1.1. Dřevo 1.2. Stavební a truhlářské řezivo 1.3. Velkoformátové desky 1.4. Nábytek z dýhy či masivu? 1.5. Masivní selský nábytek 1.6. Nábytek s dýhou 1.7. Porovnání masivu a dýhy 1.8. Ochrana povrchů dřevěných výrobků 1.9. Škodlivé vlivy 1.10. Impregnace dřeva 1.11. Povrchová úprava dřevěných výrobků 1.12. Dřevěný interiér od truhláře 1.13. Zakázku zadejte včas 1.1. Dřevo Dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, nazývaných dřevinami. Vzniká z meristémových buněk a pro snadnou obnovitelnost tento zdroj stavebního materiálu, ale i energie (vytápění) řadíme právě mezi zdroje obnovitelné. Z chemického hlediska je dřevo složené z celulózy (40 až 50 %), ligninu (20 až 30 %), hemicelulózy (20 až 30 %) a doprovodných složek. Doprovodné složky, to jsou další organické látky, které tvoří 1 až 3 % u místních dřevin a až 15 % u dřevin tropických a látky anorganické (0,1 až 0,5 % u místních a až 5 % u dřevin tropických). Nakonec dřevo obsahuje vodu, jejíž množství se mění podle ročního období a stupně vyschnutí, pokud jsme dřevinu již pokáceli. Dřevo nejčastěji využíváme k výrobě nástrojů, nábytku, ale i papíru a celulózy, dopravních prostředků (třeba lodí) a taktéž jako palivo. Nenahraditelná je potom jeho role stavebního materiálu, bez kterého se na stavbách obejdeme jen těžko. Některé stavby se dokonce realizují především ze dřeva: hrázděné, roubené a lepené dřevěné konstrukce. Vyhledávané začaly být i moderní dřevostavby. 1.1. Dřevo Dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, nazývaných dřevinami. Vzniká z meristémových buněk a pro snadnou obnovitelnost tento zdroj stavebního materiálu, ale i energie (vytápění) řadíme právě mezi zdroje obnovitelné. Z chemického hlediska je dřevo složené z celulózy (40 až 50 %), ligninu (20 až 30 %), hemicelulózy (20 až 30 %) a doprovodných složek. Doprovodné složky, to jsou další organické látky, které tvoří 1 až 3 % u místních dřevin a až 15 % u dřevin tropických a látky anorganické (0,1 až 0,5 % u místních a až 5 % u dřevin tropických). Nakonec dřevo obsahuje vodu, jejíž množství se mění podle ročního období a stupně vyschnutí, pokud jsme dřevinu již pokáceli. Dřevo nejčastěji využíváme k výrobě nástrojů, nábytku, ale i papíru a celulózy, dopravních prostředků (třeba lodí) a taktéž jako palivo. Nenahraditelná je potom jeho role stavebního materiálu, bez kterého se na stavbách obejdeme jen těžko. Některé stavby se dokonce realizují především ze dřeva: hrázděné, roubené a lepené dřevěné konstrukce. Vyhledávané začaly být i moderní dřevostavby. Pro svůj přírodní původ, krásný vzhled, příjemnost na dotyk, ale i vůni, se dřevo stalo nenahraditelnou součástí našich interierů. Dřevo můžeme použít jako obklad stěn či stropů (palubky), v podobě přiznaných trámů a dalších viditelných dřevěných konstrukcí, které se stanou součástí obytného prostoru (například schodů), jako povrch našich podlah a nakonec ztvárněné do podoby různého nábytku a ozdobných či uměleckých předmětů. Dřevěná můžeme mít i okna a nejčastěji se uchylujeme i ke dveřím ze dřeva. 1.2. Stavební a truhlářské řezivo Ke stavebním účelům používáme nejčastěji takzvané řezivo, čili podélně rozřezanou kulatinu. Podle druhu se řezivo dělí na deskové (prkna, fošny), hraněné (hranoly, trámy) a drobné (lišty a latě). Podle konkrétního účelu pak rozeznáváme řezivo stavební a truhlářské. Stavební řezivo získáváme hlavně z jehličnatých dřevin (borovice, smrk, modřín, jedle). Oproti řezivu stavebnímu je truhlářské řezivo kvalitní, zpravidla hoblovaný materiál, určený k dalšímu zpracování. Kromě jehličnatých dřevin se k jeho výrobě