Praha usazená na Vltavě i Budapešť, metropole na Dunaji, sdílí mnoho společných rysů. Z hlediska charakteru zástavby například výrazné množství „měšťanských“ domů z 18. a 19. století. Jež byly kdysi známkou společenského postavení a movitosti svých majitelů, ale do současnosti se svým konceptem využívání prostoru silně přežily. A většina takových se dočkala mnohdy stavebně surového rozdělení na menší bytové jednotky. Které, protože funkčně vycházely z většího celku (vybaveného vysokými stropy, velkými okny do ulice, klenbou) jen zřídkakdy odpovídali nárokům na slušné bydlení (a vytápění, izolaci). Byť mají nesporný potenciál, jejich rekonstrukce často představuje nemalou výzvu architektům. Fragmentům totiž musí v projektu navrátit smysluplnost a vlastní určení, což si žádá cit i fantazii. A práce maďarských architektů je v tomhle velkou inspirací. Z nehezkého, stísněného a chaotického bytu o rozloze 60 metrů čtverečních vytvořili působivý a osobitý apartmán. Bydlení, za které se současný majitel rozhodně nemusí stydět. Prvotním záměrem autorů projektu přitom bylo „uvolnění“ nastavených prostorových vztahů. K nim sice přispěla demolice některých součástí, ale prováděná s ohledem na původní charakter místa. Dělicí stěny byly zbořeny, a dvě velké místnosti bytu, dříve oddělené, byly sloučeny dohromady. Stopa staré příčky byla zachována, jako estetický prvek, vykreslující vizuální nepevnou hranici. Plán bytu byl dále poupraven během demoliční fáze, aby došlo k zakonzervování dalších detailů. Například oblouku v koupelně. Zobrazení surových cihel prý zdůrazňuje vztah mezi starými a novými částmi. V případě velkého výklenku označuje cihlová čára vlevo na místě staré zdi dynamiku designu a historickou strukturu. Důležitým „vodícím“ prvkem je kuchyňská linka, která je protažena do stran, a pokračuje za zelenou stěnou rostlin, výklenkem, až na úroveň vyvýšené vany v odloučené koupelně. A pak ještě dále, až k šatně. Tento vložený prvek vytváří kontinuitu, souřadnost a příslušnost v bytě, kde se porůznu prolínají staletí a modernost. Povrch kuchyňské linky je totožný s březovou překližkou vyvýšené „galerie“, která vsunuta do hluchého prostoru a fixována dřevěnou podpěrou. Apartmán tím získal i rozměr přístupné výšky, když si hovíte na posteli anebo sledujete televizi. Pod galerií se nachází „pracovna“ s malou knihovnou. Moderní prvky: polootevřené stěny s prolukami, garantují prostup denního světla i do od oken vzdálených koutů, aniž by narušovaly soudržnost. Oceníte to ve vstupní hale/předsíni, která skutečně prve působila dojmem tmavé komory. Vyloženě hravou hříčkou je „požární“ tyč z galerie ložnice. Ale nebojte, do postele se můžete dostat i po žebříku. Architekti velmi selektivně probrali a eliminovali prvky, u nichž „nebyla naděje na záchranu“, ale vynaložili nemalé množství energie na zachování a renovaci zbylých. Třeba parketami, které k měšťanským domům prostě patří, a svými kvalitami dorovnávají moderní podlahoviny. Apartmán se také může pochlubit ohromnými okny (v kompletně restaurovaných rámech, se zateplenými skly), kterým je předsazeno okno vnější, do ulice. Bydlení tudy o teplo skutečně nepřichází. Tam, kde by si úprava proluk dveří vyžádala radikální vybourání a tvorbu nových překladů se projektanti rozhodli raději osadit tvarovou repliku původních. Na tuto „starou“ linku pak navazují jednotlivé kousky designového nábytku, z nějž 21. století vyloženě čiší. Tento rekonstruovaný apartmán si ponechává kvality bydlení v centru města: dobrou obslužnost i dopravní dostupnost; odrušuje neduhy letitých bytů v měšťanských domech (vytápění, nedostatečná izolace, šero a vlhko) a dodává starému nové kvality. Kompletní dílo ale působí velmi přirozeným a nenuceným dojmem. V Budapešti ukázali, že umí.Materiály: Studio NomadFoto-kredit: Studio Nomad
