Rod octomilka (Drosophila) představuje dvoukřídlý hmyz, který řadíme do čeledi octomilkovití (Drosophilidae). Tento rod zahrnuje cca 1500 druhů, které se liší svým vzhledem, chováním i způsobem rozmnožování. Zajímavostí je, že například druh octomilka obecná (Drosophila melanogaster) je často využíván při genetických výzkumech a dokonce je řazen ke klíčovým modelovým organismům vývojové biologie. Lidově se octomilkám též říká banánová, vinná, octová a nebo ovocná muška. Z toho lze usoudit, že je jejich výskyt charakteristický na přezrálém a hnijícím ovoci. Latinský výraz Drosophila přitom znamená „milující rosu“ a pochází z řečtiny (latinský přepis řeckých slov drósos - rosa a phílos - milovat). Konkrétně lidový výraz banánová muška je pak často synonymem octomilky obecné. Tento titěrný hmyz je zbarven do barev žluté a načervenalé až černé, má červené oči a mnohé z druhů octomilek se pyšní zřetelným vzorem na křídlech. Zásadním určujícím znakem celé čeledi je ochmýřená stopka (arista), která spojuje ježatou hlavičku octomilek a hruď (thorax) s žilkováním (nervaturou) křídel. Pokud bychom však chtěli vidět detaily octomilek, bude třeba pořádné zvětšení, jelikož jsou velké pouze 2 až 4 milimetry. Ovšem obzvláště havajské druhy octomilek mohou být i větší jak moucha domácí. A skutečně většina z cca 1500 druhů octomilek žije v tropických oblastech, od pouští až po tropické deštné lesy, v močálech i vysoko v horách. Octomilky si ale po celém světě velmi oblíbily společnost lidí. A důvod je nasnadě – spousta lákavého odpadu. Právě odpad je tím prvním, co si musíme uvědomit, pokud se chceme octomilek zbavit. Hospodyně, kterou doma octomilky netrápí, si udržuje pořádek. Má stále uklizeno. Je prostě nezbytná pečlivost a pořádkumilovnost. Navíc bychom neměli nikde nechávat volně ležet jakékoli ovoce. A je již jedno, zda je námi dosud nedotčené, nebo je již nakrojené a nebo nakousnuté. A to samé platí i pro zeleninu, pokud totiž nemají octomilky k dispozici zrovna ovoce, nepohrdnou ani zeleninou, ale i jiným kuchyňským odpadem biologického původu. Přezrálé, nahnilé a poškozené kousky ovoce a zeleniny je třeba ihned vyhodit, nejlépe do dobře uzavřeného kuchyňského kompostéru a nebo na zahradní kompost. Stejně tak je třeba vylívat nedopité nápoje a nádobí pravidelně umývat. Je též třeba pravidelně vynášet odpadkový koš, nejlépe dvakrát denně. Navíc bychom měli mít takový koš, který lze co nejvíce neprodyšně uzavřít. A po každé likvidaci odpadků je třeba použít nový pytel. Zde prostě zbytečně nešetřete. Pokud pak zjistíte, že se pytel protrhl, bezprostředně koš důkladně vymyjte a osušte. Je též třeba pravidelně čistit odpad v kuchyňském dřezu a kontrolovat především dětské pokojíky, kde se může někde v koutě povalovat třeba ohryzek a nebo kelímek od jogurtu. Odpad v kuchyňském dřezu snadno vyčistíme pomocí jedlé sody a octu, není třeba používat žádnou drastickou chemii. Ocet se sodou necháme působit cca 10 minut a poté odpad propláchneme horkou vodou. A pozor – octomilky dovede nalákat i špinavá kuchyňská utěrka a nebo oděv potřísněný ovocnou šťávou. I časté praní textilií je důležitým prvkem pořádkumilovnosti. Octomilky se dovedou množit doslova neuvěřitelnou rychlostí, pokud jim k tomu vytvoříte podmínky byť jen na velmi krátkou dobu. Jako by se zjevily z ničeho, vznikly doslova ze vzduchu a vodních par. Octomilky navíc svou činností ještě urychlují kvasné a hnilobné procesy. Jinak jsou však zcela neškodné. Vlastně jde o takové policajty domácího hygienika. Co se rozkládá, to spotřebují. Jejich pobyt však působí nepříjemně a navíc nejde pro hospodyně zrovna o dobrou vizitku. A jelikož jde o živé organismy, musí zkonzumovaná hmota z jejich miniaturních tělíček zase ven. Prostě kálí úplně na všechno. A jelikož se octomilky nejenže bleskově rozmnožují, ale také žijí na své rozměry poměrně dlouho (2 až 9 týdnů), mohou poměrně rychle doslova zamořit celý byt. Pokud již máme vyřešen odpad, ale octomilek se stále nemůžeme zbavit, jde o to, že musíme vyřešit důsledek naší předchozí nepořádnosti. Titěrné octomilky však nepochytáte ani nepomlátíte plácačkou na mouchy. Paradoxně ideální zbraní je vysavač! Nejprve však musíme octomilky nalákat, shromáždit na jednom místě! Stačí někam postavit sklenici s trochou piva a nebo džusu, stačí i pár kapek šťávy (slazeného ovocného koncentrátu). Jakmile se nám octomilky slétnou na lákavý mok, zapneme vysavač na plný výkon a zahrajeme si jím na „oko hurikánu“. Nalákat můžeme octomilky též na nakrájené kousky nejlépe přezrálého ovoce, droždí apod. Octomilky nejsou příliš chytré, ani na to nemají moc velkou hlavu. A právě toho musíme využít. Ještě je totiž třeba se zbavit zbylých jedinců, kteří přečkají řádění „hurikánu“ někde ve skrýši. Vyrobte si proto pasti, jedna však stačit nebude. Pasti vyrobíme z prázdných zavařovacích sklenic či spodních částí PET lahví, potravinářské fólie, gumiček a špičatých špejlí. Do každé pastičky je třeba nalít například trochu džusu, shora nádobu zakryjeme fólií a přetáhneme gumičkou okolo hrdla. Poté uděláme špejlí do fólie malé dírky, kterými nalezou hladové octomilky dovnitř, ven však již netrefí. Pasti rozmístěte na místech, kde se octomilky vyskytují nejčastěji.