používá také dřevo dubové, bukové, javorové, jasanové, lipové, březové, ořechové a nebo dřevo exotického původu. Pro svůj přírodní původ, krásný vzhled, příjemnost na dotyk, ale i vůni, se dřevo stalo nenahraditelnou součástí našich interierů. Dřevo můžeme použít jako obklad stěn či stropů (palubky), v podobě přiznaných trámů a dalších viditelných dřevěných konstrukcí, které se stanou součástí obytného prostoru (například schodů), jako povrch našich podlah a nakonec ztvárněné do podoby různého nábytku a ozdobných či uměleckých předmětů. Dřevěná můžeme mít i okna a nejčastěji se uchylujeme i ke dveřím ze dřeva. 1.2. Stavební a truhlářské řezivo Ke stavebním účelům používáme nejčastěji takzvané řezivo, čili podélně rozřezanou kulatinu. Podle druhu se řezivo dělí na deskové (prkna, fošny), hraněné (hranoly, trámy) a drobné (lišty a latě). Podle konkrétního účelu pak rozeznáváme řezivo stavební a truhlářské. Stavební řezivo získáváme hlavně z jehličnatých dřevin (borovice, smrk, modřín, jedle). Oproti řezivu stavebnímu je truhlářské řezivo kvalitní, zpravidla hoblovaný materiál, určený k dalšímu zpracování. Kromě jehličnatých dřevin se k jeho výrobě používá také dřevo dubové, bukové, javorové, jasanové, lipové, březové, ořechové a nebo dřevo exotického původu. Nejvšestranněji využitelným řezivem jsou prkna. Kvalitní prkna se používají ke stavebním účelům, méně kvalitní pak jako prkna šalovací. K dostání jsou obvykle prkna v tloušťkách 22 až 38 mm, v šířkách 80 až 200 mm a v délkách do 6 m. Širší prkno s tloušťkou od 40 mm se nazývá fošna. Robustním řezivem s obdélníkovým nebo čtvercovým průřezem je trám. Trámy používáme hlavně ke stavbě krovů. Subtilnější trámky s průřezem menším než 50 x 50 mm se označují jako hranoly. K zakrývání spár, při pokládání podlah, při stavbě krovu a podobně používáme úzká prkénka trojúhelníkového nebo obdélníkového průřezu, latě a lišty. Jako obkladový a podlahový materiál se nakonec uplatňují palubky. Jsou to opracovaná prkna s vyfrézovanou drážkou na jedné a perem na druhé boční straně. Podlahové palubky se vyrábějí v délkách od 3 do 6 m, v tloušťkách 19 až 32,5 mm a v šířkách 95 až 146 mm. Obkladové palubky jsou k dostání v délkách už od 0,8 m a s tloušťkou 7 až 28 mm. Narozdíl od podlahových mají sražené hrany a vyrábějí se v různých profilech (selský, tatranský, srubový, klínový, saunový a další). 1.3. Velkoformátové desky Velkoplošné prefabrikované dílce nejčastěji používáme při výrobě nábytku, schodnic, dveří a podobně. K dostání jsou velkoplošné výrobky z různých materiálů a v různých podobách. Spárovka je deska ze čtvercových hranolů, vyráběná v tloušťkách 10 až 45 mm, obvykle ze dřeva smrku nebo borovice, u kvalitních desek také z dubu nebo buku. Podobným výrobkem je laťovka. Jejím základem jsou hranoly z jehličnanů, které jsou však z obou stran předýhované. Sklížením tří a více vrstev dýh, jejichž dřevní vlákna jsou vůči sobě vždy kolmá, zase vzniká překližka. Rozeznáváme překližky standardní, truhlářské či speciální vodovzdorné nebo letecké. Jako obkladový a podlahový materiál se nakonec uplatňují palubky. Jsou to opracovaná prkna s vyfrézovanou drážkou na jedné a perem na druhé boční straně. Podlahové palubky se vyrábějí v délkách od 3 do 6 m, v tloušťkách 19 až 32,5 mm a v šířkách 95 až 146 mm. Obkladové palubky jsou k dostání v délkách už od 0,8 m a s tloušťkou 7 až 28 mm. Narozdíl od podlahových mají sražené hrany a vyrábějí se v různých profilech (selský, tatranský, srubový, klínový, saunový a další). 