Mulč toho dovede spoustu: chrání půdu před vysycháním, brzdí odpar a zadržuje vlhkost, snižuje odtok vody z pozemku a celkově snižuje poptávku po zálivce. Zlepšuje kvalitu půdy, formuje její strukturu a obohacuje ji živinami, slouží jako izolační vrstva chránící kořeny rostlin před promrzáním, brání prorůstání plevelů… tedy, většinou. Příliš starý, již polo-rozložený organický mulč, většinu svých ceněných benefitů ztrácí. Už nechrání půdu, neblokuje plevele, nezadržuje vodu, nevyživuje. Proto je třeba ho měnit. Kdy je na to ten nejlepší čas?To musíte posoudit sami. Pravidelnou kontrolou (ideálně na jaře i na podzim) zhodnotíte hloubku jeho vrstvy, jeho soudržnost a rozloženost, barvu. Záleží totiž, k čemu vlastně mulč používáte. Na ochranu před suchem potřebujete minimálně 5 cm silnou vrstvu, před mrazem pak 10 cm. Pokud je pro vás mulč nástrojem v boji proti plevelům, potřebujete nejméně 7 cm. Když je to méně, je třeba doplnit nový. Jestli je pro vás mulč cestou, jak vyživit půdu a obohatit ji o strukturu, potřebuje dodat novou porci, když je 50 % jeho hmoty již rozloženo. S přibývajícími sezónami mulč bledne (šedne). Takže jestli vám jde o estetiku a vzhled, doplňujete nový, jakmile začne ztrácet barvu. Organický mulč ze štěpky a kůry (v 5 cm vrstvě) se – silně v závislosti na podmínkách prostředí - rozloží přibližně za 2-3 roky. V hrubší vrstvě za 4-5 let. Takže po 5-6 letech jako by v daném místě ani nebyl. Standardem zahradnické péče je tedy průběžné doplňování do požadované síly vrstvy každou druhou sezónu, nebo „oživování“ vzhledu povrchu každou sezónu. A kompletní výměna, s vyhrabáním až na podklad, jednou za 6-8 let. Proč, když vlastně jen krmíme cyklus rozpadu? Protože všeho moc škodí. A my nemáme moc šancí zjistit, jestli dekompozice (rozklad) probíhá podle našeho plánu. Rozklad totiž může být nerovnoměrný, a někde se organická hmota může hromadit. Příliš silná vrstva mulče pak může zabránit přístupu dešťové vody k rostlinám, zejména po slabších deštích. Příliš silná vrstva se může slepit, vytvořit krustu. Začít plesnivět, rozkládat se anaerobně - bez přístupu kyslíku - a uvolňovat pak chemikálie škodlivé pro rostliny. Příliš vlhký mulč se může zapařit, a stát růstovým substrátem pro plísně a houby. Které žádoucí rozhodně nejsou. Dlouho neměněný mulč taky může rostliny vyhladovět, protože zabrání přístupu dusíku do půdy (dusík se při rozkladu mulče spotřebovává).Kompletní výměnou tedy restartujeme záhonek do původního nastavení, doplníme kompost a přihnojíme, než znovu nasadíme ochrannou vrstvu mulče. Mulčovat záhonky se dá ledasčím, a různé typy organického mulče si žádají obnovu – doplnění i výměnu – v jiných turnusech. Klasikou je mulčovací borka: když pochází ze dřeva tvrdého stromu (modřínu), vydrží déle (3-5 let), než z měkkého. Štěpka z dubových větví také nespěchá, a první stopy rozkladu tu začnou být patrné po 4-5 letech. Sláma je proti tomu vyloženě sezónní záležitostí, a je třeba ji doplňovat každý rok, často i několikrát za sezónu. To samé platí pro mulč z posekané trávy. Jen pozor, aby byla „najemno“ nasekaná a s píše v tenčí vrstvě. Jinak by se mohla zapařit a začít dusit. Platí, že není špatný mulč - jen ten nevhodně použitý. Zdroj: FamilyHandyman.com, LawnStarter.com, JustMulch.com