Masožravé rostliny vlastně vůbec nejsou náročné na živiny a čeho potřebují skutečně dostatek, to je voda a světlo. Jejich masožravost totiž není vůbec nenasytná, nýbrž jde o reakci rostlin na život v prostředí, které je chudé na živiny. Většinou jde o rašeliniště a půdy písčité a nebo dokonce prostředí skalnaté. V takovém prostředí jsou pro rostliny bezprostředně získané živiny z usmrcené kořisti velmi důležité, rostliny tak získávají v nehostinném prostředí konkurenční výhodu. Z toho nám pak plyne, že v běžném pěstebním substrátu a při dostatečné zálivce nevyžadují masožravé rostliny vůbec žádné krmení. Není prostě třeba jako šílenci běhat po bytě s plácačkou, lovit hmyz a rostliny krmit. Stejně jako jiné rostliny si masožravky vystačí s tím, co získají svými kořeny a fotosyntézou. Jelikož se však nějaký ten hmyz v okolí masožravých rostlin vždy vyskytne, neodolají, pokud si o to řekne, a přilepší si. Masožravé rostliny prostě nekrmte vůbec! O masožravých rostlinách koluje mnoho mýtů a falešných představ. Včetně například strachu, že jde o rostliny extrémně náročné na pěstování. Opak je pravdou, v přírodě vydrží extrémní podmínky. Mnohé druhy jsou dokonce mrazuvzdorné a žijí v rašeliništích mírného klimatického pásma. Ovšem je samozřejmě třeba dodržet podmínky, za jakých se masožravým rostlinám vůbec může dařit. Pravda o obtížnosti pěstování masožravek je prostě někde uprostřed. Za prvé je zásadní výběr vhodných druhů, kterým vůbec můžeme umožnit podmínky, za jakých se jim může dařit. Pro mrazuvzdorné, ale i letněné druhy je ideální založit si v zahradě mokřad či rašeliniště s kyselejší reakcí půdy. Nejde totiž v první řadě o pokojovky, i když i tak můžeme dosáhnout celoročně pěstitelských úspěchů. Jelikož jsme již řekli, že základ výživy masožravých rostlin není ve stravě živočišné, tedy hmyzí, potřebujeme obvykle směs rašeliny a písku v poměru cca 3:1. Rašelina musí být čistá, kyselá a nedohnojená, tedy bez na živiny bohatého substrátu či hnojiva. Kvalitní rašelina je prostě základem úspěchu! Základním předpokladem je dále měkká, tedy dešťová voda bez solí. Masožravé rostliny jsou zvyklé přijímat vodu a živiny z chudé půdy s nízkým obsahem solí. Voda z vodovodu či studny proto nejsou vhodné. Ano, špatná voda dovede masožravky zahubit zcela zaručeně stejně jako nevhodný substrát a hnojiva. Pokud nemáme třeba v zimě za mrazů k dispozici vodu dešťovou, lze použít i destilovanou, nikdy ne tu z kohoutku a nebo obvykle tvrdou vodu studniční. A třetím zásadním požadavkem je dostatek světla, jelikož fotosntéza je právě tím kouzlem, které udržuje na živiny nenáročné rostliny při životě. Prostě si živiny při svém dýchání vyrábějí a spalují svépomocí. Většina masožravých rostlin žijících v chudých půdách proto potřebuje zcela nezastíněná stanoviště, aby mohla fotosyntéza běžet naplno. Připočteme-li fakt, že téměř všechny masožravé rostliny rostou ve velmi vlhkém, mokřadním a nebo až vodním prostředí, víme vše zásadní pro to, abychom je udrželi při životě. Pokud uděláme vše jinak, můžeme chytat mouchy jako blázni, ale naše masožravky prostě opustí svět živých, byť u bohatě prostřeného stolu. Pokud je to jen trochu možné a chcete si masožravky pěstovat pouze v bytě, pořiďte si velké terárium a vytvořte si kousek tropů s kyselou reakcí. Tam se bude masožravým rostlinám dařit báječně, pokud jim poskytnete i maximum světla. A když již tropické terárium, pak je jen krok k chovu živočichů, jimž se bude v takovém prostředí dařit. Pozor však na ty jedovaté. Platí „tropické“ pravidlo, že ty nejroztomilejší žabičky zaručeně zabíjí.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, pixabay.com