1.3. Velkoformátové desky Velkoplošné prefabrikované dílce nejčastěji používáme při výrobě nábytku, schodnic, dveří a podobně. K dostání jsou velkoplošné výrobky z různých materiálů a v různých podobách. Spárovka je deska ze čtvercových hranolů, vyráběná v tloušťkách 10 až 45 mm, obvykle ze dřeva smrku nebo borovice, u kvalitních desek také z dubu nebo buku. Podobným výrobkem je laťovka. Jejím základem jsou hranoly z jehličnanů, které jsou však z obou stran předýhované. Sklížením tří a více vrstev dýh, jejichž dřevní vlákna jsou vůči sobě vždy kolmá, zase vzniká překližka. Rozeznáváme překližky standardní, truhlářské či speciální vodovzdorné nebo letecké. Nejběžnějším prefabrikovaným velkoplošným materiálem je dřevotřísková deska označovaná zkratkou DTD. Tato deska je k dostání v tloušťkách 8 až 38 mm a je možné ji dál povrchově upravovat (tedy dýhovat, laminovat nebo fóliovat). DTD je jednovrstvý výrobek z třísek jehličnatých i listnatých dřevin slepených do kompaktní hmoty syntetickým pojivem. Laminované desky (LTD) mají z obou stran nalisován dekorativní a speciální pryskyřicí impregnovaný papír s různými dezény. Kromě odpadních třísek se v truhlářské výrobě využívá také rozvlákněná dřevní hmota. Vzniká tak buď tvrdá dřevovláknitá deska (DVD) sololit, nebo měkká dřevovláknitá deska hobra. Tyto desky se využívají především jako izolační materiály. Středně tvrdé vláknité desky, které označujeme jako MDF, jsou tvrdší než běžná dřevotříska a mohou nahradit i dřevěný masiv. Lisují se za sucha a povrchově je lze upravovat jako desky dřevotřískové. 1.4. Nábytek z dýhy či masivu? Krása, elegance, originalita nezaměnitelného přírodního motivu kresby dřeva a zároveň trvanlivost a kvalita při správné péči. Přednosti dřeva zná snad každý. Je to staletími prověřený tradiční materiál, který dokáže vnést kousek kouzla a přirozenosti přírody do každého interiéru. Pokud se chceme obklopit dřevěným nábytkem, máme na výběr z mnoha variant. Pravé dřevo je základním stavebním kamenem nejen nábytku masivního, ale také nábytku s dýhou. Který z těchto materiálů však pro konkrétní potřebu zvolit a jak by dopadlo porovnávání jejich možností? Masivní nábytek se vyrábí přímo z velkých kusů dřeva a má tedy celistvou strukturu. Není nijak lepený z dílčích kousků dřeva, lisovaný a podobně. Hledáme-li zdravotně nezávadný, čistě přírodní a tedy i ekologický výrobek, pak se v masivu nemůžeme splést. Jediné místo, kam se masiv pro náročné podmínky příliš nedoporučuje, je kuchyně. Kdo však nedá na masivní nábytek dopustit a prostě se bez něj neobejde, neudělá chybu ani v tomto případě. Obecně však platí, že masivu vyhovuje stálé prostředí bez výrazných výkyvů teplot a vzdušné vlhkosti. Tyto změny mohou mít za následek pohyb dřevěných částí. Od toho jsou však preventivní nástřiky a nátěry, které chrání povrch dřevěných výrobků a zamezují proniknutí vlhkosti do vnitřní struktury dřeva. Díky takovému ošetření pak zabráníme předčasné degradaci dřeva a hnití. 1.5. Masivní selský nábytek Naše praprababičky neznaly plastové prvky či dýhy, které se dnes v nábytkářství běžně používají, stejně tak se jich příliš nedotkly módní styly. Ve světnici měly pořádnou truhlu a skříň z masivního dřeva, hojně zdobené ornamenty lidového folklóru, pevný stůl a lavice či židle ze stejného materiálu. Kuchyňskou linku tenkrát nahrazovala kamna a pec a místnosti, kde spaly, vévodila ohromná masivní postel, při jejímž přenášení bychom se pořádně zapotili. 