Začalo to před hezkými pár stoletími, jako proutěné koše vyplněné zeminou. Perfektní, pokud chcete obestavět postavení artilerie, zablokovat cestu nebo vytvořit provizorní vojenské ležení. A protože to bylo chytré, netrvalo dlouho, než se tato poněkud stará novinka propašovala i do sféry civilního stavitelství. Umožňovala totiž velmi nenáročnou stavbu pevných zdí, teras a předělů, z lokálně dostupných materiálů, prakticky komukoliv. Navíc se ukázalo, že když výplet z proutí vyplníte většími kameny, postupným zanášením pak celá taková zídka obroste a stane se zelenou. Vyšší a pevnější. A zhruba tak se – z primitivního vojenského stavitelství - zrodily gabiony. Které jsou s námi, v pozměněné podobě dodnes. Italové na ně nedali dopustit při fixování strmých svahů, Holanďané s nimi tradičně lemovali hráze, Chorvati zase příkré cesty v horách. Revoluční změnu do zažitého uspořádání této jednoduché vychytávky přinesli v 50. letech minulého století Američané, kteří začali gabiony produkovat jako instantní stavební (a údajně přírodě blízké) řešení, aplikovatelné kdekoliv. Zahájili sériovou výrobu kovových košů, které se na přání odběratele daly v místě plnit štěrkem nebo lomovým kamenem. Podle zadání a velikosti ok sítě. Byl to naprostý trhák, protože rázem už nemuseli gabiony doprovázet jen projekty meliorací a rozšiřování dopravní sítě, ale mohly být začleněny i do projektů zahradní, rezidenční a klasické architektury. Jako „drátokámen“ se úspěšně uchytily gabiony také u nás, a jejich výrobci brzy přidali velmi příjemnou možnost odběru materiálu pro svépomocné, domácí konstrukce. Praktické i dekorativní. Jak na ně? Do začátku se musíte rozhodnout, jak dalece nezávislý váš gabionový projekt bude. Teoreticky jej totiž můžete realizovat kompletně svépomocně, pokud máte materiál na výstavbu výpletů (většinou pozinkovaný nebo ocelový drát), drátěný plot… případně se můžete vydat cestou starých sapérů, a využít dlouhodobě ne úplně stabilních výpletů z proutí. Mnohem častější je ale situace, při níž disponujete příhodným materiálem výplně – kamenivem, a to jen zasadíte do zakoupených košů. Případně jednotlivých sítí jejich stěn, které si pak sami pospojujete, podle vlastní potřeby. Dodavatelé dnes podporují každou z těchto variant, a nabízí řešení na klíč. Poptávat tedy můžete gabionové sítě, spojovací spirály (nebo C-spony), distanční táhla (zajišťující tvarovou stabilitu), případně hotové kvádry či krychle košů, včetně výplně. Další volba se týká toho, zda zvolíte „suchou nebo mokrou“ stavbu. Při druhé variantě zpevňujete výplň pojivem. Což má ale řadu nevýhod: konstrukce je sice o poznání pevnější, ale omezuje se tu doba realizace a zvyšují se náklady. A stírají se i přidružené ekologické benefity. Suchou stavbu můžete přitom realizovat poměrně nenáročně, v kterémkoliv ročním období. Jediné vyšší nároky jsou tu spojeny s ukotvením, respektive pevným základem stavby. Je zapotřebí rovný, zpevněný podklad. Záleží pochopitelně na výšce gabionové stěny, dvou až třířadé modely zaplují do terénu i bez betonáže základů, jen se zhutněním podkladu. V kompletním balení pak gabiony fungují jako skládačka, při níž vrstvíte a napojujete jednotlivé koše na sebe, plníte je kamenivem, a vytváříte celý profil. Standardní gabiony se dodávají nejčastěji v provedení 100×50×50 centimetrů. To, co je odlišuje, je velikost jednotlivých ok (10×10, 10×5, 5×5 cm), a tím i odlišná poptávka po plnivu. Jestli zvolit masivnější kámen, anebo hrubou štěrkovinu, je už otázka estetického hlediska a konkrétních požadavků. Kámen je požadován tvrdý, neštípaný. Obvyklý postup zahrnuje ruční plnění velkými kameny na pohledové straně, a dosypání menší frakce, vyvázání distančních táhel (když už je koš z poloviny naplněn, táhla mohou být příčná nebo úhlopříčná) a pak doplnění dalším kamenivem. V rámci jedné vrstvy se přitom koše plní společně, aby nedocházelo k vychýlení nebo jiným deformacím tvaru. Zní to složitě, ale pokud máte po ruce všechen materiál, je to práce na jedno delší odpoledne. Výsledky jsou o poznání trvanlivější. Kvalitně odvedená „suchá“ práce, která nepodcenila anti-korozní úpravu, má šance přežít 40-60 let. Ve skutečnosti ale nejspíš mnohem déle, když se zapojí „přírodní“ faktory. Třeba postupné sesedání, sedimentace prachových částic, vnášení hlíny. S ní totiž do zadrátované konstrukce vplují i semena rostlin, které relativně záhy prováží a propojí kameny svými kořeny. Nepůsobí erozivně, ale spájí kameny dohromady. Takový kompakt při optimálních podmínkách přežije celé generace, a stane se součástí krajiny. Ne vždy je to samozřejmě z estetického hlediska žádoucí, jindy je zase efekt zazelenění cíleně rychlen dosazením vegetace, pnoucích rostlin a lián. Pokud chcete ušetřit za kamenivo, není překážkou vyplnit střední část objemu koše třeba odpadním betonem z demolic, a lomový kámen nechat pro parádu, jen z pohledové strany. Můžete zužitkovat stavební drť, rozbité cihly (pozor na sesedání). Můžete kombinovat nejrůznější frakce, a vytvářet skutečný land-art nebo treláže. Případně můžete jako výplň využít dřevěné špalky. Je to přírodní, designově chytlavé. A poslouží to jako funkční podpora hmyzu a ještěrkám. Z prázdných kostek se dá vytvořit cokoliv, od fixace svahu a terénních vln, přes masivy zdí, protihlukových stěn, doplňků pro ploty, vymezení ploch parkovacích stání. Nízký box gabionu lze upravit k posezení, vytvářet z něj nestavební vymezení objektů – garáží, dílen, venkovních kuchyní, grilů. Můžete vytvářet kompaktní květináče, kreativně geometrické skalky. Od bytelného oplocení pozemku, přes zpevnění terénu a tvorbu opěrných stěn, k altánům, schůdkům či doplňků pro jezírka a bazény. Společné jsou tu minimální nároky na údržbu, přírodní vzhled. A nenáročná montáž, ke které nepotřebujete firmu. Jen vlastní čas.