Profesionální fotografové jsou většinou docela zajímaví a svérázní lidé. Práce je jim posláním i zábavou. A je to na nich znát. Hodiny se dokáží bavit o expozici a kompozici; o dobrém světle i proměnlivých barvách; o detailech, které mohou změnit význam celku nebo promlouvat v netušených souvislostech. Jsou to lidé, kteří si umí počkat na to, než budou všechny věci na správném místě tak, jak chtějí a potřebují. Proč to zmiňujeme u článku o bydlení? Představte si, co všechny ty zmíněné jednotlivosti profesionální deformace fotografů musí udělat, když si zařizují bydlení. Jak je najednou světlo v bytě a aranžmá detailů podstatné. A teď to celé ještě znásobte, protože projekt bydlení v Casa Cariňo byl určený páru profesionálních fotografů. Pro architektky ze studia Dinamita to musely být hodně perné chvilky. Celé to bydlení, které pro ně na dvou podlažích domu o výměře užitné plochy 148 metrů čtverečních dávali dohromady, totiž mělo být učiněnou Svatyní světla a kumštu. Jejich klienti si přáli klidné útočiště, kde se světlo, příroda a záměrný design spojují v oázu odpočinku a vnitřní obnovy. Chtěli po nich bydlení, které jim bude dobíjet baterky. Ať už ty vybité z foťáků, tak i ty nehmatatelné, kreativní. Obydlí to mělo být prosté rušivých vlivů, vzhledné. Odrážející umělecké vášně a vytříbené cítění obou fotografů. Každá drobnost tu má své místo, svou kompozici. Casa Cariňo si dává záležet na detailech uspořádání, na účelu objasňujícím charakter. Všechno, co tu je, má svůj význam přepisující se do rutiny. Ať už si jdou obyvatelé číst knihu nebo vařit kávu, je to proces. Rituál. A proto má všechno své přesné místo. Interiér se vyznačuje klidnou, monochromatickou paletou barev. Kde velmi jemné kontrasty vycházejí z jedinečných předmětů, dekorací, sesbíraných během jejich cest po celém světě. Tyto malé poklady, z nichž každý má svou vlastní bohatou historii, propůjčují prostoru domácnosti výraznou osobitost. Hloubku. Kterou posiluje nasvícení/podsvícení i prostup přirozeného denního světla. Asi nepřekvapí, že o tom, kam osvětlovací prvky nejlépe vsadit, byli klienti s architekty ochotní diskutovat, inu, celé hodiny. Podstatné naštěstí bylo, že tvůrci projektu i klienti měli společný cíl. Chtěli to samé, kvalitu. Proto je Casa Cariňo víc než jen dům - je to živé plátno plné světla, textur a příběhů.Venku se rozdíly mezi interiérem a exteriérem hladce rozpouští, hranice nejsou ostré. V jednu chvíli jste ještě v obývacím pokoji, v další se už pohupujete v síťce zavěšené v úzkém dvoře a vyhlížíte do zahrady. A pak už stojíte mezi terasami zahrady, vyplněnými bujnou džunglovou vegetací. Ten přechod je jediné „drama“, kterého se klienti dopustili. Jinak je totiž jejich dům zasvěcený vnitřnímu klidu. Slouží k zastavení, zamyšlení a opětovnému spojení s přírodou.Zdroj: Dinamita Taller ArchitectFoto: Julián Velásquez Studio