100% dřevěný masivní nábytek má vždy pevnou konstrukci, dlouhou životnost a snadno se udržuje (narozdíl od exterierových dřevěných prvků nepůsobí na dřevěný nábytek klimatické vlivy, s výjimkou zvýšené vlhkosti v kuchyních). Masivní nábytek můžeme získat prakticky z jakéhokoli druhu dřeviny, omezujícím kritériem výběru dřeviny je pouze pevnost zvoleného materiálu vztažená na požadavky pevnosti konstrukce. Masivní nábytek se vyrábí přímo z velkých kusů dřeva a má tedy celistvou strukturu. Není nijak lepený z dílčích kousků dřeva, lisovaný a podobně. Hledáme-li zdravotně nezávadný, čistě přírodní a tedy i ekologický výrobek, pak se v masivu nemůžeme splést. Jediné místo, kam se masiv pro náročné podmínky příliš nedoporučuje, je kuchyně. Kdo však nedá na masivní nábytek dopustit a prostě se bez něj neobejde, neudělá chybu ani v tomto případě. Obecně však platí, že masivu vyhovuje stálé prostředí bez výrazných výkyvů teplot a vzdušné vlhkosti. Tyto změny mohou mít za následek pohyb dřevěných částí. Od toho jsou však preventivní nástřiky a nátěry, které chrání povrch dřevěných výrobků a zamezují proniknutí vlhkosti do vnitřní struktury dřeva. Díky takovému ošetření pak zabráníme předčasné degradaci dřeva a hnití. 1.5. Masivní selský nábytek Naše praprababičky neznaly plastové prvky či dýhy, které se dnes v nábytkářství běžně používají, stejně tak se jich příliš nedotkly módní styly. Ve světnici měly pořádnou truhlu a skříň z masivního dřeva, hojně zdobené ornamenty lidového folklóru, pevný stůl a lavice či židle ze stejného materiálu. Kuchyňskou linku tenkrát nahrazovala kamna a pec a místnosti, kde spaly, vévodila ohromná masivní postel, při jejímž přenášení bychom se pořádně zapotili. 100% dřevěný masivní nábytek má vždy pevnou konstrukci, dlouhou životnost a snadno se udržuje (narozdíl od exterierových dřevěných prvků nepůsobí na dřevěný nábytek klimatické vlivy, s výjimkou zvýšené vlhkosti v kuchyních). Masivní nábytek můžeme získat prakticky z jakéhokoli druhu dřeviny, omezujícím kritériem výběru dřeviny je pouze pevnost zvoleného materiálu vztažená na požadavky pevnosti konstrukce. Masivní dřevěný nábytek lze vyrobit v různých stylech, pokud to ovšem ladění našeho interiéru dovolí, není v našich končinách nad tradiční nábytek selský. Selské stoly, židle, lavice, stoličky, postele, komody, truhlice, kredence, mísníky, almary (šatní skříně) a kolébka dodají našim příbytkům neopakovatelnou rustikální atmosféru. Ožijí s ním pojmy jako poctivá služebnost a řemeslná pravdivost a stanou se negací bezduché formálnosti uspěchaných dní. 1.6. Nábytek s dýhou Dýha je tenkou vrstvou masivního dřeva. Tvoří povrch DTD nebo MDF desek a výsledná kvalita takových výrobků je vynikající díky vyspělým postupům při výrobě. Právě proto má dýha značnou oblibu nejen u zákazníků, ale také u výrobců. Laik by na první pohled mohl mít problémy s rozeznáním dýhy od masivu, protože vzhledově jsou si velmi podobné. Dýha je však díky své ceně výhodná především pro realizace větších ploch (skříně, stoly, linky a podobně). V případě kuchyňských linek je pak výhodou velká odolnost dýhy vůči vlhkosti, pokud však dýhu poškodíme, velmi těžko se opravuje. Masivní dřevěný nábytek lze vyrobit v různých stylech, pokud to ovšem ladění našeho interiéru dovolí, není v našich končinách nad tradiční nábytek selský. Selské stoly, židle, lavice, stoličky, postele, komody, truhlice, kredence, mísníky, almary (šatní skříně) a kolébka dodají našim příbytkům neopakovatelnou rustikální atmosféru. Ožijí s ním pojmy jako poctivá služebnost a řemeslná pravdivost a stanou se negací bezduché formálnosti uspěchaných dní. 1.6. Nábytek s dýhou Dýha je tenkou vrstvou masivního dřeva. Tvoří povrch DTD nebo MDF desek a výsledná kvalita takových výrobků je vynikající díky vyspělým postupům při výrobě. Právě proto má dýha značnou oblibu nejen u zákazníků, ale také u výrobců. Laik by na první pohled mohl mít problémy s rozeznáním dýhy od masivu, protože vzhledově jsou si velmi podobné. Dýha je však díky své ceně výhodná především pro realizace větších ploch (skříně, stoly, linky a podobně). V případě kuchyňských linek je pak výhodou velká odolnost dýhy vůči vlhkosti, pokud však dýhu poškodíme, velmi těžko se opravuje. 