Ještě než se dostaneme k podrobnějším informacím o „drobném ovoci“ v českých zahradách, je třeba říci, proč se snažit o druhovou pestrost. Za prvé se liší podíly různých vitaminů a minerálů v různých druzích ovoce. Za druhé je ideální pestrost ovoce na našich stolech a to i proto, že jednotlivé druhy ovoce dozrávají v různých týdnech a měsících sezóny a my tak máme stále po ruce něco zdravého. A to vše propojuje celkem nový pojem, byť vlastně svým způsobem zbytečný, jelikož druhová pestrost byla pro naše zahrádky vždy typická a stačilo by pouze říci „česká“ či „moravská“ zahrada. Tento pojem zní Bio zahrada. Brr, řeknete si a já vlastně také. Pojem Bio zahrada ovšem zahrnuje ještě jednu důležitou věc –zahrada bez chemie a skutečně dříve takové bývaly právě i naše zahrádky, ovšem dnes máme často zahrady přehnojené různými kupovanými hnojivy, přirozená organická hnojiva ani nepoznají a do toho všeho se vůbec nebojíme různých pesticidů. Pojďme se ale vrátit právě k drobnému ovoci. Drobné ovoce vyrůstá na rostlinách, které potěší i naše oči a nos, nejen ústní dutinu svou chutí a naše tělo jako celek. Každému druhu vybíráme takové stanoviště, které mu nejvíce vyhovuje, přičemž musíme brát ohled na nároky na slunce, stín, závlahu, ale i prostor a sousedské šarvátky mezi některými druhy rostlin. V případě drobného ovoce jde až na výjimky většinou o keře, čili trvalky. Většina snáší běžné až zásaditější půdy, ovšem třeba borůvky a brusinky potřebují půdy kyselé, proto je třeba vykopat velkou jámu a naplnit ji kyselým substrátem, nebo směsí lesní hrabanky a běžné zeminy, případně směsí zeminy a kyselého substrátu. Kyselejší půda bude vyhovovat i lesním malinám a ostružinám, ovšem prodávané jsou zahradní kultivary a nabídka byla v poslední době doplněna třeba i o malinoostružiny. Při výběru odrůd je třeba klást důraz hlavně na postupné dozrávání ovoce. Nemá smysl, abychom měli náhle všeho nadbytek a předtím a potom už nic. A zase nákupy v hypermarketech a v trzích… a nebo lezení přes plot k sousedům… :-) Z drobného ovoce jsou nejnáročnější na péči jahodníky. Vyžadují slunné a chráněné stanoviště, humózní půdu „nabušenou“ živinami, častou, pravidelnou zálivku (ranní, večerní zálivka podporuje šíření plísní resp. houbových chorob) a také přesazování. Vhodné je též omezit výskyt plísně šedé mulčováním (kůra, sláma, seno) nebo zakrytím záhonu netkanou textilií či fólií. Omezíme tak zároveň růst plevelů a vypařování vody. Samozřejmě po položení textilie či fólie musíme v místech výsadby jahodníků vyříznout otvory. Po sklizni jahod odstraníme staré listy a ponecháme jen srdíčko, čímž rostliny omladíme a navíc je třeba využít bohaté tvorby dalších sazenic, které můžeme na podzim rozsadit. Jahodový záhon nám tak postupně roste… Hledáte-li zcela nenáročné druhy, patří mezi ně angrešty a rybízy (černé i červené). Odrůd bylo vyšlechtěno mnoho. Vybíráme jim slunné stanoviště s vlhčí půdou, nebo musíme hojně zalévat. Rybízy je lepší pěstovat jako keře - dobře zmlazují a pomaleji stárnou než ty stromkové, ovšem angrešty naopak vybíráme stromkové, které jsou odolnější chorobám a snáze je budeme ošetřovat a nakonec i sklízet. Rybízy i angrešty se výborně snášejí vedle sebe! Na konci léta – po odplození – řežeme rybíz na 5 až 8 silných výhonů, angrešt prakticky neřežeme vůbec. Na podzim a na jaře přihnojujeme kompostem a můžeme též mulčovat. Ovšem v zahradách můžeme pěstovat i drobné ovoce lesní. Maliníky a ostružiníky vyžadují slunnou a chráněnou polohu (pocházejí z lesních mýtin a pasek), propustnou, vlhkou a slabě kyselou půdu (přidávat můžeme kyselejší rašelinu). A nejen plody jsou tím, čím nás ostružiníky a maliníky zaujmou. Čaje z čerstvých či sušených listů odstraňují např. střevní problémy a záněty ústní dutiny. Koupit si lze dokonce odrůdy bez trnů, ovšem není to nutné. To borůvky jsou vyloženě náročné na kyselou půdu stejně jako brusinky. V našich zahradách se však nebude dařit tuzemským lesním borůvkám a brusinkám, nýbrž borůvkám z Kanady a z Kamčatky a brusinkám šlechtěným, kulturním. Obzvláště kanadské borůvky se u nás velice rozšířily a získaly si oblibu svými velkými a chutnými plody stejně jako odolností rostlin a nenáročností na péči. Vždy ale musíme pěstovat několik rostlin vedle sebe, do jedné výsadbové jámy vysadíme ale 2 rostliny zároveň. Dobře se jim daří na slunci i v polostínu, nikdy však nesmí mít zamokřenou půdu. V lesních mokřinách přece borůvky také nenajdeme. Pokud vám však ani takto bohatá skladba drobného ovoce nestačí včetně kombinace různých odrůd, prostě jste „ovocemilní,“ můžete přidat sazenice aktinidií, jejichž plody známe pod pojmem kiwi (rostliny se budou dobře popínat třeba po pergole), arónií příbuzných jeřábům, jejichž plody zlepšují imunitu lidského organismu, ale i vysadit keř rakytníku řešetlákového, jehož plody mají zdravotně nedozírné účinky a vysokou nutriční kvalitu (pozor – musíte vybrat ovocnou odrůdu), dřínu obecného, ale i bezu černého, trnek, muchovníku okrouhlolistého, jeřábu, morušovníku, mnoha druhů růží (v přírodě známé plody – šípky, přičemž lze konzumovat i okvětní lístky růží) a dalších druhů.To je výběr, co? A to jsme ještě nesáhli po různých exotických druzích, kterým se u nás též může dařit. Máte rádi ovoce, pak s chutí do pěstování rostlin (nejčastěji dřevin, keřů) plodících drobné ovoce. Nakonec – nezapomněli jsme na něco? Třeba na vinnou révu, resp. její stolní odrůdy?Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, shutterstock.com
