Hledáte keř, který sice vypadá jako okrasný, ale plodí jedlé plody? Navíc výtečné, neobvyklé chuti? V případě dřínu obecného se můžete na jaře těšit z krásných květů a později pak sklidíte plody nejen velmi zajímavé chuti, ale i využití. Dřín obecný (Cornus mas), jinak též česky dřín jarní, může připomínat až menší strom, jelikož v dospělosti dorůstá výšky až sedmi metrů a průměr kmene má až 25 centimetrů. Nejde však o žádnou exotiku, může dokonce být i původní tuzemskou dřevinou, která byla šlechtěna do mnoha odrůd a jejíž pěstování není nijak složité. Oproti třešním a višním jsou plody dřínu spíše sudovitého tvaru a mají kratší stopku. Pecka je pak též oválná až podlouhlá na rozdíl od pecek třešní. Dříny dokonce výborně hospodaří s vodou a jde proto o znovuobjevovanou dřevinu sušších let, jaká nás poslední roky sužovala a zřejmě budou sužovat dál. Obvykle dříny navíc netrpí chorobami a nejsou napadány nijak masivně ani škůdci, vlastně se škůdci dřínům spíše vyhýbají, což třeba o třešních říci nemůžeme. Plodům dřínu se říká dřínky a jsou velice nutričně cenné (vysoký obsahů vitaminu C, P a provitaminu A, vysoký obsah flavonoidů, draslíku, hořčíku, vápníku a fosforu). Ideální konzumace plodů je v čerstvé podobě, lze z nich však také vyrábět alkohol (na Slovensku známá drienkovica o objemu alkoholu 52 nebo 53 %), marmelády a plody též můžeme zamrazovat, zavařovat a nakládat.Tato listnatá dřevina se vyskytuje především v teplejších oblastech České republiky. Areál rozšíření dřínu obecného zahrnuje teplejší oblasti Evropy a jihozápadní Asii s centrem výskytu v Malé Asii a na Balkáně. Tato stará kulturní rostlina prostě nemusí být na našem území zcela původní, ale neví se to. Každopádně však již u nás roste velmi dlouho. Dřín obecný je dřevinou teplomilnou a suchomilnou, která se v přírodě vyskytuje především na půdách kamenitých, mělkých a vysychavých, nejčastěji pak s podkladem zásaditých hornin. Patří do společenstev teplomilných křovin a takzvané lesostepní xerotermní vegetace. Na našem území se vyskytuje ve dvou oblastech, ve středních a severozápadních Čechách (hlavně Český kras, České středohoří a Dolní Povltaví) a na jižní a střední Moravě.Dřevo dřínu je velice tvrdé, borka tmavě hnědá, odlupující se v tenkých plochých šupinách. Listy dřínu jsou vstřícné, eliptické, vejčité a nebo kopinaté. Na líci mají listy svěží zelenou barvu a jsou lesklé, na rubu jsou světlejší. Čepel listů je na obou stranách chlupatá dvouramennými trichomy. Chomáčky trichomů navíc najdeme i v paždí žilek na rubu listů. Žilnatina listů je zpeřená, se 3 až 5 páry postranních žilek. Řapík je dlouhý 5 až 10 mm.Oboupohlavné květy dřínu jsou žluté a rozvíjí se ještě před olistěním v březnu a dubnu (někdy i dříve v závislosti na počasí). Květenství dřínu obecného jsou okolíkovitě stažená a rozvíjejí se na krátkých holých větvičkách. Plodem je červená, lesklá, 10 až 30 mm dlouhá peckovice, která obsahuje žlutohnědou, podélně rýhovanou, podlouhlou pecku. Od ideálních podmínek v přírodě se odvíjí i nároky dřínu obecného, pěstovaného v zahradách, tedy půda lehká a teplá, neutrální až zásaditá. Semena (pecky) pro výsev můžeme sbírat až do listopadu. Nejprve je očistíme od dužiny, přesušíme a ihned vyséváme. Pokud osivo uskladňujeme na sucho delší dobu, přeléhá a proto vyžaduje až osmnácti měsíční stratifikaci. Šlechtěné kultivary jsou pak očkovány na podnože stejného druhu.Červeným plodům dřínu se říká dřínky. Jejich chuť je natrpklá, sladkokyselá a dříve byly využívány k léčbě poruch trávení. Z tvrdého dřeva dřínu se pak vyráběly tkací člunky, ze semen (pecek) se pražila náhražka kávy. V lidovém léčitelství byly využívány kromě plodů i listy a především kůra. Mnohé vyšlechtěné kultivary dřínu jedlého však nejsou určené ke konzumaci plodů, ale pro účely okrasné. Využívá se okrasnosti časného kvetení, tvaru, velikosti a zbarvení plodů, zbarvení listů a vzrůstnosti a hustoty větví. Některé ovocné odrůdy ale mají také velké plody, např. kultivary 'Jolico', 'Pioneer' a 'Macrocarpa'. Kultivar 'Xanthocarpa' má plody dokonce žluté, nikoli červené, kultivary 'Elegantissima' a 'Variegata' mají panašované listy, a kultivar 'Aurea' má listy jasně žlutozelené.