1.7. Porovnání masivu a dýhy Mnozí vidí zásadní rozdíl v ceně. Rozhodně však nejde o rozdíl v řádech horentních sum, které by vytvořily ostrou hranici mezi nábytkem z dýhy a masivu. Reálně si za masivní nábytek zaplatíme jen o 20 až 30% více, než za desky s dýhou. Dýha má vyšší hmotnost a velice těžko se vyrovnává s poškozením. Snáz opravitelný je masiv. Oprava probíhá buď vložením vysprávky, nebo přibroušením či zaretušováním. Masiv sice déle vydrží, ale dýha nám nabízí větší tvarovou stálost a odolnost povrchu. Při výrobě je dýha poddajnější a nabízí tedy designérům prostor pro realizaci krásných ohýbaných solitérů. Pro takové účely se používá speciální deska, kterou lze ohýbat a která se nakonec podýhuje. Lze si tak dopřát atraktivní originální nábytek za přijatelnou cenu. Společnými vlastnostmi dýhy i masivu jsou čas zpracování a rychlost montáže prvků, barevná škála a odstíny. Základní škálu barev udávají mořidla, která jsou pro oba materiály stejná. Také péče o nábytek je prakticky stejná. Používáme přípravky určené pro dřevo a hlavně zamezujeme kontaktu s vodou (třeba při přelití pokojové květiny je nutné povrch nábytku ihned otřít a pracovní desky kuchyňských linek se zásadně vyrábějí z jiných materiálů – dýha ani masiv by takovou zátěž nevydržely). 1.7. Porovnání masivu a dýhy Mnozí vidí zásadní rozdíl v ceně. Rozhodně však nejde o rozdíl v řádech horentních sum, které by vytvořily ostrou hranici mezi nábytkem z dýhy a masivu. Reálně si za masivní nábytek zaplatíme jen o 20 až 30% více, než za desky s dýhou. Dýha má vyšší hmotnost a velice těžko se vyrovnává s poškozením. Snáz opravitelný je masiv. Oprava probíhá buď vložením vysprávky, nebo přibroušením či zaretušováním. Masiv sice déle vydrží, ale dýha nám nabízí větší tvarovou stálost a odolnost povrchu. Při výrobě je dýha poddajnější a nabízí tedy designérům prostor pro realizaci krásných ohýbaných solitérů. Pro takové účely se používá speciální deska, kterou lze ohýbat a která se nakonec podýhuje. Lze si tak dopřát atraktivní originální nábytek za přijatelnou cenu. Společnými vlastnostmi dýhy i masivu jsou čas zpracování a rychlost montáže prvků, barevná škála a odstíny. Základní škálu barev udávají mořidla, která jsou pro oba materiály stejná. Také péče o nábytek je prakticky stejná. Používáme přípravky určené pro dřevo a hlavně zamezujeme kontaktu s vodou (třeba při přelití pokojové květiny je nutné povrch nábytku ihned otřít a pracovní desky kuchyňských linek se zásadně vyrábějí z jiných materiálů – dýha ani masiv by takovou zátěž nevydržely). 1.8. Ochrana povrchů dřevěných výrobků Důvodem méně častého využívání dřevěných prvků ve stavebnictví byly především obavy o životnost tohoto materiálu. To se však díky zdokonalení chemických a biologických přípravků zásadně zlepšilo a dřevo se dnes jako recentní (obnovitelná) surovina stává materiálem budoucnosti. Nejen vysoké teploty, ale i vyšší aktivita mikroorganismů mohou na nechráněném dřevě napáchat nemalé škody. Naštěstí stačí jen trocha snahy v podobě vhodné ochrany dřeva. Maximálně tak zvýšíme jeho odolnost proti vnějším vlivům a kvalitativně přispějeme k jeho dlouhodobé životnosti. 