Dokonale střižené, svěží zelené a zdravé trávníky chce v zahradě mnoho z nás, jenže se to mnohým pořád nedaří. První chybou je, že za veder trávník vůbec stříhají, druhou chybou je, že stříhají příliš nízko, třetí chybou je zalévání přes den, kdy kapky vody fungují jako zvětšovací sklíčka, která zatravněné plochy popálí, čtvrtou chybu představuje hnojení za veder, tím trávník obvykle ještě dorazíme. Tak a teď jsme si během krátké doby největšího letního horka a sucha poničili to, o co jsme od brzkého jara pečovali, a co se už krásně zelenalo. Jak své chyby napravit? Trávníky jsou vlastně živé organismy, ekosystémy, i když uměle vytvořené. Jsou velkým plošným souborem nejčastěji více rostlinných druhů. Mají vysokou spotřebu vody a vysokou spotřebu živin. Pokud tedy nechcete o trávník pečovat, stále zalévat, hnojit, provádět vertikutaci a aerifikaci, bude nejlepší vysít luční směs a vzrostlý luční porost dvakrát, třikrát do roka posekat na větší výšku stébel. Získané seno můžete dát třeba sousedovi, pokud chová nějaké býložravce, nebo prodat. Takové rostlinné společenstvo bude nenáročné na živiny i vodu, snáze přežije letní vedra a vůbec jakékoli výkyvy počasí. Bude vším možný, ale jenom ne dokonale zeleným a střiženým trávníkem. Pro dokonalé trávníky přitom platí, že jak se o ně na podzim postaráte, v takové kondici je najdete na jaře. A pak to už jenom nepokazit létem. Viděl jsem na vlastní oči bubnovou sekačku nastavenou tak, že na hrbolcích v ploše brala s trávníkem i hlínu. A to je další chyba, kterou budeme kondici trávníku dorážet celoročně. Dotyčný na drobnou zmínku, že to jakože dělá blbě, jen mávl rukou: „Dělám to tak pořád, roky.“ Komu není rady... Po létě je nejlepší ošetřit horkem poškozený trávník radikálně, obzvláště když mnoho rostlin na zatravněných plochách zcela uhyne. Čili je třeba začít aerifikací (provzdušněním) a vertikutací (prořezáním travního drnu), poté plochu shrabat od nežádoucího materiálu a dosypat na ni naopak dostatek výživného materiálu smíseného s pískem. Třeba na substrát rozloženého kravského hnoje, který musíme nejprve proházet kátrem. Kdo má však trávník založený na písku, dosypává jen písek a o to více pak musí hnojit hnojivy granulovanými a rozpustnými ve vodě. Samozřejmě ale vždy začneme zálivkami (ideálně nám pomůže i déšť) a počkáme, do jaké míry uhynuli i kořínky travních rostlin. Po takovéto radikální proceduře, důkladném pohnojení a zálivce stávající plochy, přistoupíme k dosevu poškozených míst. Navíc je možné navézt na tato místa více výživného materiálu, třeba i kvalitního kompostu. Výsev lze provést ručně i pomocí jednoduchých strojků, to je už na každém. Travním osivem nešetříme, na druhou stranu však nesejeme rododendrony, takže hustota výsevu bude opravdu velká. Po výsevu můžeme poházet po ploše mírnou vrstvičku výživného materiálu, ale není to třeba. Travní semínka nepotřebují klíčit pod povrchem půdy. Pokud byste chtěli opravdu dokonalý postup, bylo by vhodné místa s většími výsevy uválcovat, ale půjde to i bez toho. Jenom následné zálivky (a hned ta první) musí být mírné, spíše vodu rozprašujeme, abychom si semínka nevyplavovali. Jsou lehoučká a jdou spolu s vodou tam, kam jim voda poručí. Nyní už jen zaléváme a čekáme, až se plocha zazelená. Až poté přistoupíme k dalšímu hnojení. První posekání trávníku na větší výšku pak provedeme ještě před mrazíky. Do zimy se nám sice poškozenější plocha ještě plně nezapojí, na jaře nás zřejmě bude čekat ještě jeden dosev, ale to nevadí. Do dalšího léta se trávník vrátí do původní kondice a pak je už jen na nás, abychom nedělali stejné chyby jako loni.Zopakujme si pravidla: Za veder trávník zaléváme nejlépe v podvečer, důkladně a vlažnou dešťovou vodou, aby rostliny neutrpěly teplotní šok. Trávník vůbec nesekáme a když už po sekačce po delší době sáhneme, je třeba ji mít nastavenu na výšku stébla alespoň 5 cm. Sekáme k večeru po dešti, nebo po zálivce.Za veder trávník zásadně nehnojíme, hnojivo by mu příliš neprospělo, naopak ublížilo. Když tato pravidla dodržíte, váš trávník přežije i velká a déle trvající vedra celkem bez újmy. Samozřejmě je při dosevech třeba zvážit, jaké osivo zvolit. Úplně největší problém představují osiva s maximálním podílem jílku, lepší je travní porost druhově pestřejší, dokonce doplněný i o nějaký ten dvouděložný druh, třeba jetele, které navíc vážou v půdě vzdušný dusík díky hlízkovým bakteriím. A dusík bude travním rostlinkám určitě chutnat. Nebál bych se třeba ani obyčejných sedmikrásek, vypadají rozkvetlé v trávníku krásně, nedělají z travních ploch luční, přesto na ně však přináší i více hmyzího života. Navíc vykvetou i v zimě pod sněhem. Při výběru osiva se určitě poraďte se svým zahradníkem. A proč u trávníků dochází v létě ke spálení vlivem horka? Jde o přirozenou vlastnost travin, obranný mechanismus, který jim umožňuje přežít i v extrémních podmínkách. Snižují totiž svůj metabolismus, aby přežily, což v konečném důsledku znamená, že stébla trávníku vysychají a mění barvu. Jestli se pak trávník zotaví i bez naší větší péče a dosevů, závisí především na tom, zda jsou hnědá a uschlá pouze stébla trávy, nebo i kořínky. Pokud totiž kořeny byly dostatečně ochráněny travní hmotou nad sebou, trávník se po opadnutí vysokých teplot a po pravidelných deštích a zálivkách zase rychle obnoví. Prostě vyroste ze živých kořínků nová zelená travní hmota a ta uschlá postupně shnije, rozloží se a tím se stane hnojivem. Pokud jsou ale odumřelé celé rostliny, na záchranu trávníku je pozdě. A právě pak vás čeká výše popsaný postup.Autorský článek: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
