Pokud uvažujete o dřevostavbě, jsou vaše možnosti, co se týká vnějšího vzhledu, prakticky neomezené. Dřevostavbami jsou dnes originální moderní domy, vícepatrové budovy i bytové komplexy, u kterých by dřevěné srdce nikdo nehledal. Zároveň však narůstá počet staveb, u nichž je dřevo jako základní konstrukční prvek odhalitelné na první pohled. Sruby a roubenky již dávno nejsou stavěny jako sezónní a rekreační objekty, ale jejich majitelé si celoročně užívají jedinečnou atmosféru bydlení s vůní dřeva. Vrací se tak ke způsobu výstavby a bydlení prověřeného staletími, avšak s využitím moderních poznatků a technologií. Stejně tak jako se jednotlivé dřevostavby liší vzhledově, liší se i způsob jejich výstavby a míra využití dřeva v poměru k dalším použitým materiálům. Základem jsou různé typy konstrukčních systémů, které sofistikovaně využívají vlastnosti dřeva jako jedinečného stavebního materiálu. Přestože i v případě dřevostaveb rozlišujeme mezi lehkými konstrukčními systémy (např. prefabrikované panely s masivní nosnou konstrukcí vyplněnou izolací) a těžkými dřevěnými skelety, obecně jsou všechny konstrukční systémy využívající dřevo – v porovnání s klasickými zdícími materiály - označovány jako lehké. Kromě mnoha již dříve zmiňovaných výhod jsou tedy jejich předností i nižší nároky na nosnost základů domu. Typy konstrukčních systémů dřevostaveb V současnosti existují zhruba dvě desítky základních konstrukčních systémů dřevostaveb, z nichž jsou však u nás ve velké míře rozšířeny jen některé typy. Nejčastěji se setkáváme se stavbami složenými z prefabrikovaných částí a prvků a se stavbami založenými na tzv. systému Two by four, za nimiž následují stavby srubové a roubené. Těžké dřevěné skelety, ideální pro více podlažní bytové domy, administrativní budovy i průmyslové stavby, jsou u nás v porovnání s ostatními evropskými zeměmi využívány jen minimálně. Stejně tak je tomu i v případě hrázděných domů, které se těší velké oblibě u našich západních sousedů (Německo). Stavby z masivních dřevěných komponentů z vrstveného lepeného dřeva jsou na našem trhu v podstatě novinkou a teprve čas ukáže, zda si dokáží získat přízeň místních stavitelů. Prefabrikované panely sendvičového typu Patrně nejrozšířenějším způsobem výstavby dřevostaveb u nás jsou domy montované z prefabrikovaných panelů se sendvičovou skladbou. Skladba a tloušťka stěn i jejich technické parametry se u každého výrobce určitým způsobem liší, základ konstrukce však vždy tvoří nosný dřevěný rám vyplněný tepelnou izolací. Hlavními výhodami tohoto typu konstrukčního systému je rychlost výstavby daná předvýrobou v kontrolovaných podmínkách výrobních závodů, což je zároveň zárukou kvality složení a zpracování panelů, a menší tloušťka stěn než u masivních staveb za současného dosažení parametrů nízkoenergetických i pasivních domů. Tento konstrukční systém využívá také společnost RD Rýmařov, která realizovala stavbu našeho domu. Základem velkoplošných panelů vyráběných ve výrobních halách v Rýmařově je nosná masivní konstrukce z trámů ze smrkového dřeva o tloušťce 120 mm. Skladba dalších vrstev stěn (termofasáda, fermacell, parozábrana, dodatečná izolace, montážní předstěna atd.) se liší dle jejich typu a využití – viz vyobrazená schémata. Vnitřní dělící příčky slouží pouze k prostorovému vymezení interiéru a rozvodům elektroinstalací, použití parozábrany, montážní předstěny nebo dodatečné izolace by v nich, stejně jako u masivnějších nosných příček, nemělo smysl. Rozvody a vyústění vodovodu a kanalizace jsou vedeny v instalačních stěnách. Největší pozornost je třeba věnovat složení a parametrům obvodových stěn, které tvoří předěl mezi interiérem domu a vnějším prostředím a mají zásadní vliv na zachování a udržování tepelné pohody v domě a s ní spojené náklady na vytápění. Odlišně vysoké