Přesné datum, tedy rozmezí dat pro období vegetačního klidu dřevin není právními předpisy stanoveno a ani je stanovit nelze. Vyhláška pouze říká, že jde o období přirozeného útlumu fyziologických a ekologických funkcí dřevin. V praxi se pak povoluje kácení dřevin nejčastěji od 1. listopadu do 31. března. Může se ale stát, že se na webu ministerstva životního prostředí objeví na jaře například informace, že razantní nástup letošních rekordně teplých dní tuto obligátní dobu zkrátil. Že se stromy prokazatelně chystají na nové olistění a rozkvět a ptáci již začínají hnízdit. Doporučuje proto obcím, správcům komunikací a vůbec všem, kteří mají v plánu kácení dřevin, aby tento fakt vzali na vědomí. Nám však nyní nejde o kácení, nýbrž o výsadbu. A právě prodej prostokořenných sazenic ovocných dřevin začal 1. listopadu. Je nyní již jen na nás vybrat vhodné druhy dřevin, jejich odrůdy a též jejich budoucí požadovaný vzrůst a tvar. V zahradnictvích a ovocnářských školkách se to nyní jen hemží pojmy jako špičák, zákrsek, čtvrtkmen, polokmen a vysokokmen. Cílem přitom je vybrat vhodné ovocné dřeviny, které budou plodit chutné a zdravé ovoce při minimální možné péči a zároveň budou jako bonus zahradu i zdobit. Třeba krásně ostříhané a později i bohatě rozkvetlé jabloně jsou na jaře doslova pastvou pro oči. A pro hmyz jsou pak pastvou skutečnou. Prostokořenné ovocné stromky a keře si nyní zakoupíme jak v zahradnictvích, tak ve školkách. A každý odborník vám řekne, že právě prostokořenné naroubované sazeničky jsou nejlepší. Lze si ale koupit i kontejnerované. A ty dokonce po celý rok, respektive od jara do podzimu, v zimě jejich výsadba smysl opravdu nemá. Kontejnerované ovocné dřeviny bývají obvykle levnější, jsou však také choulostivější na přepravu i samotnou výsadbu (jejich kořeny nesmí být do výsadby vystaveny slunci a větru). Prostokořenné jednoznačně vedou, i když je nejlepší je také vysazovat krátce po zakoupení. Předností sazenic kontejnerovaných je snazší ujímání, při nevhodně založené výsadbové jámě se ale může stát, že se kořeny delší dobu nebudou chtít rozrůstat dál. K tomu dojde v případě, že výsadbovou jámu vystelete například pouze výživným kompostem. S výživnějším materiálem je prostě třeba původní zeminu smísit, nikoli ji nahrazovat. Tento problém ale mají i sazenice prostokořenné. Právě podzim je pro výsadbu naprosté většiny ovocných dřevin nejvhodnější, jednoznačně vede nad jarem. Výjimku představují především choulostivé broskvoně, meruňky a mandloně, které sázíme raději až na jaře, jelikož právě ve školkách se o ně v zimě postarají nejlépe. Vraťme se nyní k typům vzrůstu dřevin. Vysokokmeny se stanou dominantou zahrady, kromě ovoce poskytnou i stín, jsou nenáročné a dlouhověké. Kmen mohou mít vysoký 160 až 190 cm a musíme je vysazovat 4 až 10 metrů od sebe (v závislosti na druhu dřeviny, nejširší korunu mají jabloně, hrušně a ořešáky). Přímým opakem vysokokmenů jsou zakrslé ovocné stromky, které můžeme vysadit i na malý dvorek. První sklizně se od nich dočkáme brzy po výsadbě a sklízet plody můžeme přímo ze země, bohatou úrodu však od jednotlivých zákrsků nemůžeme čekat a také život těchto dřevin je o poznání kratší. Kvůli kratším kořenům jsou méně odolné vůči suchu a náročnější na výživu i řez. Kompromisním řešením jsou čtvrtkmeny, jejichž kmen je vysoký do jednoho metru, případně polokmeny s kmenem vysokým do 1,5 metru. Růst stromku je také závislý na podnoži, na kterou byla konkrétní odrůda roubována. Pro menší zahrady a jiné pozemky jsou pak vhodné vděčné ovocné keře, tedy keře, od kterých očekáváme sklizně drobného ovoce. Rybízy (červený, bílý a černý), maliny, ostružiny, angrešty a různí kříženci základních druhů ovocných keřů jsou nenáročné dřeviny, sladkých plodů se však v jejich případě dočkáme pouze na slunných stanovištích. Červený a bílý rybíz vyžadují dostatek vláhy, černý rybíz především propustnou půdu a teplo. Byť jsou právě rybízy částečně samosprašné, je ideální jejich výsadba ve skupinkách nejméně vždy po dvou jedincích stejné odrůdy a ve vzdálenosti cca 1,5 metru od sebe. Aby nám lépe zakořenily, vysazujeme sazenice rybízů o cca 10 cm hlouběji, než rostly ve školce, případně v kontejneru (nádobě). Velmi efektní jsou pak stromkové rybízy a angrešty, mají ale kratší životnost než formy keřové. A například angrešty nejlépe plodí ve výživné půdě s dostatkem vody. Při pořizování sazenic ovocných keřů vám zajisté ochotně poradí zahradník či ovocnář, který je vypiplal. Ostatně nejde zdaleka jen o