S užitnou plochou třiceti metrů čtverečních není přehnané, a protože stojí třicet metrů od hlavního obydlí - rodinného domu - neohrožuje pohodlí rodiny ani ubytované dámy. Umožňuje tak hladké dočasné soužití tří generací. Jistě to znáte sami, když to domácnosti – která vím svými parametry tak akorát stačí – dorazí vzácná návštěva. Najednou se všichni musí uskromnit, tísní se. A to pohodě neprospívá.Jeden takový obytný „domek“ navíc je přitom asi lepší odpovědí, než si schválně pořizovat domácnost zbytečně o jednu ložnici s koupelnou větší. Prostor, o který byste si museli připlatit na celoročním provozu vytápěním, by se vám ve finále prodražil. Odloučená obytná jednotka, která může být využívána jen nárazově, je tak mnohem víc funkční a nenarušuje energetickou bilanci hlavního domu. Tím ale spády architektů a záměry majitele nekončí. Stavba tzv. Uxbridge Bower je totiž vysoce estetickou součástí celé zahrady, i když ji nikdo zrovna neobývá. To byl jeden z důležitých požadavků na návrh. Její design vychází z náznaků stylu Art Deco, dekorativního stylu odvážných geometrických tvarů a jasných barev, který se často vyznačuje nízkým reliéfem a stupňovitými dekorativními panely kolem vchodů, oken a střech. Tady tomu není jinak. Vyznačuje se vysoce stylizovanou formou, živou paletou materiálů. Postaven je z dřevěných CLT hranolů a je dokončen strukturovanou omítkou. Vnitřní fasády sloupů a spodní strana stropu verandy jsou natřeny teplou okrovou barvou, takže jsou nápadné září ve všech ročních obdobích. Jinak je tento jednopodlažní „pavilon k bydlení“ kompaktní, a dodržuje výšková a hmotové omezení stanovené povolenou zástavbou. Je vybaven prostorem ložnice orientovaným do zahrady a přilehlou soukromou koupelnou. To, co už babička neuvidí je, že je objekt vybaven chytře integrovaným a skrytým zahradním skladem v zadní části. Je umístěn a navržen tak, aby byl propojen se stávající zahradou a byl přes ni přístupný. Takže i když tu nepřebývá vzácná návštěva, není objekt úplně zbytečný a nachází své další využití. Uxbridge Bower má šestiúhelníkový půdorys, což je strategie návrhu, která má minimalizovat hmotu pavilonu a zároveň vytvořit zvýšenou dramatičnost prostřednictvím řady sloupů, které rámují každé průčelí. Tato řada sloupů se čte jako souvislá linie, která plynule přechází v plochou střechu. Tři z průčelí jsou prosklená, vybavená posuvnými dveřmi, které nabízejí výhled do zahrady, a vystupující veranda vytváří chráněný společný prostor, kde se mohou scházet tři generace rodiny. Zdroj: Bureau de ChangeFoto: Gilbert McCarragher
