Pěstování bonsají není vůbec jednoduché a vyžaduje trpělivost, ty nejlepší kousky nám porostou dlouhé roky a desetiletí, než dosáhneme požadovaného výsledku. Pro mnohé je však právě toto snažení velkou výzvou. A k těm jednodušším, méně náročným rostlinným druhům, patří právě sukulenty, jelikož v jejich případě platí, že čím méně mají péče tím lépe. Na některé dokonce můžeme dlouhou dobu úplně zapomenout a nic se nestane. Sukulentní bonsaje jsou vlastně vhodné pro začátečníky a méně trpělivé jedince. Oproti jiným rostlinným druhům navíc obvykle rostou rychleji (pěkné bonsaje dosáhneme již za několik let). Oproti bonsajím z dřevin má pěstování sukulentních rostlin řadu výhod. Minimální péče, rychlý růst, dostatečná síla kmínku, pestrá paleta druhů, nenáročnost na zálivku i hnojení a nakonec i velmi snadné množení. Sukulentní rostliny pořádně zalijeme a poté necháme substrát důkladně vyschnout, dokonce může zůstat delší dobu zcela suchý. Zásobní vodu si sukulenty drží v sobě, k čemuž jsou přizpůsobeny. Sukulenty vyloženě nesnášejí přemokření, kdy jim začnou uhnívat kořeny. Hnojení sukulentů se pak dokonce nedoporučuje vůbec, mají geneticky zakódovánu schopnost si vystačit s málem. I ve své domovině rostou z chudé půdy, často písčité či kamenité a velmi propustné, takže i když občas zaprší, voda je rázem pryč. Čím se sukulentní bonsaje zásadně liší od těch z dřevin, je též způsob tvarování. Jsou totiž až příliš křehké na to, abychom je mohli tvarovat pomocí drátu, jejich růst proto ovlivňujeme zásadně a jen řezem (zaštipováním) a také odstraňujeme přebytečné výhony rostoucí z kmínků. Ovšem například na silném kmínku tlustice (Crassula) lze tvarování drátem vyzkoušet. Další podmínkou je pro sukulenty dostatek světla a v zimě chladnější stanoviště, v létě pak můžeme rostliny letnit, nejlépe však kryté shora, případné prudký déšť a nebo dokonce kroupy by naši snahu mohly zmařit. Sukulenty se jinak snadno množí řízkováním, z mateřské rostliny často získáme i mnoho řízků, protože lze za řízek často považovat i jen jeden jediný list. Je však třeba nechat každý řízek zaschnout alespoň několik hodin a až po zaschnutí jej zapíchneme do vhodného substrátu. V případě sukulentů není dokonce ani potřebný růstový stimulátor. A například u zmíněných tlustic lze jako řízek použít jakoukoli část rostliny a dokonce i téměř neomezené tloušťky. Z tlustic se pro účely pěstování bonsají nejvíce osvědčily Crassula ovata, Crassula portulacea, Crassula portulacea mini, Crassula obliqua variegata, Portulacaria afra a Portulacaria afra variegata. Portulacaria afra se svým vzhledem podobá druhu Crassula ovata a její předností je, že i starší jedinci tvoří malé lístky. Velmi atraktivní je též madagaskarská Operculicarya decarey a jiné druhy rodu a dále rod březule (Bursera), u jehož jedinců se již v raném věku odlupuje borka (kůra) a vzniká tak dojem letitých jedinců. Zvláštního efektu pak u některých druhů dosáhneme, pokud povytáhneme nad povrch substrátu kořenový systém. Rostliny opět vyhlížejí jako letití matadoři. Můžeme to provádět například u sukulentů z rodů Adenium, Brachychiton, Trichodiadema, ale i jiných. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na vhodné nádoby, jelikož ty jsou též alfou a omegou bonsajistů. Ideálně z kvalitní pálené keramiky a s glazurou, která přečká vysoké teploty a dokonce i mírný mraz.