Horší už bylo, že ta vcelku pochopitelná přání nekorespondovala s okolním prostředím. Parcela pro stavbu totiž ležela uvnitř Tuy Hoa, hlavního sídla stejnojmenné provincie ve Vietnamu. Kolem pozemku leželo dalších jednačtyřicet kilometrů čtverečních rušného města, v němž průměrná hustota obyvatel dosahuje dvou tisícovek na kilometr čtvereční. Tady se klid a stín už z principu hledá nebo vytváří dost snadno. Pokud tedy neoddělíte od stavěného domu město vysokou zdí. Což přesně udělali. Projekt stavby rodinného domu pojali silně netradičně, jako koncept „domu za zdí“. Představte si průměrnou třípodlažní výšku obydlí – a v této výšce kolem parcely vystavte obvodovou zeď. Ze tří stran, respektive z boků a týlové strany, čelo ochráníte „jen“ dřevěným potem, sahajícím do úrovně prvního podlaží. Že to vypadá dost podivně? Bude to ještě divočejší, protože tu vnější vysokou zeď architekti ještě pokryli perforovanou střechou. A kde že je ten dům? To je právě to. Ten vystavěli uvnitř té zastřešené konstrukce, vymezené vysokými zdmi. Čtete dobře. Rodinný dům vznikal teprve až za tou zdí, uvnitř vystavěného objemu. Téměř kompletně uzavřený tou vnější obálkou. Narážky na to, jak nezvykle takový přístup vypadá, se ale rychle rozplynou při nahlédnutí do vnitřního plánu. Protože výsledné obydlí si může najednou dovolit luxus přesně těch vytoužených a v městě nepříslušných prvků. Odhlučnění a snížení prašnosti je díky vnější obvodové zdi dokonalé. Pasivní kontrola vnitřního klimatu? Vnější zeď reguluje příjem tepla, slunečních paprsků, které se dostanou dovnitř. A masa vzduchu uvnitř pak může teplotu uvnitř dobře regulovat. I proto, že jednotlivé místnosti domu jsou do té skořápky vestavěny volně, s řadou propojení mezi podlažími. Vzduch mezi nimi volně cirkuluje. Přispívá k tomu i několik vnitřních vestavěných zahrad. Zeleň je tu součástí pasivních opatření, přírodní klimatizace, která transpirací ochlazuje vzduch. Tu samou funkci přejímá i vestavěná vodosběrná nádrž, jezírko v přízemí. Ochlazuje vzduch a přitom je estetickým prvkem. Dům vestavěný mezi zdi se od svého okolního prostředí neodděluje zcela, komunikuje s ním. Ale kontroluje, co všechno a v jaké míře přijímá. Velký kruhový průnik, okulus, propouští světlo do před-interiéru pokojů. Ale může být zastíněn. Perforovaná střecha podporuje výměnu a cirkulaci vzduchu, komínový efekt. Dům velmi zdařile reguluje, kolik toho městského stresu si vlastně pustí dovnitř. Situaci má pod kontrolou a to hledání klidu, stínu, pohody – bere opravdu vážně. Stavba, která tu začala budováním nepřirozeně vysokých zdí podél obvodu parcely, se zprvu mohla jevit přehnaná. Ale svou funkčnost tu obhajuje vysoce praktickými výsledky. Dům „uvnitř zdí“, nabízející užitnou plochou 200 metrů čtverečních v různých kompozicích polo-otevřeného prostoru, má skvěle úspornou energetickou bilanci i příjemné klima.Zdroj: Story ArchitectureFoto: Lonton Studio
