Barevnost květenství šeříků sice není až tolik pestrá jako u těch největších fintilek z říše rostlin, i tak ale můžeme obdivovat poměrně širokou paletu barev a odstínů. Převažuje bílá, růžová až červená a fialová. Šeříky obvykle rozkvétají na začátku května, ovšem na chráněných a dobře osluněných místech to může být již v druhé polovině dubna. Dříve rozkvétají v níže položených oblastech, později v těch výše položených. Bohaté laty květů šeříků přitom vždy nádherně voní již na dálku. Šeříky potkáváme v parcích i zahradách, tu a tam si někdo vždy nějakou tu větvičku s kvetoucí latou utrhne a doma dá do vázy. Obvykle se obzvláště ženy vrací z takových procházek osvěžené, spokojené a doma si pak mohou přivonět i další dny. Keříky mohou růst solitérně i ve skupinách, prodávané jsou kromě keřových i stromkové formy, kterým můžeme pečlivě tvarovat korunku. Mohou dokonce tvořit i atraktivně kvetoucí živé ploty. Původní domovinou šeříků jihovýchodní Asie a jihovýchodní Evropa (od Řecka, přes Malou Asii až po západní Ukrajinu) a dnes známe okolo 40 původních botanických druhů a 800 kultivarů. U nás je přitom nejznámější a nejrozšířenější šeřík obecný (Syringa vulgaris) a z něj vyšlechtěné odrůdy. Právě díky šlechtěným kultivarům kvete různobarevně, květy jednoduchými i plnými. Šeříky jsou opadavé keře či stromy, které dorůstají podle druhu a kultivaru do výšky od několika desítek centimetrů až po více metrů. Větve mají dlouhé, kůra na mladých výhonech je nejprve tmavozelená, později šedohnědá. Listy šeříků jsou vstřícné, nejčastěji celokrajné. Atraktivní květy šeříků jsou uspořádané v latovitých květenstvích, která jsou dlouhá až 20 cm. Šeříky nakvétají v dubnu až červnu a rozkvétají vždy postupně. Nejlépe se šeříkům daří na slunném stanovišti, snesou však i polostín. Půdu vyžadují vápenitou a nebo alespoň neutrální, výživnou a dobře propustnou. Bez větší újmy snesou i delší období sucha, voda je však pro šeříky obzvláště důležitá při násadě poupat a v době květu. Proto je letos třeba šeříky zalévat! Sucho je již opravdu úmorné a mnozí lidé se jej bojí více než koronavirů. Přiměřená a pravidelná zálivka šeříků přitom zlepšuje jejich celkový růst a udrží květenství déle v dobrém stavu. Jedinou stinnou stránkou šeříků je pak nevzhledný stav květenství po odkvětu. V době květu preferují půdu mírně vlhkou, nikdy však ne přemokřenou. Na stanoviště trvale přemokřená raději vysaďte třeba vrby. Šeříky nejenže dobře snášejí, ale vyloženě vyžadují pravidelný řez, kterým podpoříme bohatou násadu květů. Po řezu dobře obrážejí a právě na nových výhonech bohatě nakvétají. Pokud potřebujeme staré rostliny zmladit či radikálně zmenšit, vůbec se toho nemusíme bát, šeříky dobře snášejí i hluboký řez a snadno regenerují ze spících oček. Nejvhodnější dobou pro radikální (ale vůbec jakýkoli) řez je období těsně po odkvětu. Navíc se tím zbavíme nevzhledných, suchých květenství. U keřových šeříků vždy vyřežeme všechny staré silné větve, ponecháme pouze jedno až dvouleté výhony, které navíc zkrátíme podle potřeby. U stromkových šeříků odstraníme všechny schnoucí a poškozené větve a ostatní seřízneme na délku cca 20 až 30 cm. Nové výhony nám začnou vyrůstat již za několik dní. Hluboký zmlazovací řez vede též k tvorbě nových výhonů od kořenů. Ovšem u stromkových forem je třeba tyto výhony ihned po vyrašení odstranit. U keřových forem to však může být naopak žádoucí. Hojné tvorby kořenových výmladků můžeme dokonale využít také při pěstování živých plotů z šeříků. Takový živý plot pak vypadá v době květu šeříků opravdu neskutečně. Zvolte si vhodné datum, nejlépe třeba půlku května, a navštivte jednu z největších evropských sbírek šeříků v Dendrologické zahradě v Průhonicích u Prahy. Najdete zde 38 původních botanických druhů šeříků a jejich vzájemné křížence ve 302 odrůdách. Tato jedinečná kolekce vznikla za podpory Ing. Václava Jabůrka, zkušeného pěstitele, který se pěstováním šeříků zabývá již od roku 1964. Pan Jabůrek spolupracuje s mnoha významnými botanickými zahradami po celém světě a podstatnou část své unikátní sbírky (okolo 23 botanických druhů a více jak 300 kultivarů a kříženců) daroval průhonické zahradě v letech 1988 až 2006.
