Zadáním kompaktní dům, na velmi úzké parcele, ústící do nepříliš frekventované ulice. Právě proto byl projekt, který plošné parametry větší garsonky převáděl do podoby rodinného domu, pro architekty výzvou. Rozhodli se, že promění typizovanou podobu domu, aby lépe odpovídala okolí – sousední domy se na parcelu tlačily, a tak odsadili čelní stěnu a snížili střechu – a zužitkují kompletně vnitřní objem stavby, aby čelili jejím velmi úsporným dispozicím. Dům už z principu své pozice nemá dobré podmínky pro přirozené provětrávání a jeho přístup k dennímu světlu také nebyl optimální. Architekti to částečně vyřešili tím, že realizaci uchopili jako jedno nadzemní podlaží se suterénem (polo-suterénem), který je zasazen jen asi metr pod zem. Na jednoduchém půdorysu se tak uvolnil nadzemní prostor, ponechávající volnost a současně zachovávající původní objem. V polosuterénu se nachází ložnice a koupelna, jídelna je v patře. Odsazením obvodových stěn ještě více než požadují místní předpisy, byly v interiéru vytvořeny různé stropní výšky. Na otevřené ploše „místnosti“ se tak setkáme se stropy v rozmezí od 1,9 po 4,7 metru. A tam, kde části pokojů nabývají světlou výšku, obvykle nechybí ani velká okna. Zatímco shora je vidět obloha a proudí tudy teď už dostatek slunečního světla, do stran sousedství zůstává dům slepý. Nestrukturovanou a členitou povahu domu pak usnadnilo to, že je zbudován jako dřevostavba. Dřevo je materiálem, které se snáze adaptuje na neformátové stavby. Dům z Tokia je jistě na pohled zvláštní, pokud si jej prohlížíte z ulice. Oplechovaná fasáda nahrává dojmu, že koukáte na podivný shluk kontejnerů. Nehezký dojem ale rozptýlí pohled do interiéru, který je světlý a vzdušný, sympaticky členěný. Z mála se tu vytvořilo hodně, a přitom nejde na bohatém prostoru znát, jak moc se tu šetřilo. Přechody mezi „podlažími“ a průniky oken totiž užitnou plochu – alespoň vizuálně – zvětšují. Není to dokonalé, pořád je to velké jako garsonka. Ale v Tokiu už něco takového znamená domov. Záchytným bodem, nikoliv v prostoru ale v budoucím čase, je fakt, že majitelé miniaturního domku tu neplánují zůstat navždy. Výhledově se chystají ke stěhování na venkov, a proto si tu mohli dovolit zvolit řešení, jež v řadě ohledů připomíná provizorium. Oba stálí obyvatelé také připouští, že se uvnitř domu snaží trávit co nejméně času. Mají oba náročné zaměstnání, rádi chodí do veřejných lázní a cestují. Takže malý formát bydlení nebyl až tak velkou překážkou.Materiály: UNEMORI ARCHITECTSFoto-kredit: Kai Nakamura
