Ovšem tvrdá voda má i své přednosti, nejen negativa. Nakonec jde zcela běžně o vodu studniční. Nejdůležitější předností tvrdé vody je fakt, že dodává živým organismům právě důležitý vápník, i když jej ne všechny zrovna vyžadují tolik a některým rostlinám pak kvůli vápníku tvrdá voda vyloženě škodí. Hlavní stinnou stránkou tvrdé vody je pak právě tvorba vodního kamene, tedy jeho usazování všude, kam se tvrdá voda dostane. Vodní kámen nás pak rozčiluje v rozvodech vody, ve sprchách, umyvadlech, vanách a dřezech, u odpadů, ale i v pračkách, bojlerech, myčkách nádobí a nakonec i na samotném prádle stejně jako lidské pokožce. Mnoho z nás proto tvrdost vody zjišťuje a snaží se ji zmírnit, čímž se bráníme především vodnímu kameni. Pokud si vaříme čaj, tvrdá voda nám způsobí povlak na jeho hladině, mýdlo v tvrdé vodě méně pění a snáze se splachuje. V hrncích a na jiných nádobách stejně jako na sanitární keramice zanechává tvrdá voda bělavé stopy. Ovšem k tvorbě vodního kamene dochází i v rozvodech vody, v teplovodních trubkách a radiátorech, v ohřívačích vody a jiných spotřebičích, což výrazně zkracuje jejich životnost. Nejhorší účinky tvrdé vody jsou přitom při jejím ohřevu, kdy se tvoří tuhý vodní kámen na stěnách ohřívanou vodou zasažených. Jeho příčinou jsou krystalky minerálů, především pak vápníku. Tyto krystaly se zachytí na tvrdou vodou smáčených površích, voda se posléze odpaří a krystaly zůstanou na površích uchycené, pevně k nim přilnou. Opakovaným zvlhčováním se pak krystaly na površích vrství, až dochází právě k tvrdé inkrustaci vodního kamene. Ten pak například dovede i ucpat trysky ve sprše, znečistit vodovodní baterie, ucpat jejich síta apod.A jelikož (jak jsme již zmínili) se vodní kámen nejvíce usazuje tam, kde se tvrdá voda ohřívá, je doslova pohromou pro bojlery, myčky, pračky, průtokové ohřívače vody, ústřední topení apod. Může to znít paradoxně, ale vodní kámen je též zdrojem úniku energií. Platí totiž, že i tenká vrstvička vodního kamene například na topném tělese (tedy z jeho vnitřní části) je výbornou tepelnou izolací, což je však samozřejmě nežádoucí. Spotřebič pak sice odebírá energii, ale tvrdá voda se ne a ne ohřát. Dokonce bylo spočítáno, že vinou tvrdé vody můžeme platit až 300 korun měsíčně navíc. Připočteme-li platby za speciální čistící prostředky, které vodní kámen odstraňují z viditelných povrchů, zvýšené dávky pracích prostředků, protože ty méně účinkují, prostředky za nutné opravy následkem vodního kamene, docházíme k velmi nelichotivým číslům. Na snížení účinků tvrdé vody má fungovat citrónová šťáva (několik kapek na litr vody) a nebo kyselina askorbová (špetka na litr vody), kterou si běžně koupíme v lékárně. Prodávají se čistící prostředky na bázi kyseliny chlorovodíkové a fosforečné (např. Domestos), je to však bitva nekonečná a nákladná. Velice problematické je navíc čištění samotných potrubí, dokonce je lze označit za neekologické. Proto jsou nabízené domácí úpravny tvrdosti vody, které fungují buďto na chemickém principu (vytahují minerály z vody) a nebo na principu fyzikálním (voda je pak stále stejně dobrá a zdravá, nic z ní není odebíráno). Je nasnadě, že fyzikální úprava vody je citlivější, lepší a tedy vhodnější. Musíme hledat takovou úpravnu, která dosahuje účinnosti cca 90%, je zdravotně nezávadná a doporučována odborníky. Znát tvrdost vody je dobré z mnoha důvodů a nejen proto, že najdeme na každém pracím prášku dávkování podle tvrdosti vody (čím vyšší, tím více). Tvrdost vody si snadno orientačně změříme, stačí se zeptat v drogerii. Pokud si přesto nevíte rady, lze oslovit odborníky.A pokud již orientační tvrdost vody znáte a dokonce jste zjistili, že právě vaše voda překračuje kritický bod, bude vás stát přivolání odborníka pouhých 15 minut vašeho času. Za tuto dobu získáte zajímavé informace o možnostech individuálního řešení právě pro vaši domácnost.