Myši se pouští do zkrmování našich naskladněných zásob, prohání se spížemi a lekají nás, ruší nás svým pištěním během „hnízdění“, znehodnocují izolace v domech. A zanechávají za sebou drobný trus i vše-znehodnocující zápach své moči, přičemž obé je zdrojem choroboplodných zárodků. Pokud vám myši vadí jen drobně, s potkany získává konflikt nové rozměry. Jsou totiž skoro nezničitelní, poměrně dost inteligentní, množí se děsivým tempem, dorůstají hmotnosti malých králíků, a čím víc jich je, tím méně se vás bojí. Navíc jsou od trochu menších krys skutečně špinavým zvířetem, nehynoucím zdrojem nemocí. Újma na psychice i zdraví, škody na nemovitém majetku a další rizika spojená s výskytem hlodavců, si pochopitelně žádají radikální řešení. Myši, krysy i potkani se ale s lidmi sžívají už opravdu dlouho, takže před každou ofenzivou mají značný náskok. Teplá zima jim prospívá, a na tempu, jakým se množí, je to opravdu znát. Takže – co s nimi? První radou, která nepotěší, je nabádání k prevenci. Nejlepší je totiž problémy s hlodavci vůbec nemít. Snadné to není. Pokud chováte menší hospodářská zvířata, například slepice a králíky, budou se k jejich prostřenému krmení stahovat i hlodavci. Chov růžovolícího prasátka je pak s výskytem potkanů skoro nerozlučně spjat. Stejně jako, když máte vícero kompostů nebo hnojiště. Moc se jim totiž takové „teplé domečky“ líbí. Podstatné je, že když už teoreticky riziko hlodavčí invaze zvenčí hrozí, musíte se chovat tak, jako kdyby k ní už došlo. Co to obnáší? Nenechávat volně ležet zbytky potravy (ani krmení). Pojistit si uzavření domácnosti, tak, aby do sklepů nebo na půdu nemohli hlodavci vlézt. Zatmelit a zapevnit všechny nadbytečné škvíry (pomůže polyuretanová pěna nebo beton). Věci mimo vlastní obytnou část domácnosti mít zajištěné tak, aby se k nim žádní nemohli hlodavci dostat. Platí to pro spíž a suterén, ale i třeba staré knihy nebo obnošené šatstvo naskladněné v podkroví. A není vůbec špatný nápad si pořídit jednu nebo dvě venkovní kočky, třeba z útulku. I když toho moc neuloví, budou sloužit jako přirozený odpuzovač hlodavců. A dál? Po prevenci se hodí přejít do útoku, a provést deratizaci. Odborníci rozlišují tzv. jednorázovou –(ohniskovou, bodovou) deratizaci (například zbavit sklep myší), preventivní deratizaci (když máme hospodářská zvířata, klademe nástrahy proti hlodavcům automaticky) a celoplošnou (necháme na profesionálech vyhubit všechny potkany v kanalizaci města). Při jednorázové likvidaci ohniska hlodavců v domácnosti jsou obvyklé dvě varianty provedení. Mechanická (nejrůznější sklopné a pérové pasti) a chemická (otrávené nástrahy a návnady). Háček je v tom, že první většinou nefunguje moc dobře, a druhá může za jiných okolností fungovat až tragicky dobře. Když začneme u mechanických pastí a myší: příhodný okamžik pro jejich použití je tehdy, když myši ještě nejsou úplně fatálně přemnožené. Jak to poznat? Vidět „bobečky“ nebo jednu myš znamená, že myší nejspíš bude víc. Vidět neklamné známky stavby hnízda (roztrhané noviny, knížky, chuchvalce z oblečení) znamená, že už jich pravděpodobně máte početnou rodinu. A vidět víc myší pohromadě znamená, že už je hlodavčí invaze dávno v plném proudu. Nikdy přitom neklademe „na jednu myš jednu past“, ale raději třeba 5 až 10 pastí na jednu myš. Zvyšujeme tím své šance. Důležitá je i pestrost návnady (a ne, tučný sýr myši moc opravdu neláká, zkuste spíš špek nebo paštiku), a její správné upevnění. A hlavně umístění. Myši totiž nejsou (díky bohu) zrovna velké cestovatelky, takže se od svého „teritoria“ moc nevzdalují. Pasti se vyplatí klást podél stěn, pod nohy nábytku, stoly a skříně. Tam, kam se schovává a kudy běží. Jejich cestičky za potravou se totiž moc často nemění. Úspěšnost lovu se pak pohybuje někde mezi 20-30 %, což není sice žádná sláva, ale s hromadou pastí se dá v již znepřístupněném prostoru (bez dalších děr, kterými by přicházely nové myši) hlodavčí příval zastavit. Jen pár drobností pro úspěšné lovce. Myš, zabitá sklopnou pastí, je učiněným rejdištěm parazitů, kteří se snaží opustit „potápějící se loď“ chladnoucího těla. A s tou největší radostí přesednou na vás. Proto je při odstraňování tělíček myší třeba myslet na bezpečnost a hygienu. A