Letošní rok přinesl po mnoha letech na většině našeho území normální úhrny srážek, místy dokonce nadprůměrné. Co je zapříčinilo, těžko říci. Již jsou slyšet i hlasy, že zde může být souvislost s útlumem lidské činnosti na planetě následkem šíření pandemie nového koronaviru, ovšem neexistují vědecké důkazy a musíme zůstat pouze u holého konstatování, odvážné hypotézy. V každém případě je ale právě letos vidět, jak jsou dešťové srážky pro přírodu důležité. O to důležitější je pak nakládání s nimi ve chvíli, kdy dopadnou na náš pozemek. Ovšem ohromné masy vody, které ve městech a obcích odtékají za deště veřejnou kanalizací, jen dokazují, že se srážkovou vodou prostě dosud neumíme nakládat. Ano, letošní zásoby spadlých srážek, které nasytily půdu i vodní toky a plochy, opravdu nemá smysl skladovat pro příští léto, ani to nelze, ovšem důležité je, jak naložíme se srážkami právě za rok. Kdy jich nakonec již opět nemusí být tolik. V krajině to funguje naprosto přirozeně, dovede vodu zachytávat a do určité míry udržet. Tedy pokud hovoříme o zdravé krajině, po které se nám dosti stýská, ovšem investice pro její obnovu se sbírají po drobcích, pozvolna a velmi složitě. Navíc je potřebný především zájem vlastníků pozemků. Začít však můžeme už jen u svého pozemku, svého domu a své zahrady.Druhově pestré výsadby v zahradách mají schopnost udržet mnoho vody. O to pak více, pokud mulčujeme v maximální možné míře. Naopak tím nejhorším jsou naše stavby, tedy domy a zpevněné plochy, které neumožňují nic jiného než odtok vody do kanalizace, případně jinam. Vodu je prostě třeba na pozemku zadržovat buďto přirozeným vsakováním spolu s mulčí, která eliminuje výpar a nebo alespoň jejím sváděním do zásobní jímky. Tip: Víte, co je to dešťová zahrada?Vynikající alternativou jsou také zelené střechy, které dovedou zlepšit klima v lokalitě a zadrženou vodu rovnou využívají, buďto z části a nebo beze zbytku, pokud prší méně (ploché i šikmé vegetační střechy). Zelená střecha přitom může být i na stodole, pergole, kolně, garáži apod. Nemusí jít jen o střechu obytného domu. Pokud můžeme zalévat a je stále čím, máme vyhráno, může se ale také stát, že nám úřady zalévání zahrady doslova zakáží. Kromě obcí mohou takový zákaz vydávat i příslušné vodoprávní orgány, pokud zrovna hrozí ztráta povrchového a nebo podzemního zdroje pitné vody v konkrétní lokalitě. A také k tomuto krajnímu řešení bylo nutné v minulých letech v některých lokalitách přistoupit. Nakonec i zahrady jsou výraznými spotřebiteli vody, byť nejvíce právě té pitné proteče z vodovodního kohoutku do kanálu v našich bytech. Za takové situace pomůže voda dešťová, ale když neprší? A když již dokonce dojde i dešťová voda v zásobní jímce? Zálivku v zahradách přitom ovlivňuje charakter výsadeb (skupiny plodin) a technologie i doba zalévání. Nejvíce vody například spotřebuje intenzivně udržovaný trávník a také zeleninové záhony. A právě zde často vyloženě plýtváme, přitom to vůbec není třeba. Klíčem je snížení spotřeby vody, což vůbec nemusí vést k usychání rostlin. První chybou je každodenní zálivka v malých dávkách, kdy půdu pouze smočíme, aby takzvaně „neprášila“ a voda se rychle vypaří. Naopak je lepší zálivka vydatnější a méně častá. Pokud pak záhony maximálně mulčujeme, ještě více se omezí výpar. Při mírných a častých zálivkách se navíc voda často ani nedostane pořádně ke kořenům a efekt zálivky je doslova nulový. A to samé platí i pro trávníky. Když je však největší nouze o vodu, je třeba zálivku