Žádný záhonek není nekonečný, a proto se často snažíme natlačit na jeho limitovanou plochu pokud možno všechno. Nemá přeci cenu, nechávat si v sáčku pár posledních semínek, že? Nebo má? Když totiž budeme vysazovat příliš nahusto, spláčeme nad výdělkem. Průvodní informace o tom, v jakém odstupu preferují rostliny svůj růst, jaký mají spon, je pro pěstitelský úspěch zásadní. Důvod, proč si například cukety říkají o 60x120 centimetrů místa, je vzhledem k charakteru dospělé rostliny a jejího rozrůstání zřejmý. Pokud jich na omezenou plochu záhonku natlačíme víc, neprospějeme jim. Naopak. Vysazené rostliny začnou brzy svádět válku mezi sebou: přetlačovat se o místo, zdroje, světlo, živiny. A na nějaké plození chutné úrody jim nevybude čas. Patřičný rozestup je poplatný všem hospodářským plodinám, a musíte jej dodržet. Jinak se budou rostliny vzájemně utiskovat. Mrkev nebo ředkvička může jít do země „nahusto“, ale nesmíte pak zapomenout na radikální probírku protrháním. Tím, že vytvoříte nahuštěnou jednodruhovou plochu, navíc usnadňujete práci škůdcům, a přivoláváte nejrůznější plísně, choroby. Každá rostlina potřebuje to své, a místo pro život k tomu prostě patří. Údaj o optimálním sponu rostlin není jen orientační, myslete na to. Trochu odlišná situace panuje u trvalek, které jako solitéry nevyniknou (a osamocené budou zápolit s plevely o něco hůř). Ty naopak můžete nahloučit do skupinek, v nichž se budou navzájem krýt. Však ono něco v té zemi vyroste, ne? A kdyby se tomu náhodou nedařilo, přidáme trochu hnojiva! S takovým přístupem ale můžete úspěšně pěstovat jen plevel. Každá rostlina si totiž předem jasně říká o konkrétní půdní podmínky. Jak po stránce živin, tak i složení substrátu, jeho kyprosti, vlhkosti nebo třeba kyselosti (pH). Dohromady o těchto kritériích můžeme hovořit jako o podmínkách stanoviště. A tady si každý druh rád prosadí svou. Rostliny kyselých půd budou v zásadité zemi skomírat, na zálivku náročné a žíznivé budou trpět na prosluněné vyschlé hroudě, slunce zase spálí ty stínomilné. Někomu nesedí půdy písčité, jiný zase úpí v těžkých jílovitých. Není to žádná věda, jen je třeba zasadit rostliny tam, kam patří. Snaha pěstovat rostliny, okrasné i hospodářské, v neoptimálních podmínkách je podobná, jako snažit se držet rybičku na suchu, mimo akvárium. Dokáže to, ale za cenu vlastního úhynu. Při plánování optimální výsadby se vyplatí pracovat s trochou představivosti. Protože tam, kam v březnu ještě dopadá slunce, může už na konci května být zástin plně rozkošatělých stromů. Neoptimální podmínky pak nedoženete ani tunami hnojiva, protože rostliny už jsou stejně oslabené a ztrácejí svou přirozenou vitalitu. Trvalky potřebují půdu propustnou, aby je neutopil déšť. Bylinky preferují výsluní a spíše písčitou půdu, okurky ocení půdu humózní. Kdy je ten nejlepší čas na vysetí semen, nebo přesazování sazeniček do volné země? Rostliny o tom mají velmi jasnou představu, my také. Něco jiného si ale myslí kalendář a předpověď počasí, takže nám jen málokdy skutečně přeje štěstí. Dlouho otálet se ale nevyplácí: klíčení, růst i zrání plodů si žádá svůj čas, a kdo příliš dlouho čeká, nedočká se. Váhavý lovec je hladový lovec, a u zahradníků je to podobné. U předpěstovaných sazeniček navíc narazíme na „práh možností“, daný rozměry pěstební nádoby. V určitý moment by chtěla rostlina pokračovat dál v růstu, ale nejde to. Blokuje se její vývoj, ztrácí energii.Přesazovat do země tedy musíte ne vždy, když se vám to hodí, ale