Především však musím na začátku článku zmínit, že právě na podzim, v zimě a nebo v předjaří ustřižené větvičky ovocných dřevin (určitě pak jabloní), které chceme k roubování využít, mají ohromnou životaschopnost. Jeden drobný příklad, nechali jsme od podzimu do jara ve stodole na volné hromadě větve a větvičky po podzimním řezu jabloní, tedy ještě nezeštěpkované. A na jaře jsem potřeboval rychle zapíchnout do země nějakou oporu pro klíčící hrách. Nic jednoduššího v tu chvíli nebylo po ruce, než tyto větve. Zapíchal jsem je proto do záhonu podle potřeby, hrách jsme zalévali a světe div se, snad všechny větve obrazily a začaly kořenit. Čili potenciální rouby jsme nechali bez jakékoli péče ležet volně na hromadě v rohu stodoly. Nic víc. Roubování je činností, kterou nejenže můžeme, ale dokonce musíme provádět s dostatečným předstihem. Tedy přípravu na samotné roubování. Může jít třeba o snahu zachránit obzvláště oblíbený strom (roubováním mu vdechneme nový život na jiné podnoži), touhu po rozšíření sortimentu odrůd, které pěstujeme apod. V každém případě nebude naše počínání vždy stoprocentní, ovšem za rok to můžeme zkusit znova. A nejsnadnější je právě roubování již zmíněných jabloní, právě na nich si roubování nejsnáze natrénujeme. Jabloně jsou neuvěřitelné stromy a pokud nebudeme nevhodně experimentovat s odrůdami, které se pro konkrétní lokalitu a její podmínky vůbec nehodí, úspěch je předem zajištěn. Ideální rada, kdy a jak rouby odebrat, vlastně neexistuje. A mnozí sadaři amatéři si to prostě dělají po svém, každý jinak a často všichni s úspěchem, byť proměnlivým. Dokonce i profesionálové se přou o správné postupy. Každopádně jsou na vhodnou dobu pro odebírání roubů různé názory. Klíčové jsou totiž podmínky při skladování roubů, tedy jaké podmínky jim chceme a můžeme zajistit, ale také průběh konkrétní zimy. Počasí. Někdo odebírá rouby již v listopadu (především třešně a višně, tedy peckoviny), ovšem za mírné zimy lze rouby peckovin odebírat klidně i v prosinci. A pokud je v lednu a únoru zrovna obleva, i toto je vhodné období k odebrání roubů. Jestliže však mrzne, na oblevu si počkáme. Rouby je prostě třeba odebírat za počasí bezmrazého. Rouby odebíráme zásadně ze zdravých, jednoletých výhonů (letorostů) a silné přibližně jako tužka až prst. Ideálně pak z vnější a jižní strany stromu. Ta totiž bývá nejlépe osluněna. Nikdy nepoužívejte výhony rostoucí kolmo vzhůru (lidově takzvané vlky), nýbrž výhradně koncové výhony z obvodu koruny stromu. Optimální roub je dlouhý 10 až 15 cm, je silný, je vybaven velkými pupeny, má dostatek zásobních látek a vyzrálou kůru. Na roubu však nemají být pupeny květní (kulaté pupeny), nýbrž jen pupeny listové (podlouhlejší a zašpičatělé). Nakonec podle toho, že na větvičce nejsou kulaté květní pupeny, poznáte, že jde teprve o jednoletý výhon. Rouby je třeba stříhat ideálně zahradnickými dvousečnými nůžkami, případně můžeme použít zahradnický štěpařský nůž (takzvanou „žabku“). Každý ovocnář jej má stále po ruce a stále pěkně ostře nabroušený. Řez roubů je třeba provádět co nejšetrněji a rány na koncích větví, které na stromě zůstávají, je třeba ošetřit štěpařským voskem a nebo alespoň vápnem, balakrylem apod. Důležité je také značení roubů, abychom si nepopletli odebírané odrůdy. Rouby z jednoho stromu vždy svážeme do svazku a označíme názvem odrůdy a datem odběru. Pokud název odrůdy neznáte, ale její plody vám nesmírně chutnají, popište si svazek jakkoli, abyste se zorientovali. Třeba druhý strom od konce zahrady, červená jablka apod. Nechcete-li se odebíráním roubů zabývat a chcete mít jistotu zaručeně zdravých a plodných matečných rostlin, zakupte si rouby ve šlechtitelské stanici, přičemž zimní rouby slivoní, meruněk a broskvoní je vhodnější objednat u takových podniků, které jsou množením a distribucí těchto roubů pověřeny. Především jde o eliminaci nebezpečných virových chorob (např. šarky) do zahrady. Během skladování roubů je třeba především hlídat, aby nám nevyschly, nezačaly plesnivět, ale také nevyrašily. Rouby prostě musíme do samotného roubování uchovat v co nejlepší kondici. Stromy pak začneme roubovat v době, kdy již v nich proudí míza. Ideální jsou pro uchování roubů teploty 0 až 2 °C. Uchovávat je můžeme ve sklepě, kolně, ale také v lednici, kde je však třeba rouby zabalit do igelitu, aby nevysychaly. Obtížnější je uchovávání roubů třešní a višní, jejichž vysychání je třeba zabránit ošetřením řezných ploch štěpařským voskem a nebo parafínem. Rouby též můžeme uchovávat ve vlhkém písku a nebo vlhkých pilinách ve velmi chladném sklepě (teplota by zde neměla přesáhnout 3 °C) a nebo v jiném podobném prostoru (kolna, nevytápěná dílna apod.). Rouby lze také založit do brázdy v zemi, ideálně na severní straně domu či jiném místě, kde co nejméně kolísají teploty. Obzvláště nárůst teplot je pro rouby nebezpečný, proto se pro jejich uskladnění raději vyhněte skleníku. Zde může být kolísání teplot ohromné. Rouby založené do brázdy přihrneme do půlky a nebo celé zeminou a necháme je tak do předjaří. Ovšem lidových postupů pro uchovávání roubů je spousta. Například je zahrádkáři zapichují do krtin, uchovávají těsně nad hladinou vody ve studni apod. Může se zdát, že jsou již tyto rady dosti bizarní, ale spousta lidí to opravdu dělávalo a možná ještě i dělá. V každém případě však nic nepokazíte, pokud se obrátíte na zkušenějšího sadaře, navštívíte přednášku apod.
