Lokalita, na které dům Hayama leží, po staletí byla a stále je privilegovaným místem. Už za éry císařů z Edo začala tato rybářská vesnice přerůstat v sídlo vyhrazené spíše japonské šlechtě. A během éry císařů dynastie Meidži tento statut výjimečnosti potvrdila. Hayama se stala ekvivalentem římského Herculanea či francouzské Riviéry. Ostatně k moři a překrásné pláži Išiki je to odtud jen tři minuty pěšky. To už ale musíme z minulosti do současnosti, k projektu, který vzbudil pozornost nejen na japonských ostrovech. Jak to? Hayama možná byla a je privilegovaným místem, nicméně stavební parcela, na níž měl vyrůst rodinný dům, moc privilegovaná nebyla. Nezastavěná na okraji intravilánu zůstala proto, že z jedné poloviny definoval její průběh sklon terénu, a na druhé pak nepevné písčito-hlinité podloží. A protože byla tak dlouho nezastavěná, uchytilo se na ní několik stromů, kafrovníků. Pro nového majitele pozemku, který si tu chtěl nechat vystavět rodinný dům, tím vznikla řada obtíží. Na týmu stavitelů a architektů ze studia Key Operations Inc./ Architecture bylo, aby se s nimi poprali. Z technického hlediska pochopitelně byl největší výzvou nerovnoměrný průběh terénu a nepevné podloží. Vyřešili to rozložením stavby na sérii betonových pylonů, jimž podložili celý základ domu. Stavba se tím dostala mírně nad úroveň terénu, a prakticky celou ji propojila uměle nově vytvořená rovina „paluby“. Toto opatření též umožnilo ze zásahu vynechat vzrostlé stromy, které v místě přetrvaly a krásně doplnily atmosféru domu. S jeho rozvržením se ale pojila další výzva. Optimální měřítka. Dům už sice mohl zabrat celou plochu, ale to by vzhledem k okolní zástavbě působilo hrubě, až vulgárně. Místo toho byl stavební plán rozdělen do pěti dřevěných pavilonů. Mini-domů, které v rámci uceleného plánu, propojeného onou palubou terasy, fungují jako celek. Dům „na terase“ tak pokrývá plochu 1000 metrů čtverečních (zastavěné plochy), ale samotné objekty tvoří jen jeho menší část. Předěly mezi pavilony vypadají jako malé uličky, ne nepodobné těm mezi domy v okolí. Objekt tak i přes nemalou zastavěnou plochu nerušivě koexistuje s celou vesnicí. Zbytek je o detailech. Výšky pavilonů obecně odpovídají funkčnosti interiéru, jsou nastaveny ve vztahu k sousedním rezidencím. Sklon střech garantuje soukromí, dvůr s palubou a bazénem se otevírá výhledům na moře. Interiér se tu plynule přelévá na terasu, terasa je skutečně nedílnou součástí domu. Rychlá a efektivní výstavba s využitím dřeva jen posílila autentičnost výsledku.Zdroj: KEY OPERATION INC. / ARCHITECTSFoto-kredit: Shigeo Ogawa