odpočinku, kterou si k rekonstruovanému jihočeskému statku přimyslel klient, je hodně neotřelou záležitostí. Funguje jako připojené prodloužení jednoho z křídel statku, je harmonickým pokračováním původní stavby. Jen tedy, ta přístavba je provedena nezvyklou poloprůhlednou konstrukcí, ze dřeva smrku a modřínu. Zachovává přitom parametry původní stavby, její měřítka i tvar střechy. Ale je subtilní, vylehčená. A jako dřevěný novotvar jasně patrná. Fascinující je i to, že ta přístavba je vlastně polo-průhledná. Mezi trámy jde vidět vně i dovnitř. Záleží jen, na jakou stranu se postavíte. Hranice mezi vnitřním a vnějším prostředím jsou ale jasně diferenciované, a vzhledem k uzavřenému charakteru pozemku ta „odhalenost“ nikterak neškodí. Je to transparentní, čitelné. A až zenově volné, prázdné. Jaký je účel? To záleží na situaci. V přízemí je většinou složené dřevo. Po točitých schodech pak vystoupáte do patra na lávku. Ta spojuje půdu staré budovy s podkrovím nové přístavby. V každé z nich je jediná místnost. Ve staré půdě je „hvězdárna“, a v nové přístavbě pak „pozorovatelna“. Ve hvězdárně je šero a soukromí. Světlo sem padá jen úzkým oknem. Část střechy se dá ale v noci odsunout a člověk může nerušeně pozorovat hvězdy. V pozorovatelně mezi prkny vnějšího stínění vidíte ven do okolní krajiny. Dohromady je to oáza klidu, ať už je den nebo noc, a převládá slunné nebo deštivé počasí. V té jednoduchosti provedení, jinak ale řemeslně velmi solidně vypracovaném, se skrývá velká síla. Přístavba je ke statku dokonalým doplňkem.Zdroj: Huť architektury Martin RajnišFoto: Aleš Jungmann