trávníku oželet a doufat v jeho brzkou regeneraci. V každém případě je rozdíl, zda udržujeme trávník na propustném, pískovitém podloží a nebo na těžké jílovité půdě. V prvním případě může být potřeba zálivky až trojnásobná. Již jsme si zvykli na mulčování záhonů okrasných, dokonce i skalek, ale v případě záhonů zeleninových se tomu zcela zbytečně bráníme. Přitom lze k mulčování využít i jen pravidelně vytrhávaný plevel, který prostě necháme na záhonech ležet. Využít lze též na jemno posekanou trávu, slámu, dřevní drť či štěpku. Nemusíme zrovna kupovat drahou mulčovací kůru, dokonce různě barevnou. Klíčem k eliminaci zálivky je také pravidelné organické hnojení. Půda funguje mnohem lépe, pokud je zdravá, humózní.Navíc je vhodné seskupovat rostliny s různými nároky na zálivku, buďto je oddělovat a nebo navzájem doplňovat. Dokazují to zahrady permakulturní, kde je právě zelenina pěstována v druhově bohatých polykulturách. Hustý spon vysazovaných rostlin zde funguje jako přírodní slunečník, který omezuje výpar vody z půdy. Klasické monokulturní pěstování zeleniny náročné na zálivku prostě ztrácí svůj smysl. Zároveň stojí za úvahu pěstování rostlin méně náročných na zálivku, tedy alespoň těch okrasných. Například většina druhů bylin pak snáší sucho také výborně, stejně jako mnoho druhů trvalek a okrasných trav. Dokonce i ovocné dřeviny odolávají suchu lépe, než mnohé okrasné. Jednoduše pro svůj bohatý kořenový systém a obzvláště stromy již vzrostlé, letité. Bez takové jímky se již novostavby neobejdou, instalace jímky je dána zákonem. I když i zde se litera obchází především poddimenzováním objemu jímky. Je celkem obvyklé, že oproti požadavku v projektu například na jímku o objemu 5000 litrů je instalován objem ani ne poloviční. „Je to pod zemí a kdo to pozná? Stačí mít na papíře správný údaj.“ Až ale přijde opravdu suchá sezóna, pozná to zahrada! A ta je důležitější než úředník stavebního úřadu při kolaudaci. Podzemní jímky jsou navíc nejlepším způsobem, jak uchovávat srážkovou vodu v dobré kvalitě i po delší dobu. Navíc nemusíme tuto vodu při jejím větším objemu využívat jen v zahradě. Můžeme jí splachovat záchod, umývat automobil, využijeme ji i při praní. Neobsahuje minerály, je proto měkká a nezpůsobuje vodní kámen. A samozřejmě právě dešťovou vodu nejsnáze přijímají veškeré rostliny. V nadzemní nádrži je pak navíc pěkně ohřátá a pro zálivku zcela ideální. Často lidé přistupují k přečerpávání této vody z podzemní jímky do nadzemních nádrží (obvykle na 1000 litrů vody), aby se voda ohřála. Nakonec se to samé dělá i s vodou studniční. Přímá zálivka z podzemní jímky, kde je voda chladná, je pak možná v časných ranních hodinách, kdy nezpůsobí teplotní šok.Jímku si můžeme pořídit samonosnou, která se hodí do stabilního terénu. Pokud však podloží a terén stabilní nejsou a navíc je v lokalitě i dosti vysoká hladina podzemní vody, je lepší investovat do jímky určené k obetonování. Nejodolnější jsou pak jímky dvouplášťové, které snesou opravdu vysoké zatížení. Ideální jsou do půdy písčité a nebo naopak jílovité, stejně jako pro případ podzemní vody v místě instalace.Tip: Pročtěte si také další možnosti, jak zachytávat dešťovou vodu. Automatické zavlažovací systémy dovedou vodu značně ušetřit. Záleží na nastavení závlahového cyklu a promyšlené instalaci. Ideální je pak takzvaná kapková závlaha, která rozvádí vodu přímo k jednotlivým rostlinám. Zálivku je navíc možné nastavit třeba i na noc, stejně jako se vypne v případě deště pomocí čidel.