Gloxínie (Sinningia) však mají velice pěkné i své tmavě zelené listy, tvořící květům na pohled příjemné pozadí, kontrast. Tyto hlíznaté rostliny pochází z tropických lesů Brazílie a právě křížence původních druhů můžeme snadno a s úspěchem pěstovat i v našich bytech. Nabízeno je ohromné množství kultivarů. Koupit si můžeme hlízy, ale i již nakvetlé rostliny. Ovšem i z hlíz si rostliny snadno vypěstujeme, navíc nás doma čeká uskladňování hlíz k odpočinku po odkvětu a jejich opětovná výsadba, takže si to vlastně alespoň vyzkoušíme již od začátku. Jelikož jde o hlíznaté rostliny, musíme umožnit hlízám gloxínií mezi dobou kvetení a růstu odpočinek, to platí snad pro veškeré rostliny s hlízami. Hlízy vysazujeme do substrátu jen mělce. Jejich svrchní část, tedy okrouhlá prohlubeň každé hlízy a její okraje musí být zeminou pokryta jen jemně, sotva znatelně. Pro jednu hlízu si vystačíme s květináčem o průměru 16 cm. Po výsadbě začneme hlízu zvolna zalévat.Co se týká světelných podmínek, původ z tropických lesů Brazílie determinuje rozptýlené světlo, nikdy ne přímé slunce. Gloxíniím se nejlépe daří v dobře propustném, ale humózním substrátu s přídavkem kvalitního, vyzrálého kompostu, případně listovky a perlitu. V době, kdy rostliny rostou a kvetou, udržujeme substrát stále vlhký, přičemž přidáváme do zálivky hnojivo určené pro kvetoucí pokojové či balkónové rostliny. Zaléváme pouze vlažnou, odstátou vodou (nikdy ne ledovou), nejlépe vodou dešťovou. Gloxínie vyloženě nesnáší vápník, proto v oblastech s vápencovým podložím zásadně nezaléváme vodou studniční. Zálivku provádíme zásadně tak, abychom se přímo vyhnuli hlíze, nejnebezpečnější je, když voda zůstane v její svrchní prohlubni, od které pak hlíza začne zahnívat. Gloxíniím prospívá vyšší vlhkost vzduchu, rosení však neprovádějte kvůli sametovému povrchu listů a květů. Stačí miska s vodou a kamínky pod květináčem, ze které se bude voda odpařovat, případně odpařovače na radiátor a sušení prádla v blízkosti gloxínií.Ideální je pak umístit do místnosti zvlhčovač vzduchu či mlhovací fontánu v blízkosti rostliny, nebo si gloxínii pořídit do vyloženě vlhké místnosti ve starém domě, kde ani nemusí být příliš světla. Jde tedy o ideální rostlinu třeba do starých venkovských chalup. Gloxínii může škodit průvan a náhlé změny teplot, naopak ji ale můžeme letnit v polostínu, pouze však na dobře chráněném, nevětrném stanovišti. Na závětrném místě. U gloxínií je třeba znát roční cyklus jejich hlíz, abychom zbytečně nechodili každý rok platit za nakvetlé rostliny. Poté, kdy již na jaře a nebo až v létě vytrvale kvetou (a trvá to týdny), rostliny uvadnou, seschnou a zatáhnou se do hlízy. Jde o zcela přirozený cyklus, který musíme respektovat. Odpočinek hlízy prostě potřebují. Sesychající rostlinu proto postupně přestaneme zalévat, načež po naprostém seschnutí hlízu vyjmeme z květináče, opatrně očistíme, necháme oschnout a vložíme do lísky, kterou uložíme na tmavé stanoviště o teplotě 10 až 15 °C. Takto si hlíza počká až do jara, kdy ji opět vysadíme do nového substrátu.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com, shutterstock.com