prostě včas. Ani příliš malé, ani velké. Když vám nepřeje počasí u choulostivých paprik nebo rajčat, můžete to „zachránit“ třeba s pomocí netkané fólie nebo výsadbou do slámového mulče. Otálet se ale nedá věčně. Sazeničky se navíc po přesazení na chvilku „zastaví“ v růstu (tedy spíše jen v tom nadzemním, hlavní práci odvádí nejprve kořeny). A samozřejmě počítejte s tím, že se z „domácí“ nestane „venkovní“ přes noc. Sazeničky je třeba aklimatizovat, otužit. K našim pěstěncům si obvykle vytvoříme těsnější vztah. Nechceme jim ubližovat, přejeme jim prosperitu. Proto se bojíme proti nim nastoupit se zahradnickými nůžkami, což je chyba. Při přesazování rostlin (hlavně křovin a dřevin z kontejnerů nebo balů) je třeba rozvolnit jejich kořenový systém. Aby měly potřebu nasadit v nových podmínkách další kořeny a začít opravdu růst, ne se tísnit na jednom omezeném místě. Urychlíte tím jejich úspěšné zabydlení. A jako u každého chirurgického zákroku platí, že čistota střihu/řezu je zásadní pro zhojení a další zdraví rostliny.Podobně je třeba nakopnout k růstu i okrasné rostliny (u trvalek to zvládnete snadno, prostě nebuďte příliš jemnocitní). Případně zregulovat první (před)časné květy zeleniny. Potřebujeme, aby ještě investovaly energii do růstu, a vydaly pak o to větší úrodu. Ne aby nás odbyly jedním kvítkem a jedním plodem. Stejné je to u okurek a jejich ne-pravých, ne-hlavních výhonů. I když je máme rádi, při výsadbě a po ní je musíme dál vést a směřovat v růstu, byť je to někdy dost radikální. Zásah do kořenů není zlo, ale cesta ke stabilizaci rostliny v novém prostředí. Nesázet tak namělko, aby nám rostlinky po zahradě nerozfoukal první vítr, nebo nesázet semínka natolik hluboko, že letos na povrch už neprorazí. Dává to smysl, ale právě ta hranice přiměřenosti nám dělá problémy. U výsevu je lepší přidržet se instrukcí: jde o centimetry, protože schopnost klíčků vytáhnout se vzhůru je opravdu omezená. Při výsevu na plochu můžeme ochránit semena s pomocí vyvýšené fólie nebo přetažením tkaniny (a dáváme si pozor, abychom je první zálivkou nevyplavili). A u sazeniček? Poslední, nejspodnější listy, by se nikdy neměly dotýkat země. I u jahodníku držíme růžici listů lehce nad terénem, a zasazujeme jen po krček, srdíčko svazku. Rajčata a papriky mohou jít do země hlouběji, pokud to umožňuje jejich stonek. Obvykle se sází „na šikmo“. Věděli jste, že golfová jamka je normovaná na poloměr 108 milimetrů a hloubku nejméně 10 centimetrů? S jamkami pro výsadbu na zahradě to ale tak snadné a parametrizované není. Musí totiž odpovídat konkrétní rostlině. Platí, že parametry vyhloubeného ďolíku by měly odpovídat plné šířce a délce kořenů. Tak, aby se po přesazení kořeny nemusely tísnit. Sazenice stromů, které jsme vydobyly z balu, zase nesadíme hlouběji, než byla hrana balu. Za pár dní po vysazení se vyplatí rostliny zkontrolovat, jestli nám z půdy příliš neutíkají. Je možné je i citlivě „dotlačit“.U všech vyhloubených jamek pro přesazování pozor na teplotní šok: nechte je po vykopání prohřát sluncem. Tam, kde je to zapotřebí, je vhodné je nejprve prolít vodou, aby kořínky nešly do suchého. Některé trvalky si zase říkají o to, abyste jim podloží jamky vylepšily nějakou drenáží. Hrubšího štěrku, chemicky neutrálního dřevěného uhlí. A co je důležité, kořínky všech vysazených rostlin se nesmí ocitnout „ve vzduchu“, tedy nedobře zahrnuté. I proto je třeba je správně usadit a hlínu lehce udusat. Pěchování nenechá nesesednuté hlíně prostor.
