Čas pro ono stavební očištění nastal až tehdy, kdy se sem nastěhovala mladá rodina a chtěla dům upravit tak, aby více vyhovoval jejich potřebám. Jak se ukázalo, po demolicích objekt víc než prokoukl a ukázal i to, že ve své původní podobě fungoval vlastně mnohem lépe. Jako typické městské stavení pro kyperský ostrov byl dobře adaptován na zdejší podnebí. Jak se to projevilo? Když demolice odhalily podobu původního heliakosu – vstupní haly – dům se lépe napojil na přímé denní světlo, které nyní do domu proniká ze svou stran. Jak asi odtušíte, jen to samotné by ale vedlo spíš k přehřívání interiéru. To tu ale kompenzovalo napojení na vnitřní nádvoří. Tak jako v minulosti vytvářelo tah chladného vzduchu, který osvěžoval místnosti uvnitř. K tomu „původnímu“ pak architekti přidali i cosi nového.Jimi navržená rozšíření navazují na tradiční způsob rozšiřování domu a pokračují v lineárním uspořádání až na konec nádvoří. Díky vhodné orientaci ke světovým stranám dům funguje bioklimaticky správně, v zimě slunce dosáhne do všech místností, které ohřívá, zatímco v létě jsou otvory chráněny malou stříškou. Příjemné mikroklima dvora je tvořeno mnoha stromy – dříve tu rostly, teď musely být vysazeny - které budou růst v následujících letech. I ony pak, v kombinaci s dešťovou vodou jímanou ze střechy v bazénu, dále přirozeně ochlazují dům. V místě spojení mezi starou budovou a přístavbou byla pečlivě navržena dilatační spára, která umožňuje oběma budovám individuální pohyb z hlediska smršťování a rozpínání a v případě zemětřesení. Ty na Kypru nejsou mimořádností, bohužel. Tato spára je tepelně izolovaná a vodotěsná. Pokračování stěn přerušuje nika, která tento spojovací bod mezi novou a starou budovou zvýrazňuje. Rozdíl mezi novou a starou budovou je zvýrazněn také rozdílností formy a barvy. Obdélníkové jednoduché a silné objemy se snadno přizpůsobí novému využití, mají barevné stěny a ne rámy. Tak tomu bylo ve zdejší tradiční architektuře. Barvy- živé a jasné - byly v minulosti ve městě Limassol důležitým prvkem. Architekti se rozhodli použít načervenalou barvu jako interpretaci barvy taškových střech, barvy, která dnes dominuje centru města. Vstup do domu je přes foyer. Vlevo od vstupu se nachází polo-autonomní místnost, přístupná přes foyer a otevírající se také přímo do dvora. Počítá se s tím, že bude fungovat jako kancelář, dílna nebo pokoj pro hosty, v návaznosti na potřeby současného života. Vpravo od vstupu jsou hlavní rezidence, která na sebe navazují v lineárním uspořádání. Zvláštní pozornost architekti věnovali návrhu moderní koupelny. Výjimečná je jak z hlediska materiálů, tak i formy. Vyhloubená vana obklopená zelenou barvou na podlaze, stěnách a stropě navozuje pocit, že dvůr pokračuje dovnitř této místnosti, nebo naopak že koupelna je součástí venkovního prostoru. Na architekty asi nejsilněji zapůsobil fakt, že spousta rysů zvyšujících funkčnost domu ve zdejším podnebí tu vlastně byla přítomná už od samotného počátku, jen bylo třeba je odhalit. Proč je někdo vlastně „vypnul“ nešetrnými přístavbami, tak asi zůstane nejasnou součástí příběhu tohoto domu.Zdroj: Alexis Papadopoulos Architectural PracticeFoto: Mariana Bisti
