Snažte se minimalizovat riziko nákazy. Prašť jako uhoď, je to rada, která má sice stoprocentní platnost, ale těžko se dodržuje. Znamená to omezit společenské kontakty mimo rodinné členy na maximum, přehnaně se nesdružovat a neshlukovat v nevětraných prostorách, omezit cesty MHD, nevýletovat do zahraničí, redukovat zbytečné pochůzky po obchodech na minimum, dodržovat bezpečné rozestupy, chránit sebe i ostatní nošením roušek a respirátorů, klást vyšší důraz na osobní hygienu a mytí rukou. Jsou to věci, které jsme letos i loni už slyšeli mnohokrát. A mohou se nám zase brzo, snad pro zopakování, připomenout. Byť by měl sociální útlum zahrnovat omezení společenských kontaktů (prostě není doba na tancovačku ani na posezení v hospodě), neměli byste se lidskému kontaktu v rozumné podobě bránit. Udržovat kontakt s širším příbuzenstvem a přáteli telefonem sice není úplně ono, ale i to nabízí jakousi emoční úlevu. Myslete na starší a zranitelné, kterým každá karanténa nachystá nepěknou samotku. Snažte se je v tom nenechat, volejte, pište, posílejte fotky. Psychika je hodně důležitá, a i uměle zprostředkovaný kontakt může od stresu uvolnit. Nechceme malovat čerty na zeď, ale jaký „projekt“ jste si nachystali na letošní sezónu? Bude to balkonové zahradničení, proniknete do sběratelství známek, vyrobíte rodinný rodokmen až do 15. století? Najít si nějaký skromný útěk od reality, zajímavé čtení, hobby a relaxaci, pomáhá. Co když byl někdo ve vaší domácnosti v kontaktu s někým, kdo se ukázal být pozitivní? Nemusí to hned znamenat, že by se sám stal nakaženým (od toho tu máme testy). Ale i tak se hodí pro potenciálně nakaženého člena domácnosti rozumná míra sebe-izolace. Ideálem je, když může zůstat ve svém pokoji, místnosti, kde se nebude potkávat s ostatními. Hygiena a důraz na osobní čistotu pak narůstá u všech členů domácnosti, kteří zatím dál běžně fungují. Sociální distancování mezi členy domácnosti, posun v běžném režimu dne (jí se odděleně, nebo nejdřív zdraví/potenciálně nakažení; do koupelny se taky nenahrnou všichni zaráz). Určitě by nemělo docházet na společné používání ručníků, kapesníků, pití ze stejných neumytých hrníčků, oddělené spaní, kartáček v odděleném kalíšku… je to stejné, jako když od někoho v jedné domácnosti nechcete chytit chřipku, žádný teror. Pokud se do 7-10 dní neprojeví u potenciálně nakaženého žádné příznaky, jste skoro za vodou. A pokud ani do dvou týdnů, měl by být v pořádku. Testy mohou posloužit pro slušnou orientaci, a čas sebe-izolace, karantény, výrazně zkrátit. Co když je někdo z domácnosti nemocný (tedy, nakažený covid-19). Zatímco v předchozím případě byla sebe-izolace nakaženého doporučením, teď je nutností. Karanténa v garsonce nebo dvoupokojovém bytě může být pořádný oříšek. Často nerozlousknutelný. Pokud se nakažený cítí dobře a nepotřebuje péči, je (přirozeně po domluvě s ním)možná lepší jej ponechat, ať se o sebe postará sám, a na čas zbytek rodiny odstěhovat k příbuzným. A nemocnému jen nosit nákupy za dveře. Není to příjemné, ale v zájmu zdraví ostatních… Jinak jsou respirátory v místnosti už nezbytností, zostřená hygiena přetrvává, vyplatí se čištění často zbytkem rodiny dotýkaných předmětů (kliky, ovladače, vypínače). Pomáhá – když počasí dovolí – časté větrání. A není od věci vybrat někoho, kdo si vytáhne Černého Petra, a vezme na sebe břímě povinností péče o nemocného. Aby se o něj nestarali všichni. Protože je vcelku očekávatelné, že ten, kdo se bude o nemocného intenzivně starat (a bude s ním v kontaktu) se brzy sám stane nakaženým. Odpadkový koš nakaženého se hodí dávat „extra“, jeho prádlo a povlečení můžete prát dohromady s ostatním (ale umyjte si ruce). Zbytečně se nestresovat, dopřát nemocnému ty nejlepší podmínky k vyzdravění, kontrolovat jeho stav, příjem léků a tekutin. A být připraveni i na velmi nehezkou variantu, volání záchranky.Snad nic z toho nebudeme letos potřebovat.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ScienceAlert.com