1.9. Škodlivé vlivy Sluneční záření se dopadem na materiál přeměňuje v tepelnou energii a materiál na tuto skutečnost reaguje tepelnou roztažností. Jelikož je dřevo tvořené složitou soustavou buněk, tyto buňky ztrácí vodu a dochází k vysychání a následnému kroucení dřeva. Bohužel jde o proces nezvratný, protože dojde k narušení organické stavby materiálu. Zvýšená teplota může navíc u dřeva ze stromů s vysokým obsahem pryskyřic (smůly) zapříčinit rozevření struktury a zvýšení tlaku uvnitř materiálu. Pryskyřice se pak dostávají na povrch materiálu. Dřevo praská a vytékající pryskyřice navíc působí neesteticky. Proto je třeba rozumně volit druhy dřeva s ohledem na to, kde a k čemu jej chceme využít. Vlhkost je neméně důležitou fyzikálním vlastností dřeva. Vysoký obsah molekul vody má společně s teplotou za následek vznik ideálního prostředí pro množení mikroorganismů. Horní hranice vlhkosti je kolem 30 procent (procento je ovlivněno ještě množstvím vzduchu ve dřevě). Čím delší dobu je materiál vystaven vysoké vlhkosti, tím víc může být jeho struktura napadena škodlivými mikroorganismy. Proti plísním i hmyzu ale můžeme dřevo snadno chránit použitím fungicidních (proti houbám a plísním) nebo insekticidních (proti hmyzu) přípravků. Přitom platí pravidlo, že čím dříve dřevo impregnujeme, tím lépe. Jedinou naší starostí je pak už jen správná aplikace přípravků. Hořlavost. Pracujeme-li se dřevem, nesmíme zapomínat, že je to vysoce hořlavá látka. Proto je nutné veškeré dřevěné konstrukce, které by mohly přijít do styku se zvýšenou teplotou, chránit impregnací snižující hořlavost. Zvýšená teplota může navíc u dřeva ze stromů s vysokým obsahem pryskyřic (smůly) zapříčinit rozevření struktury a zvýšení tlaku uvnitř materiálu. Pryskyřice se pak dostávají na povrch materiálu. Dřevo praská a vytékající pryskyřice navíc působí neesteticky. Proto je třeba rozumně volit druhy dřeva s ohledem na to, kde a k čemu jej chceme využít. Vlhkost je neméně důležitou fyzikálním vlastností dřeva. Vysoký obsah molekul vody má společně s teplotou za následek vznik ideálního prostředí pro množení mikroorganismů. Horní hranice vlhkosti je kolem 30 procent (procento je ovlivněno ještě množstvím vzduchu ve dřevě). Čím delší dobu je materiál vystaven vysoké vlhkosti, tím víc může být jeho struktura napadena škodlivými mikroorganismy. Proti plísním i hmyzu ale můžeme dřevo snadno chránit použitím fungicidních (proti houbám a plísním) nebo insekticidních (proti hmyzu) přípravků. Přitom platí pravidlo, že čím dříve dřevo impregnujeme, tím lépe. Jedinou naší starostí je pak už jen správná aplikace přípravků. Hořlavost. Pracujeme-li se dřevem, nesmíme zapomínat, že je to vysoce hořlavá látka. Proto je nutné veškeré dřevěné konstrukce, které by mohly přijít do styku se zvýšenou teplotou, chránit impregnací snižující hořlavost. Metod impregnace je několik, dřevo impregnujeme proti vlhkosti, kyselému nebo alkalickému prostředí atd. Vždy je důležité vybrat vhodné ošetření dřeva. Volba závisí čistě na našich požadavcích, respektive na tom, k jakému účelu bude dřevěný materiál či hotový výrobek sloužit. Podle toho volíme organické nebo anorganické látky, buď rozpustné nebo nerozpustné ve vodě a navíc posuzujeme i další faktory. Základními druhy impregnačních materiálů jsou především barvy a laky v nepřeberném množství provedení, typů a odstínů. Rozhodnete-li se pro nový nátěr starých věcí, můžete navíc správnou volbou prodloužit jejich životnost. 