Úplně na počátku byla tma. Ne tedy v biblickém smyslu slova, ale stavebním. Na počátku historie tohoto rodinného domu, vystavěného v sedmdesátých letech, totiž skutečně bylo šero a uzavřenost stísněného obydlí, které se snažilo vytvářet úkryt před slunečními paprsky. Architektka se tu předloni pustila do úprav, které měly tento krajně neradostný a nevzhledný stav změnit. Nutno dodat, že celou proměnu domu na Ibize umožnil onen padesátiletý odstup, posun v technologiích a stavebních materiálech. V 70. letech byla ona uzavřenost a šero skutečně jednou z mála cest, jak dům udržet chladný. Dnes ovšem - s pokročilou izolací, chytrou klimatizací – může dům vypadat úplně jinak, a nemusí se horka bát. Řízením vnitřního klimatu může zažívat jaro celoročně. Dvoupodlažní objekt, nyní o rozloze užitné plochy 350 metrů čtverečních, se teď může plně otevřít zahradě (nabízející dalších 3000 metrů čtverečních). S vědomím, že tu vznikne celistvý „intimní“ prostor. Základem všeho bylo otevřít prostor světlu pomocí velkých oken, směřujících ven. Dalším krokem bylo odbourání dnes už nadbytečných stěn mezi kuchyní a obývacím pokojem. Místnosti jsou ve vzájemném dialogu, obě se otevírají do zahrady. Veranda se stává jídelnou a jídelna prodloužením verandy. Jednotícím prvkem mezi nimi je symetricky vystupující komín, který se nachází v obou místnostech. Jídelna bezpochyby stojí v centru domácnosti a rodinných aktivit. A v kuchyni - která zabírá téměř celý podlouhlý prostor domu - se shledáme s přehlídkou působivého symetrického designu interiéru. Se stejnou hrou symetrií - v tomto případě vertikální - se setkáme i v horním patře, kde se nachází kancelář, studovna a herna. A také dvě symetrická apartmá, která sdílejí plně zařízenou koupelnu. Celkové vznosné pojetí domu tu pak vrcholí exteriérem zahrady. Její součástí je i (kromě obligátního bazénu) i skleník inspirovaný severskou architekturou. Je to skleník, ale současně taky místo setkávání rodiny a přátel. Je to kouzelný prostor, který v sobě spojuje požitek a teplo kteréhokoli ročního období s všudypřítomnou gastronomií a krásou. Vše působí velmi hladce, přirozeně. Nejde poznat, že dům někdy vypadal jinak. I podle toho lze odvodit, že se změna rekonstrukcí zažila. Zvláštním rysem, který pak zdůrazňuje „úroveň celého bydlení, jsou nejrůznější designové kousky nábytků či doplňků.Starožitný stůl v jídelně, ručně vyplétané stínítka lamp, francouzská okna do zahrady, rustikální masivní nábytek anebo kamenná koryta umyvadel. Dům tak neustále ohromuje a nabízí něco exkluzivního. Což v kombinaci se světlým interiérem a zahradou dotváří atmosféru „nadšení“. Podobného, jako když po zimě konečně přijde jaro. Tady ale nekončí.Materiály: Susanna CotsFoto-kredit: Mauricio Fuertes
