Byli jsme se psy u veterináře, tenkrát byl na stejném místě i psí útulek. Čekáme v čekárně a najednou se dovnitř přižene mladý pár se psem bez vodítka a náhubku, a že musí ihned mluvit s panem veterinářem, že psa našli, že se zaběhl. A kde se jako zaběhl? Na Kleti pod lanovkou. Výborně, takže jste ho prostě někomu, kdo tam byl na výletě, ukradli. Známku na obojku nemá… Teď se můžeme jen modlit, že má čip (čipy byly tenkrát v plenkách a město odpouštělo za očipování roční poplatek za psa) anebo že majitele napadne nás kontaktovat, vyhuboval veterinář nálezcům. Víte, kolik lidí, jako jste vy, nám sem ročně přivede psa? A teď si představte, že by se lidé zbláznili, sbírali v přírodě hromadně nalezená divoká mláďata a zavalili jimi záchranné stanice. Když se u naší stodoly krčil mladý čáp a doráželi na něj ratlíci prarodičů, zavolali jsme na záchrannou stanici. Zeptali se, jak daleko je čapí hnízdo a zda jsou za zahradou a hnízdem louky (bylo to kousek od sebe). Pak nám poradili, ať mládě vezmeme a vysadíme na louku co nejdál od cesty, že si ho tam rodiče najdou. A stalo se. Vlastně nebylo třeba mnoho řešit. Ale co když narazíte na osamocené mládě zajíce, sele prasete divokého anebo mladého koloucha? Osamocené sele může být problém, pokud vás do několika minut neprožene jeho matka, pomoc potřebuje. Samo by ztracené nepřežilo. Ale mladý zajíc? Máma se k němu určitě vrátí, obvykle totiž nechává mláďata osamocená až do setmění. Jen polovina mláďat zajíce se navíc v zajetí dožije svého vypuštění na svobodu. Ano, pokud najdeme mládě, ale i dospělce, s nějakým vážnějším poraněním, záchranáři doporučují zvíře odchytit a odvézt na záchrannou stanici. Zde se zvíře pokusí vyléčit a vrátit do přírody. Ale pozor, některé odchyty mohou být velmi nebezpečné a určitě bude lepší přivolat odborníky. Třeba na medvědy na našem území až na výjimky zatoulané kousek za hranice ze Slovenska (Moravskoslezské Beskydy a Jvorníky) nenarazíme, vězte však, že odchyt mláděte medvěda vás může stát i život. A jsou zde i další rizika, především choroby přenositelné na člověka. Přírodu je prostě lepší pozorovat a nezasahovat. Když narazíme na osamocené mládě, je třeba si uvědomit, že každé může být osamoceno z jiného důvodu. A každý živočišný druh vyžaduje odlišný přístup. Vůbec nejlepší je v době, kdy u sebe všichni nosíme mobilní telefony a signál je už prakticky všude, zavolat alespoň na dispečink Národní sítě záchranných stanic (774 155 155) a poradit se. Samozřejmě lze využít i číslo záchranné stanice poblíž vás, navíc si lze do mobilu stáhnout aplikaci Zvíře v nouzi. Postupujeme přitom podle jednoduchých pravidel. Nejprve zjistíme, zda nalezené zvíře naši pomoc vůbec potřebuje. Kromě toho, že se mohlo ztratit, a že může být zraněné, je většinou naprosto v pořádku, že je osamoceno. A třeba ptáci, kteří se učí létat, v naprosté většině případů ztraceni nejsou. Mohou ale potřebovat naši ochranu před predátory a také třeba před silničním ruchem. Až když si v aplikaci či po telefonu ověříme, že by mohl být problém, zasáhneme. Nejlépe tak, že mládě odchytíme, pokud je to bezpečné, a převezeme na záchrannou stanici. V případě mladých ptáků učících se létat však ne! Na záchrannou stanici výhradně telefonujte, určitě nepiště e-maily a nepište ani na Facebook, lidé zde nemohou být stále online, především zajišťují chod stanice a péči o zvířata. Největší a nejčastější problém pak představují ptačí nalezenci. Pokud na mládě sáhnete, abyste ho někam přemístili, nehrozí, že by je dospělci opustili. Sice není pravda, že ptáci nemají čich, to je odvěký mýtus, který zřejmě pramení z faktu, že vidíme zobák a nikoli čichové ústrojí, když se však mláděte dotknete, nebude to důvodem jeho opuštění rodiči, byť vás na něm ucítí.Nejčastěji se mladému ptáčeti hopkajícímu po zemi vlastně nestalo vůbec nic, jen již odrostlo a učí se přežít mimo hnízdo a létat. Může trvat až několik dní, než zcela ovládne let, ovšem rodiče jsou v tu dobu nejspíš někde poblíž. Ptáče je proto nejlepší nechat být. Pokud však ještě neopeřené či jen ochmýřené ptáče vypadlo z hnízda, případně ptáčata třeba vítr srazil na zem i s hnízdem, máme dvě možnosti. Buďto hnízdo poblíž místa nálezu najít a ptáče do něj vrátit anebo ptáčata i s hnízdem opatrně instalovat na bezpečné místo na stromě. Bohužel bývají takto mladá ptáčata většinou nacházena již mrtvá. Pokud ptáče najdete na místě, kde mu nic nehrozí, tedy je dost daleko od lidského osídlení i dopravy, nedělejte raději vůbec nic. Chcete-li mít jistotu, ukryjte se co nejdál od ptáčete a pozorujte, zda se k němu vrací rodiče a krmí je. Například mláďata pěvců bývají v závislosti na počasí a denní době krmena po 15 až 45 minutách, za dešťů a veder mohou být intervaly delší. Ptačí mláďata lidskou pomoc obvykle potřebují pouze v případě, že se ocitla na rušné komunikaci, případně jsou ohrožována domácími mazlíčky či dětmi. Taková mláďata umístíme na bezpečné stanoviště poblíž místa nálezu. Posadíme je třeba na větev stromu, sloupek plotu či hromadu dřeva, aby u něj rodiče mohli pohodlně přistát. Největší problém představují pro ptáky (a nejen ty mladé) kočky domácí, které se volně toulají po okolí svého domova. Množství koček v okolí lidských sídel totiž překračuje v přírodě běžný výskyt predátorů až řádově. Odhaduje se, že na našem území padne za oběť koček domácích až několik set tisíc divokých ptáků ročně. A například v Kanadě přišli se studií, která odhaduje, že kočky mají v zemi na svědomí až 196 milionů ptáků, a že jde ze 73 % za nejčastější příčinu zabíjení ptáků ze strany člověka. Proč? Inu člověk si kočky pořizuje a chová je, což je v konečném důsledku podobné, jako by každý den střílel ptáky třeba malorážkou.Zdroj: ekolist.cz, zvirevnouzi.cz, otevrenenoviny.cz