1.12. Dřevěný interiér od truhláře Šikovný truhlář dokáže podtrhnout přirozenou krásu a půvab dřeva. Truhlářské řemeslo patří k řemeslům tradičním. Truhláři nám vytvoří na zakázku a na míru jakýkoli nábytek, ale i další dřevěné prvky našeho interiéru. Pokud pak máme zájem o skutečně originální kousky nábytku a můžeme investovat víc, pak se vyplatí nechat si zhotovit atypický nábytek přímo na přání. Dřevo je materiál velmi tvárný a stále pracující a zručný řemeslník s ním dokáže udělat skutečné divy. Prvotřídně zpracované dřevěné výrobky nám navíc budou sloužit dlouhá léta. 1.13. Zakázku zadejte včas Je nutné si pamatovat pravidlo, že truhláře bychom měli oslovit vždy s dostatečným předstihem. Výroba kvalitního dřevěného nábytku a dalších výrobků je poměrně časově náročná a mnoho truhlářů má nasmlouvané zakázky na velmi dlouhou dobu dopředu. Pokud jste samozřejmě narazili na opravdu šikovného truhláře. Málokdy máme to štěstí, že nám postačí výběr už hotového výrobku ze dřeva, nabízeného k prodeji. Už jen proto, že většinou požadujeme konkrétní přesné rozměry. 1.11. Povrchová úprava dřevěných výrobků Výběr povrchové úpravy závisí hlavně na našem přání. Alergici a lidé, kteří kladou důraz na ekologii, investují do povrchové vrstvy vodou ředitelného laku. Je to nezávadný produkt se zelenou známkou, který má mezi nátěry velmi perspektivní budoucnost a postupně ostatní přípravky vytěsňuje. Oblibě se ale těší i používání ekologických včelích vosků. Povrchová úprava nabízí nejen kvalitní ochranu nábytku, ale dává nám i možnosti oprav a retuší drobností a v neposlední řadě nábytku dodává atraktivní patinu. Speciální přípravky na bázi vosku se pak používají pro povrchovou ochranu dřevin exotického původu. Tradiční místní dřevo však lze natírat či nastřikovat i barvou, i když tak přijdeme o to nejcennější – krásný přírodní povrch se strukturou dřeva. Proto se barva doporučuje jen v konkrétních případech. 1.10. Impregnace dřeva Možnost opotřebení dřeva je vzhledem k jeho struktuře nejnižší v případě konstantních podmínek. Nejideálněji za optimální vlhkosti i teploty a zároveň minimálního výskytu agresivních chemických látek. Tento modelový stav se ale v praxi většinou nevyskytuje. Všechny dřevěné materiály jsou neustále vystavované změnám vnějších fyzikálních podmínek a musí odolávat probíhajícím chemickým reakcím. Děje se tak nejen při exterierovém využití dřeva, ale právě i v našich interiérech. Pro ochranu dřeva je proto nejideálnější zamezit kontaktu jeho struktury s vnějšími činiteli, a to metodou impregnace. Impregnace je proces, při kterém se dřevo obalí chemickou látkou s vysokou odolností vůči eventuelním škodlivým vlivům. Chemický přípravek přitom samotnou strukturu dřeva nepoškodí. Impregnační látka je jakousi ochrannou vrstvou a dřevěný materiál je konstrukcí systému dřevo + impregnace. 1.10. Impregnace dřeva Možnost opotřebení dřeva je vzhledem k jeho struktuře nejnižší v případě konstantních podmínek. Nejideálněji za optimální vlhkosti i teploty a zároveň minimálního výskytu agresivních chemických látek. Tento modelový stav se ale v praxi většinou nevyskytuje. Všechny dřevěné materiály jsou neustále vystavované změnám vnějších fyzikálních podmínek a musí odolávat probíhajícím chemickým reakcím. Děje se tak nejen při exterierovém využití dřeva, ale právě i v našich interiérech. Pro ochranu dřeva je proto nejideálnější zamezit kontaktu jeho struktury s vnějšími činiteli, a to metodou impregnace. Impregnace je proces, při kterém se dřevo obalí chemickou látkou s vysokou odolností vůči eventuelním škodlivým vlivům. Chemický přípravek přitom samotnou strukturu dřeva nepoškodí. Impregnační látka je jakousi ochrannou vrstvou a dřevěný materiál je konstrukcí systému dřevo + impregnace.