byznys, ale především o vášeň a lásku k rostlinám, přírodě. Popište mu budoucí stanoviště, nakolik je slunné, kolik máte místa, ochotně vám poradí. Vysoký okrasný efekt pak do zahrad přinesou okrasné ovocné dřeviny, které plodí drobné, ale výjimečně zdravé ovoce. Ano, i plody například okrasných jabloní a hrušní jsou jedlé a velmi chutné a zdravé. Přesto ale obvykle převyšuje jejich funkce okrasné, a to jak v době kvetení, tak v podobě plodů, které na dřevinách vydrží poměrně dlouho. Navíc si lze vysadit i druhy, které jiné než drobné ovoce ani neplodí, například rakytníky, jeřáb včetně jeřábu sladkoplodého, aronie, muchovník, mišpule, hloh, dřín, dužnoplodé růže a jiné. Při výběru jednotlivých druhů a odrůd již musíme počítat s jejich rozmístěním. Počítat přitom musíme i s konečným vzrůstem a velikostí koruny. Stromy a keře by si v budoucnu nikdy neměly konkurovat. Při výsadbě je také třeba brát ohled i na podzemní sítě (sázíme nejméně 2 m od vedení elektřiny a vody) a také na kořeny stávajících dřevin. A pozor, většina ovocných dřevin je samosprašných (dřevina sama spolehlivě opylí své květy), ovšem druhy a odrůdy cizosprašné vždy vyžadují opylovače, jedna sazenice proto rozhodně nestačí. Zkušený zahradník a ovocnář nás však na tuto případnou svízel upozorní. Prostokořenné sazenice před výsadbou namočíme na několik hodin do vody, obzvláště pak v případě, že cestovaly déle. Suché a viditelně poškozené části kořínků před máčením lehce zastřihneme. Pokud pořizujeme sazenice kontejnerované, kořeny balu v květináči zdola lehce uvolníme, zvláště v případě, že se v nádobě již tísnily. Poté kořenový bal pořádně prolijeme vodou, případně necháme ve vodě i s květináčem stát. Před výsadbou samozřejmě vyjmeme kořenový bal z nádoby. Je třeba připravit dostatečně prostornou jámu pro každou sazenici. Musí být tak velká, abychom v ní mohli kořeny volně rozprostřít a neohýbaly se nám zpět. Vždy je lepší větší jáma než menší. Okolo kořenů i pod nimi by měl zbýt prostor široký alespoň 15 cm. Stromky a keře obvykle vysazujeme tak hluboko, jak hluboko rostly ve školce. Výjimku představují např. rybízy, které vysazujeme o cca až 10 cm hlouběji. Místo štěpování by u ostatních ovocných dřevin mělo zůstat nad povrchem půdy, jinak strom takzvaně zpravokoření, čili pustí kořeny z naroubované části. A to opravdu nechceme. Ztratil by tak výhody podnože a celého procesu štěpování. Výšku ve středu jámy nám při výsadbě upřesní kůl či lať vodorovně položené přes okraje jámy. Splést se tak nemůžeme. Nyní, když je již jáma připravena a sazenice se máčí, je třeba připravit substrát k zasypání jámy. Ideální je směs kompostu s půdou, kterou jsme vykopali, v poměru 1:1. Nikdy nesmíme použít pouze kompost, kořeny sazenic by totiž otálely se svým šířením mimo výsadbovou jámu a to by negativně ovlivnilo růst dřeviny. Ne nadarmo se říká, že co je nad zemí, je i pod zemí. Nikdy také nepoužíváme čerstvý hnůj, ani ten zkompostovaný. Nesmí se dotýkat přímo kořenů. Bezpečným zdrojem živin je naopak hnůj fermentovaný ve formě peletek, případně rohovina. Z minerálních hnojiv má smysl použít pouze hnojiva doplňující do půdy často chybějící fosfor. Musíme však dát dobrý pozor na správné dávkování. Před výsadbou zapustíme do jámy kůl, ke kterému sazenici pevně přivážeme. Kůl zabrání kývání sazenice, které by ztížilo zakořeňování. Později úvaz postupně uvolňujeme, aby do kmínku nezarostl. Výsadbovou jámu začneme zasypávat připraveným materiálem tak, že nejprve rozhodíme pár lopat substrátu a stromkem poté jemně zatřeseme. Takto pomalu postupujeme a v době, kdy již máme zasypánu na výšku přibližně polovinu výsadbové jámy, začneme půdu průběžně přišlapávat. Zemina musí ke kořenům dokonale přilnout. Nejsou žádoucí žádné vzduchové kapsy. Pokud je jáma zčásti zaplněna, důkladně ji prolijeme vodou, i to zlepší přilnavost půdy ke kořenům. Další důkladnou zálivku pak provedeme až po dokončení výsadby. Voda by se měla postupně vsáknout, pokud se nechce vsakovat, nemáme dostatečně propustné podloží. Těžkou jílovitou půdu je proto dobré vylehčit štěrkem jemné frakce, případně hrubším pískem. Opadavé dřeviny další zálivku již vyžadovat nebudou, pokud v zimě nenastane výjimečné sucho. Pokud nemáme pozemek dostatečně ochráněn oplocením před pronikáním divoké zvěře, je třeba mladé stromky ochránit před okusem zvěří. Použít lze speciální pletivo, perforované prstence z umělé hmoty, případně ochranu z latěk.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, mzp.cz, wikipedia.org, ireceptar.cz