nároky na tepelnou prostupnost jsou jasně patrné v rozdílném složení obvodových stěn u pasivních domů, které oproti stěnám u standardních typových domů obsahují přidaný rám a zvýšené množství izolace. Vítanou změnou ve skladbě obvodové stěny oproti minulým modelům je zařazení montážní předstěny (tepelná izolace o tloušťce 40 mm) do standardu všech typových domů – my jsme ji pořizovali za příplatek, ale na druhou stranu jsme měli ve standardu dvojí opláštění interiéru (Fermacell 12,5 mm + sádrokarton 12,5 mm), které bylo v letošních modelech nahrazeno jednovrstvými Fermacellovými deskami o tloušťce 15 mm. Při výběru vhodného konstrukčního systému dřevostavby je nutné počítat se specifickým způsobem výstavby jednotlivých typů i rozdílnými pořizovacími náklady. Proto je třeba uvážit, co od svého budoucího domu očekáváte a jaké jsou vaše představy o jeho vzhledu i užitných vlastnostech. Při dodržení vysoké kvality provedení však rozhodně neuděláte chybu, ať už se rozhodnete jakkoli. Konstrukční systém two by four Jedním z nejvíce rozšířených způsobů výstavby dřevostaveb, který probíhá přímo na staveništi, je tzv. systém „two by four (2 x 4). Tento systém původem z Ameriky (od poloviny 19. století jej začali využívat ke stavbě svých domů američtí osadníci) získal své označení díky základním stavebním komponentům, kterými jsou různě dlouhé fošnové profily jednotné tloušťky o velikosti 2 x 4 palce (50 x 100 mm), případně 2 x 6 palců (50 x 150 mm). U moderních dřevostaveb se můžeme setkat i s využitím jiných rozměrů profilů, základním požadavkem však je, aby jejich různost byla co nejmenší. Dům je z těchto profilů montován přímo na stavbě, jednotlivé fošny svislé konstrukce jsou spojovány hřebíky či ocelovými sponami a zpevňovány (zavětrovány) OSB deskami, které po utěsnění všech spár slouží také jako parozábrana. Vzniklý prostor mezi deskami vyplňuje izolace nejčastěji z minerální vlny nebo foukané celulózy, nedoporučuje se však sice levné, ale problematické využití polystyrenu. Vnější konečnou vrstvu tvoří obvykle fasáda či různé druhy obkladů a hotový dům je stejně jako stavby z prefabrikovaných panelů k nerozeznání od klasických zděných staveb. Výhodou tohoto systému je jednoduchost a vysoká architektonická variabilita, která umožňuje provádět změny i zásadní úpravy přímo na stavbě. Za určitou nevýhodu je možné považovat delší dobu výstavby oproti stavbám z prefabrikovaných panelů, příprava stavebních částí však může probíhat přímo na staveništi, čímž odpadají nároky na odpovídající výrobní prostory. Skladbu konstrukce, rozvody, instalace a další stavební prvky je možné narozdíl od uzavřených panelů po celou dobu výstavby kontrolovat, což však zároveň klade vysoké nároky na kvalitu provedení a technologickou kázeň. Tento systém umožňuje realizaci až šestipatrových budov a je možné jej velmi dobře kombinovat s jinými konstrukčními typy. Panely z vrstveného masivního dřeva Konstrukce moderních masivních dřevostaveb využívající komponenty lepené z masivního dřeva v sobě spojují výhody a vlastnosti ostatních konstrukčních typů. Stejně jako stavby z prefabrikovaných sendvičových panelů splňují parametry nízkoenergetických a pasivních staveb, disponují velkou variabilitoua nabízí všechny výhody prefabrikace. Interiérové vrstvy dřevěných panelů jsou většinou ponechávány jako pohledové, čímž vytváří podobně jedinečnou atmosféru bydlení jako domy srubové a roubené. Narozdíl od ostatních konstrukčních typů, které musí být doplněny odpovídajícími materiály, lepené panelyvykazují díky vzájemnému stohování a lepení vrstev ideální neprůvzdušnost a nemusí být dodatečně doplňovány parozábranou. Jednotlivé typy panelů se mohou lišit počtem vrstev, způsobem kladení a křížení lepených částí, případně nahrazením některých vrstev tepelnou izolací a uložením