Dům, která vznikl na strmém stoupajícím pozemku, chtěl pochopitelně zhodnotit výhledy na záliv Palma. Stavebními regulativy byla preferována obdélníkovitá hmota, s jednoduchou objemovou konstrukcí. Architekti tato doporučení poněkud rozvedli, a do hmoty vlastního obydlí zařadili i to těsné okolí. Dům je tak mírně stupňovitý, ale v jednom bloku. Aby umenšili vizuální dopad, je jednopodlažní, nízký. S mírně šiknou střechou, zakončenou zde tradičními keramickými/pálenými taškami. Velká výměra zastavěného území má ještě jednu odpověď. Uvnitř žijí, střídavě, dvě rodiny. Každá má svou vlastní oddělenou část. Jak k tomuhle střídavému pojetí obývání došlo, to už architekti nezmiňují. Snad má jít o rodiny žijící a pracující na pevnině, ve Španělsku, které se sem stěhují jen za létem. Proto se dům skládá ze dvou nezávislých soukromých částí, z nichž každá zahrnuje kromě standardních společných prostor také hlavní ložnici, přilehlou víceúčelovou místnost a koupelnu. Tři nádvoří slouží jako přechodové prostory mezi interiérem a exteriérem. Jedno z nádvoří je zastřešeno lehkou konstrukcí podporující popínavou vegetaci, která vytváří zastíněný, chráněný obytný prostor integrovaný do pláště budovy. Každá hlavní ložnice nabízí přímý přístup z jednoho z nádvoří, čímž vznikají alternativní trasy, které posilují zamýšlenou nezávislost soukromých prostor. Tento zděný rodinný dům využívá modelově-tradiční stavební řešení. Konstrukce je prakticky řešena nosnými stěnami a jednosměrnými deskami, které současně dělí plochu a vytváří obytné prostory. To znamená, že nosná konstrukce a obytná konstrukce se kryjí. Síla zdí pak umenšuje prostup tepla z exteriéru. Nosné stěny jsou omítnuty vápennou maltou, zatímco trámy a desky jsou ponechány odhalené, což dodává vnitřnímu prostoru charakter. Vnější neutralita objemu kontrastuje s dynamickým interiérem obydlí. Jsou to právě ty různé úrovně podlaží, reagující na svažitost terénu, které utvářejí vnitřní topografii domu. Podobně odstupňované jsou také stropy. Ty ještě dotváří tzv. arabské tašky, krytina nabízející větrané vzduchové komory v podstřeší. To zajišťuje vysokou tepelnou setrvačnost. Okna jsou situována tak, aby přiváděla světlo, ale nikoliv sluneční paprsky. Zajímavý je i „odrazný“ efekt lesklých dlaždic, které případné sluneční paprsky z oken „vrací“ zpět. Objekt díky takovým pasivním prvkům umí teplo odrážet do okolí a nepřehřívat se. Energetická náročnost budovy je vynikající. Díky optimální orientaci budova těží z převládajících větrů a přirozené větrání je maximalizováno. Dvory jsou využívány jako upravené meziprostory. Dešťová voda je tu zachycována, a využívána pro zálivku. Zeleň na nádvořích pak dále napomáhá chlazení. Materiály: RipollTizonFoto-kredit: José Hevia
