Přes trvající osvětu můžeme být i nadále svědky mylné argumentace, která vychází z historických reálií platných z počátku devadesátých let. Konkrétně mluvíme o počtu komor okenního profilu, stavební hloubky rámu a křídla udávaného v mm, a v neposlední řadě také řazení profilu do třídy A, B, C. Nejprve je třeba říci, že z hlediska tepelně-izolačních vlastností okna není v žádném případě rozhodující počet komor nebo jeho stavební hloubka. Hlavním a tím pádem dostatečně vypovídajícím parametrem je v tomto ohledu součinitel prostupu tepla okna jako celku Uw (tzn. včetně zasklení a případných výplní komor). Česká norma dosud stanovila minimální doporučenou hodnotu Uw = 1,2 W/m2K pro místnosti s návrhovou teplotou 18 až 22 °C. Praxe ukazuje, že nejčastěji používané okenní profily mají stavební hloubku 80 mm. Jako příklad můžeme uvést profil SYNEGO firmy REHAU, který s trojsklem může dosáhnout na hodnotu Uw = 0,63 W/m2K. K diskriminaci některých profilů při vypisování výběrového řízení dochází při doporučování nebo dokonce předepisování určité třídy profilu. Připomeňme, že třída profilu podle normy EN 12608 řadí okenní profily do tříd A, B, respektive C podle tloušťky profilu. Tedy konkrétně ve třídě A jsou profily s tloušťkou ≥ 2,8 mm, ve třídě B s tloušťkou 2,5 až 2,79 mm. Žádná třída ovšem nevypovídá nic o kvalitě okna, protože nikde není psáno, že větší tloušťka znamená vyšší kvalitu. Podívejme se na podobnou paralelu v metalurgii. Existuje přece několik kategorií konstrukčních ocelí a všichni vědí, že z kvalitnější oceli lze vyrobit tenčí plech, který bude ovšem pevnější než silnější plech z méně kvalitní oceli. A přesně to je i případ výroby okenních profilů. Proč k mylné představě vlastně dochází? Dříve se vyráběly prakticky všechny profily se stavební hloubkou 60 mm. Tehdy praktické zkoušky svarů v rohových spojích prokazovaly, že ztenčení profilu má za následek snížení pevnosti svařovaných ploch. Jenže za posledních 25 let se změnila jednak technologie výroby PVC, které je mnohem vyspělejší než dříve, a navíc se zvětšila stavební hloubka (80 respektive 86 mm). Čím je totiž stavební hloubka profilu větší, tím je logicky v rohu větší svařovaná plocha, a tím samozřejmě roste i jeho pevnost, včetně zlepšení celkové tuhosti okna. Navíc z nauky o technologii vyplývá, že na pevnost svarů rohu mají vliv spíše jiné faktory, jako například špatný úhel nářezové pily, kolmost řezu, špatně nastavená teplota na svářečce, neodmaštěný materiál apod. Ještě zmíníme, že například předepsanou hodnotu pevnosti rohového svaru (4400 N) pro daný typ profilu PVC splní hravě profily třídy A i B, protože skutečné hodnoty pevnosti se v obou případech blíží hranici 6000 N. Je tedy nad slunce zřejmé, že ne třída, ale kvalita výroby a receptura PVC jsou rozhodující. A když už nic jiného, tak podstatné je, aby okno splnilo požadované parametry stavby podle technické normy pro okna a dveře ČSN EN 14351-1+A2. Ochrana životního prostředí patří mezi hlavní priority každé vyspělé společnosti. Proto je i mezi výrobci okenních profilů z PVC velkým tématem udržitelnost. V této souvislosti dochází opět k překrucování některých skutečností. Nejprve je třeba říci, že moderní plastová okna vykazují natolik extrémně nízký koeficient prostupu tepla, že výraznou měrou přispívají ke snížení energetických ztrát budov. To je jejich velké plus. Vedle toho je také zapotřebí zmínit, že stavebnictví se v EU podílí značnou měrou na tvorbě celkového odpadu (25 až 30 %). Z toho důvodu roste snaha v maximální míře využít recyklaci materiálů, nevyjímaje PVC, které je mimochodem recyklovatelné ze 100 %. Proto výměna starého plastového okna za nové okno nezvětšuje obecně objem produkovaného odpadu. Nicméně existují mylná tvrzení, že recyklát zhoršuje technické a fyzikální vlastnosti okna, zejména jeho pevnost. Ono to je právě naopak. Zkouškami bylo prokázáno, že pevnost svarů se zlepšuje o cca 17 %. Otázkou je, kdo říká, že tomu tak není, když všichni renomovaní výrobci a dodavatelé PVC profilů jsou sdruženi ve spolku Rewindo a zavázali se tak k úspěšnému recyklování prvotního materiálu? V některých zemích EU je dokonce předepsán podíl recyklovaných materiálů (až 20 %). Proces koextruze (vícevrstvá extruze) spojuje nejlepší vlastnosti obou materiálů v jeden kompaktní celek. Z prvoplastu se povrství pouze ty plochy profilu, které jsou pohledové, neboť regenerát není 100% bílý. Procento prvoplastu záleží logicky na konstrukci profilu. Z uvedeného rovněž vyplývá, že hlavní je kvalita receptury výroby PVC. Ještě několik zajímavých faktů na závěr. Jedním z renomovaných výrobců okenních profilů je firma REHAU, která patří nejen mezi průkopníky vývoje plastových oken, ale i zásadní propagátory udržitelného jednání. Podíl recyklátu v profilech EcoPuls (označení profilů vyráběných z recyklátu) se pohybuje mezi 45 až 75 %. Patří mezi ně jak profily GENEO, tak SYNEGO či BRILLANT. Díky tomu se ročně ušetří 97 tisíc tun emisí CO2, což odpovídá přibližně 7,8 milionům stromů v lese. Výroba PVC profilů z prvoplastu zatěžuje až 15x více životní prostředí než výroba PVC z recyklátu. REHAU zpracuje ročně přes 70 tisíc tun starého materiálu, přičemž PVC z okenních profilů je možné použít až 7x při zachování identické kvality. Při 30leté technologické životnosti oken lze s nadsázkou říci, že základní surovina na výrobu oken je věčná. www.rehau.cz