vnitřních rozvodů. Panely jsou kromě slepování vzájemně spojovány zámky, vruty, hřebíky a dřevěnými kolíky. Konstrukce z vrstvených panelů z masivního dřeva mohou být využity při stavbách rodinných i bytových domů, školních, administrativních i průmyslových budov a výrobních areálů. U nás bylo dosud realizováno z tohoto typu konstrukce pouze několik staveb, v budoucnu však lze vzhledem ke zmiňovaným výhodám počítat s nárůstem jejich počtu. Roubenky Žádný jiný konstrukční systém nenaplňuje více obecnou představu o tom, jak má vypadat dřevostavba, než masivní dřevěné konstrukce srubových a roubených domů. V obou případech je základem stavby jednovrstvá konstrukce z masivních dřevěných profilů, kterou tvoří u srubu ručně opracovaná (odkůrovaná) kulatina a broušené, hoblované nebo osekané hranoly u roubenek. Roubené konstrukce jsou jedním z nejstarších stavebních systémů ze dřeva a i na našem území můžeme najít zachované stavby staré několik století. Charakteristickým znakem těchto staveb je specifický způsob spojení - tzv. roubení, tedy vázání vodorovně vrstvených trámů v nárožích tesařskými spoji. Nejčastěji využívaným typem rohové vazby je tzv. rybinový spoj – konec každého trámu je ztesaný nebo seříznutý takovým způsobem, že připomíná rybí ocas. Kromě rohových spojů zajišťují správné dosednutí trámů také spoje podélné. Klasickým typem podélného spojení dřevěných profilů je nejen u roubenek pero-drážka (do trámu se vyfrézují drážky, do nichž se vkládají nosná pera – dřevěné trámky požadované velikosti). Sruby Zatímco roubenky u nás patří k tradičním stavbám, masivní rozšíření staveb kanadských srubů (jejich charakteristickým znakem je přesah kulatiny v rozích – tzv. zhlaví) je záležitostí posledních desítek let. Při stavbě srubu je také nutné respektovat skutečnost, že tento typ stavby se nehodí do každého prostředí, na což nadšení stavitelé často zapomínají. Srubová kulatina přirozeně nemá jednotný průměr tak jako symetricky opracované hranoly pro stavbu roubenek, a proto musí být klády s menším a větším průměrem při stavbě pravidelně střídány. V rozích jsou klády spojovány různými spoji, novinkou v podélném spojení kulatiny je u srubových staveb takzvaný podélný spoj „W,“ který oproti běžně používaným spojovacím drážkám lépe zamezuje otevírání spojů při postupném vysychání. Materiál roubených a srubových staveb Většina srubových i roubených staveb je realizována z nevysušeného dřeva, u kterého je třeba počítat s přirozeným procesem vysychání. Dřevo obsahuje vysoký podíl vody a při vysychání dochází k úbytku jeho objemu. Působením váhy stavby na vysychající dřevo zároveň dochází k jeho stlačování a dům si takzvaně „sedá.“ Například u srubové stavby postavené z čerstvé kulatiny je nutné počítat s objemovým úbytkem dřeva zhruba 5 centimetrů na 1 metr výšky za rok. K sesychání dřeva a tím pádem i „sedání“ domu dochází během zhruba pěti let po dokončení stavby. S největšími změnami je třeba počítat v prvním roce, proto se srubové a roubené domy často nechávají ve fázi hrubé stavby určitou dobu vyschnout. Utěsnění spojů Utěsnění spojů a stěn se nejčastěji provádí izolací z ovčí vlny nebo jiných přírodních materiálů, žádnou další přidanou izolaci však tyto domy standardně nemají, a proto bývají za jejich nevýhodu považovány horší tepelně izolační vlastnosti. Tento nedostatek lze vyřešit dodatečnou izolací, avšak na úkor pohledových stěn z masivního dřeva nebo dvojitými stěnami s vnitřní izolací, jedná se ale o mnohem nákladnější řešení. Pokud však na toto téma narazíte v diskuzi se spokojenými obyvateli srubů a roubenek, tepelně izolační vlastnosti na úrovni nízkoenergetických či dokonce pasivních domů nejsou jejich prioritou. Daleko více pro ně znamená nezaměnitelná atmosféra, příjemné mikroklima a pocit z bydlení v sounáležitosti s přírodou.