další maličkost? Nic proti živochytným pastem, nejrůznějším lapacím staničkám a drátěným kuželům, ale tím, že lapenou myš domácí vypustíte venku, ji buď a) stejně odsuzujete k smrti b) zaděláváte na problém někomu jinému (nebo znovu sobě). Ve válce s hlodavci se prostě nehraje na zajatce, a stejně jako nenecháte ve vlastním zájmu přežít blechu nebo komára, nenecháte naživu ani myš. Jinak se problému nezbavíte. Pastičky, které mají slušný potenciál zvrátit myší vpád do vašeho domova, však silně selhávají u potkanů. Z malých myší pastí si nic nedělají. A ty opravdu velké, určené pro ně? Ty vám sice dokáží přerazit prst, ale potkani se jim vyhýbají. S velkými mechanickými pastmi tedy u potkanů nedosáhnete úspěšnosti vyšší než 10 %, a dlouhodobě pak jejich „efekt“ úplně vymizí. Jsou totiž moc chytří. Takže s potkany na dohled můžete na mechanické pasti směle rezignovat, a vydat se chemickou cestou. Která samozřejmě není úplně bez rizik. Otrávené návnady totiž hubí neselektivně všechny, kteří s nimi přijdou do kontaktu. A to klidně může být váš pes nebo děti.Na jaké jedy se dá narazit? To je nesnadné říct. Literárně provařená ingredience travičů, strychnin, je v jedech na krysy zakázán už dekády, ale přitom ze zápletek detektivek pořád ještě nevyčpěl. Podobně pak u nás s rokem 2018 nařízením Evropské komise vymizela řada „tradičních“ jedů na potkany, alespoň ty, které byly volně k prodeji (aniž byste museli mít autorizovanou deratizační firmu). A u řady dalších došlo ke snížení koncentrace účinné látky a omezení dostupné gramáže. Nedá se ale očekávat, že by se tyto jedy z našich domácích zásob zničehonic ztratily. Takže se můžeme méně či více dobrovolně všichni setkat s fosfidy zinku, deriváty kumarimu a warfarinu, a dalšími antikoagulačními rodenticidy. Ani jeden z těchto přípravků nezabíjí potkany příjemně nebo milosrdně (udušení, selhání srdce, selhání jater/ledvin, vnitřní krvácení, smrt vyčerpáním). Pro měkkosrdcatost tu ale není místo. S hlodavci nevedeme debatu, ale lítý boj. Ve kterém mají potkani od počátku iniciativu. Dokáží totiž vypozorovat, po jaké chuťovce jejich druh bídně zašel (mají také své „ochutnavače“) a rychle účinkujícím otráveným návnadám se proto vyhýbají. Jedy s pomalým nástupem, hubící hlodavce nemile týravějším způsobem, už tenhle kontrolní mechanismus dokáží obejít. Počítejte ale s tím, že po jejich použití budete (přibližně za 10-14 dní od aplikace) potkávat omámené potkany před finišem, a nejednou bude třeba je i dobít. Při výběru konkrétní návnady (většinou dnes do parafinu zalitých bločků, sáčků) je dobré věnovat pozornost podmínkám, za jakých chceme aplikaci provádět. Zajímat by nás měla možnost vnitřního/vnějšího použití, odolnost vůči vlhku a plísním, předpokládaný počet nástrah (jedna levná a přitom účinná na infestaci nemusí stačit) a frekvence jejich doplňování, možná rezistence hlodavců. Z uživatelského hlediska platí, že pravdu má etiketa konkrétního výrobku. Může se nám totiž zdát, že efekt hubení není tak rychlý, jak bychom si představovali. Ale to by nás nemělo svádět k pokládání dalších a dalších návnad. Spíš bychom se měli postarat o to, aby jinde k snědku nic jiného potkani nenašli. A jak klást takové otrávené nástrahy? Vždy jen v místě k tomu určeném (tedy ne volně ložené v přírodě), a výhradně tam, kde si na nástraze nemůže pochutnat nikdo jiný, než náš škůdce. Kontrola je vítaná, ale v rozumném časovém horizontu (potkany může varovat náš pach). S návnadami přitom nikdy nemanipulujeme ručně, bez ochranných pomůcek. To ostatně platí i pro manipulaci se zdechlinami (naberte je radši lopatou), které je třeba průběžně odstraňovat, aby jejich přítomnost nevarovala další hlodavce (anebo na nich nehodovala domácí zvířata). Otrávené nástrahy v domácnostech se už prakticky nekladou volně nebo posypem, ale do deratizačních staniček (boxů, kde se v ten správný moment setká jedovatá návnada a potkan, ale nikdo jiný).Tam, kde hrozí i minimální možnost vstupu necílového zvířete nebo člověka, je třeba bezpečnost posílit (a třeba doplnit výstražné informativní značení). Opatrnost je nezbytnost, protože na rozdíl od ne zrovna dokonalých pastiček na myši mohou fungovat jedy až moc dobře, a nejen na potkany.