Mladý pár se chtěl novostavbou odlišit od sociální podstaty okolí, ale přitom udržet jistou kulturní a scénickou návaznost. Co to znamená? Že ve vyprahlé krajině na úbočí Elburz (Alborz), ve vesnici Ayenevarzan, se rozhodli nestavět klasický nízký dům s rovnou střechou, ale spíše obydlí připomínající ksar, opevněnou obytnou věž. Která má, jako útočiště karavan, v regionu také svou tradici. Díky tomu mohlo obydlí vyrůst ve svém místě jako svébytná entita, zužitkovat scénické výhledy i mnohem širší plochu stěn, do níž se opírá slunce. Sídlo stojí až na samém konci vesnice, a proto si mohlo dovolit být „kreativnější“ ve svém moderní pojetí, a místo hlíny a kamení stvrdilo svou odolnost betonovým korpusem. Stavbě domu udal charakter terén. Svah, do nějž se objekt usadil, přitom hraje dvojí roli. V přízemí, na úrovni terénu, se terénní vlnou mohlo skrýt první patro i prostor pro parkovací stání. Druhou etáž pak svah přirozeně vyvyšuje nad okolí. Kompaktní obydlí tak působí vyšším a výraznějším dojmem, než jaké ve skutečnosti je, byť ve své podstatě začíná až betonovými bloky uzavřeným atriem v patře. Dělení domu pak probíhá podle dvou os, které člení dům okny, přístupem k dennímu světlu a koridory chodeb. Přirozenou snahou je tu dům maximálně prosvětlit, ale přitom zajistit, že se interiér nebude zbytečně přehřívat. Minimalizovány naopak byly vhledy dovnitř domu zvenčí. Betonovými kostkami, které vymezují profil stavby, prochází mezi patry tenké pásky prosklení. Ty navazují prostor kuchyně a jídelny na místnosti v přízemí. Prvků vizuálně propojujících komunikaci mezi patry je tu ale víc. Na úrovni prvního patra se koridor mění v mostek, jež z chodby prostupuje ven a stává se balkonem. Dvojakost jednoho prvku se ukazuje i u schodišť, které se ve svém průběhu stávají chodbou vedoucí do ložnice (a u dalšího „mostu“ který vzniká mezi knihovnou a obývacím pokojem). Obyvatelé zevnitř vnímají jasnou geometrii uspořádání a smysl každé místnosti, lidé zvenku přitom vidí jen rébus poskládaný z robustních betonových kostek. Rodinný dům jako celek disponuje dvěma balkony, dvěma výrazově odlišnými podlažími (otevřeným a diskrétním), přičemž svůj vnější vzhled ujednocuje provedením fasády. Zevnitř sází na četná prosklení (i jako zábradlí, které zbytečně nezabírají prostor), vytváření masivem stěn zastíněných partií, přehlednost a průhlednost mezi jednotlivými patry, jež ale neubírá obyvatelům na soukromí (a to navzdory odvážným částem, jako vestavěné koupelně propojené s ložnicí). Je to příhodná směs, uzpůsobená potřebám a životu klientů. Bydlení je přitom vedeno ve velmi povzneseném duchu, spájí dohromady ryze tradiční dekor – vázy, perské koberce, vyřezávaný nábytek z masivu – s nevšedními kousky moderního designu. Zajímavé jsou i fúze: v domě, který je moderním hradem, nechybí ani „tajné dveře“ (prostup do koupelny a na terasu, jež splývá se stěnou). A ani vodní příkop, v podobě nádrže bazénu, sycené dešťovými srážkami a přečišťované. Protože se tu myslelo na udržitelnost i ekologii. Objekt zatím z krajiny možná až příliš výrazně vystupuje, ale až stromy vysázené po obvodu jeho zahrady dorostou, se svým okolím splyne. Z balkonu v druhém patře i z přístupné střešní terasy se nabízí nepřerušený výhled na pohoří Alborz, včetně masivu nyní zasněžené vyhaslé sopky Damávand. V ní podle starých legend a pověstí spí obrovský drak. Dům v Ayenevarzanu je hradem, v němž bdí a dozírají na to, že drak spí.Materiály: MAAN Architecture GroupFoto-kredit: Hamed Touri Karami
