Základní zádrhel vycházel z toho, že si projekt v chilském Futrono – mimochodem ve velmi krásné krajině – zadal jeden mladý muž. O co usiloval? Měla být nenáročná staromládenecká chata. Jenže jeho životní situace se takříkajíc změnila k lepšímu. A původní projekt se tedy rozhodl pozměnit, na trochu komfortnější chalupu pro dva. Jenže ani tahle vize dlouho nevydržela. Protože se s partnerkou nemohli, kvůli nedostatečné nabídce realitních kanceláří, sestěhovat ve městě do jednoho bytu dohromady, začali plánovat společné bydlení v Humo. Objekt se tedy z rekreačního stal domem k trvalému obývání. A když už se konečně přistoupilo k realizační fázi, zahlásili ti plány neustále měnící klienti, že jich v tom domě bude nejspíš bydlet víc. Trpělivost architektů tedy byla nezměrná a na výsledku samotném ani nejde vidět, že je výstupem celé řady průběžných úprav. Dům Humo totiž má čím ohromit, jeho tvarové dispozice jsou mimořádné. V jádru totiž rostou z objemu kostky o hraně 11 metrů. Ze dřeva. Která bylo dotvarována, vy-spádována a rozdělena. K čemu je taková výška potřebná? Dům zpřístupňuje nakloněnými střešními okny dennímu světlu (okolo domu rostou vysoké stromy). A též výhledům na blízké jezero, které mile dotváří přírodní charakter místa. Interiér i exteriér je pak souborem nejrůznějších protikladných forem, dichotomií, skloubených dohromady ve velmi působivém celku. Dvě větší fasády se v přízemí otevírají dalekým výhledům na jezero a pozemek, dvě menší jsou téměř slepé. Všechny veřejné prostory sdílejí jednu polovinu domu, na otevřeném prostoru celé výšky. Ty soukromé a intimnější jsou rozmístěny na třech úrovních druhé poloviny domu. Jsou právě tak velké, aby se v nich mohli ubytovat mladí, s tím, že další pokoje počítají s návštěvami. Nebo dětmi. Fasáda je celá překryta šedavým modřínovým dřevem, které pak ve formě zakázkového řemeslného nábytku proniká i dovnitř. Například na kuchyňské lince nebo na jídelním stole. Na jedné straně přízemí je pak podlaha snížena o jeden stupeň, aby poskytovala potřebnou výšku pro pohodlné vaření a zároveň sdílela stejnou plochu jako u stolu sedící strávníci. Interiér i exteriér jsou obloženy lamelami ze surového dřeva, které byly postupně mořeny. Drsnost materiálu a různé odstíny šedé dodávají domu nadčasový vzhled, který splývá s věčně mlhavými rány, jež daly jméno – Humo – domu i celé této oblasti. Ve druhém patře se do trojnásobné výšky shora otevírá pracovna a geometrie domu a velké střechy se zpřítomňuje tím, že jednu stranu tohoto patra redukuje na minimum, zatímco na druhé straně se rychle otevírá na pětimetrovou výšku. Celková užitná plocha tohoto vnitřně komplikovaného domu činí 185 metrů čtverečních. Dost pro život a plány, které se mohou dál měnit. Místa k dalšímu růstu je tu dost.Zdroj: Iván Bravo ArquitectosFoto: Marcos Zegers
