Hřeben kopce Stráž vlnící se nad Rokytnicí klesá na západě k divokým vodám řeky Jizery, na východě pak pokračuje Sachrovým a Vlčím hřebenem až na bájnou horu Kotel. Vrch Stráž (nebo též Strážník) přitom nebyl v historii jenom tak ledajakým místem. Když do země vpadla nepřátelská vojska, byly z něj posílány pomocí ohně signály o nepříteli, signál přebíraly a posílaly dál hlídky na Kozákově a pak hlouběji v Čechách. Vlastně to bylo stejné jako v Tolkienově Pánovi prstenu, akorát ne až tak vysoko. Ohně na kopcích už dnes sice nehoří, jenomže ty ohně na kopci Stráž kdysi zřejmě zapaloval právě někdo z obcí, po nichž se nové vyhlídky jmenují. Kruh se uzavřel. Projekt Hlídky na Stráži začal vznikat už v roce 2014. Tehdy navrhli architekti z ateliéru Mjölk architekti sérii drobných zastavení na kopci nad Rokytnicí. Původním záměrem radních sice bylo postavit vyhlídkovou věž, tradiční rozhlednu, jenomže morfologie kopce se ukázala býti pro takovou stavbu nevhodná. Při standardních výškách totiž neposkytovala dostatečný výhled.Proto právě vznikla koncepce několika zastavení na skalách, které vrchol kopce lemují. Autoři projektu, Jan Mach a Jan Vondrák z ateliéru Mjölk architekti, se inspirovali lehkými konstrukcemi z oceli opláštěnými dřevem. Podlaha všech čtyř objektů je z masivních dubových fošen s dostatečnými mezerami, aby mezi nimi mohl dobře proudit vzduch a prodloužila se tak životnost dřeva. Pohled pod obklady odhaluje velice složitou ocelovou konstrukci, která je rozdělena na malé části. Ty se dají lehce smontovat a přemístit bez potřeby použití vozidel a jiné techniky.Celkem vznikly čtyři vyhlídkové konstrukce osazené na skalních výběžcích na hřebeni kopce Stráž nad Rokytnicí nad Jizerou. Podle patronů v erbu nedostaly jenom jména, ale i tvary. Hlídka na Stráži je podle poroty soutěžního klání Česká cena za architekturu dokonce zhmotnělý sen, pohádka, která se stala skutečností. Některé části vyhlídky dokonce jako by popíraly zákon přitažlivosti a vypadají, jako by levitovaly nad hřebenem kopce. Liška je ze všech nejodvážnější, uvelebila se na první skále, její dlouhé tělo stojí na kameni a ocas jí trčí do údolí. Liška dobře vidí celou Rokytnici i okolní kopce, však je také mazaná, má pod čepicí. Svým bystrým zrakem sleduje, jak taje poslední sníh na Lysé hoře, moc dobře ví o prvních petrklíčích na svazích, kam se opírají paprsky jarního slunce. Letní slunce jí pro změnu bělí záda, podzimní deště lišce potemní její dřevěnou srst. Na takřka levitujícím hřbetě vás prostě povozí Liška z Františkova! Na Lišku je také moc pěkný výhled z malé lávky stojí nedaleko společně s posezením. Ano, tady můžete posvačit, napít se, ulevit nohám. Takových zastavení je však po cestě mezi čtyřmi patrony více. Když tedy najdete na posezení u Lišky jiné trosečníky, nesmutněte, jinde bude volno, fronty jako na Mount Everestu se zde nekonají. U vyhlídky pojmenované Medvěd rozhodně platí, že v jednoduchosti je krása. Medvěd není tolik dobrodružný jako Liška, schoval se v lese jen kousek od ní. Svýma tlapama stojí na kusu kamene mezi borůvčím a kouká do korun stromů. Vypadá, že je dobře živený, má pořádné rozměry. A vybízí, abyste mu vylezli na záda. Tato vyhlídka funguje, i když se po horách válí mlha. A když budete mít štěstí, uvidíte v akci datla, případně stádo srnek. Medvěd je z Dolní Rokytnice, ale vypadá to, že se mu nahoře uprostřed stromů líbí. Je tu klid a má rád lidi, nebojte se ho, není to slovenský nervák pronásledující turisty. Vlezte mu na záda. Ovečka se na Stráž zatoulala z luk Horní Rokytnice. Hlídá cestu k Horníkovi, který je posledním zastavením na trase mezi hlídkami. V lese je jenom schoulená, z Medvěda má trochu strach, i z Lišky, ale doufá že ji zachrání právě Horník. Krčí se v lese mezi borůvkovými keříky a nabízí skromnější výhledy těm nejbojácnějším, kteří se bojí větších výšek. Vylezte po žebříku a pohlaďte jí její záda, bude se i ona cítit bezpečněji. K Horníkovi se dostanete přes lávku, neohroženě se tyčí na vysoké skále jako vysoká důlní věž. Místní horolezci dokonce této skále říkají Ká pětka. Postava horníka odkazuje na hornickou minulost Rokytnice. Horník shlíží do údolí Jizery a zavede vás k němu prudké schodiště. Vyhlídka je odsud opravdu nádherná za jakéhokoli počasí. Ale také trochu děsí. Když se však zaposloucháte, možná uslyšíte šumivé vody řeky. Sedněte si na schody a užívejte si duch místa. Uvidíte odsud až do Polska. 4 vyhlídky na Stráži jsou nádherným příkladem staveb, které dokonale korespondují s okolím. Byť tak trochu vyčnívají, nevychloubají se. A když z dálky přivřete oči, zmizí. Dokonalé osazení čtvercových betonových základů umožnil přesný průzkum místa za použití moderní technologie. Na základech jsou uložené přechodové desky z pozinkované oceli, které přenášejí zatížení ocelové konstrukce každé stavby do kotev ve skále.Zdroj: mjolk.cz, earch.cz, ceskacenazaarchitekturu.cz, novinky.cz
