Možnosti povrchové úpravyPodle normy ČSN EN 1504 (Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových konstrukcí) lze ochranné prostředky rozdělit na tři skupiny. Jedná se o hydrofobní impregnace, impregnace a povlaky (nátěry). Hydrofobní impregnace mění smáčivost pórů v betonu, nebo sanační maltě. Impregnace penetruje do podkladu a částečně uzavírá póry. Průměr pórů může významně snížit míru vnikání kapalin do povrchu konstrukce. Povlaky vytvářejí na povrchu konstrukce membránu, která uzavírá povrch konstrukce a její účinnost je ovlivněna délkou a průměrem transportních cest v daném nátěru.Praktické použitíV současné době jsou s větší frekvencí používány konstrukce z tzv. pohledového betonu, nebo zkrátka z betonu s přirozeným charakterem povrchu. To však může být problém z hlediska jejich trvanlivosti. I při použití vhodně zvoleného betonu pro dané prostředí (dle ČSN EN 206) může docházet k postupné degradaci konstrukce. Nejběžněji a nejčastěji se jedná o působení vzdušného CO2 a cyklického působení mrazu. Obojí je spojeno s mírou nasycení konstrukce a potažmo vnikání vody do konstrukce. HydrofobizacePro konstrukce se vzhledem „přírodního“ betonu je nejvhodnější použití hydrofobizačních materiálů (např. FOBISIL extra W, nebo dalších materiálů z řady FOBISIL). V závislosti na druhu podkladu je po konzultaci s našimi techniky volena vhodná báze materiálu, která minimalizuje vnikání vody do konstrukce. Vzhledem k tomu, že jsou korozní procesy, v cementem pojených materiálech, spojeny s přítomností vody v konstrukci, může i jednoduchá hydrofobizace prodloužit životnost konstrukce. Moderní hydrofobizace jsou formulovány tak, že je možné je zařadit mezi impregnace i hydrofobní impregnace (FOBISIL extra W). Dochází k zúžení pórů a současně ke změně jejich smáčivosti. Nátěry a nátěrové systémyVyšším stupněm ochrany lze nazvat použití nátěrů. Ty na konstrukci vytvoří film, jehož transportní cesty (póry) jsou užší a delší a průnik médií (kapalin i plynů) skrz tyto membrány je tedy znesnadněn, nebo znemožněn. Opět se jedná o volbu materiálové báze. Tou mohou být akryláty s nejmenšími bariérovými vlastnostmi, silikony, nebo nejúčinnější epoxidové (BETOFIX SW), nebo polyuretanové pryskyřice (systém PURFLOOR). Báze mohou být i kombinované (např. silikon akrylát BETOSIL W). Nátěry a nátěrové systémy jsou využívány zejména v případech, kdy je nutné sjednotit povrch vzhledově, nebo se předpokládá zvýšená agresivita okolního prostředí. U nátěrových systémů je potřeba vzít v úvahu i skutečnost, že může docházet k případnému poškození konstrukce mrazem. Úplné uzavření konstrukce, nebo výrazné omezení může u některých druhů konstrukce způsobit „hromadění“ vody pod nátěrem a následné riziko odmrznutí podkladu a následné odpadnutí nátěru i s podkladem.U nátěrů je tedy nutné sledovat tzv. ekvivalentní difúzní tloušťku nátěru pro průnik CO2 (SDCO2) a vodní páry SDH2O). První z důvodu míry rizika karbonatace (ztráty alkality a následně koroze betonu) a druhou z důvodu rizika malé intenzity „dýchání“ podkladu. Systematický přístup k povrchovým úpravámVzhledem k tomu, že sanační zásahy nejsou ve všech případech realizovány celoplošně, je potřeba zvážit způsob sjednocení povrchu. Při použití nátěrových systémů se často stává, že jednotlivé části konstrukce mají jinou strukturu povrchu. V takové případě dochází k zvýšené spotřebě nátěru na hrubších částech, aniž by to bylo nutné z funkčních důvodů. Povrch konstrukce je proto často celoplošně „stěrkován“, upravován tenkovrstvými jemnozrnnými maltami (DENSOCRETE 555, DENSOFIX, DENSOFIX SF) . Egalizací povrchu jemnozrnnými stěrkami dojde k vytvoření podkladu, na který je následně možné nanést rovnoměrnou vrstvu nátěru. Tím dojde k celkovému vyrovnání podkladu a současně i minimalizaci nákladů na nátěrový systém, který je obvykle řádově dražší než finalizační malta.ZávěrFinalizace povrchu betonových a železobetonových konstrukcí se jeví jako snadná záležitost, kterou se docílí retuše na povrchu konstrukce. Ve skutečnosti je při povrchové úpravě možné významným způsobem ovlivnit funkčnost a celkovou životnost konstrukce. Podmínkou je zvážení pro a proti takové povrchové úpravy a také správná volba materiálové báze této úpravy. Současně je potřeba zhodnotit kvalitu podkladu a případně je možné jej finalizovat tak, aby byla optimalizován poměr „cena a výkon“.
